Na Cape Foulwind jsme se vydali, ani ne tak pro tuleně, kteří čekají na konci procházky, ale pro tu procházku samotnou, protože zlatinko měl zase zvednuté mandle od našich spolucestovatelů. :) Začali jsme u parkoviště, kde se náramně líbilo místním skoroslepicím
weka – jsou poměrně nebojácné (oproti takahe) a nechají se pěkně krmit a sezobnou snad všecko, takže se nemusí s hledáním jídla nijak namáhat, turisti se jejich krmením určitě na chvilku pobaví, tak jako já. Procházka vedla podél břehu moře, míjeli jsme maják (šestiúhelného tvaru, kdysi dřevěný, dnes obetonovaný) – údajně připomínající astrolab Abela Tasmana a dorazili jsme až k Tauranga Bay. Je to nejseverněji položené sídliště kekeno – srstnatých tuleňů na Zélandu, takže nesmí chybět ani informační tabule o jejich životních cyklech, každý se tu dozví, jaký je rozdíl mezi samečkem a samičkou, jaké mají zvyky atp. Taky se můžete mrknout, jak daleko a kterým směrem je to třeba do Hong Kongu. Ještě, než jsme k místu přišli, zaslechli jsme divné smutné zvuky – ale mysleli jsme, že to někde v dááááli naříká velryba:D až blíž jsme zjistili, že to fňakali malí tuleňci, které vlny nenechaly pořádně se vysápat na skaliska. Po cestě k východnímu pobřeží jsme si udělali krátký break v bývalém zlatokopeckém městečku Reefton ležícímu kousek od Levis Pass, doplnit tekutiny i benzín, koupit energeťák, protože řízení se stalo po těch kilometrech bez střídačky pomalu únavné a hurá ke Kaikouře.
Městečko Hanmer Springs láká Zélanďany a turisty kvůli místním pramenům, díky kterým jsou jedním z nejznámějších zélandských lázní. My se tu na chvilku zastavili taky. 
Pravda, bylo už na návštěvu spa pozdě a tak jsme se aspoň prošli lesem, který nám nesmírně připomínal naše lesy české. Honila nás mlsná, a v domění, že to zvládnem, jsme si koupili zmrzku a hned dvoulitrovou! Samozřejmě nám po pár lžičkách přestala chutnat, a tak jsme ji strčili do igelitky – naší apartní turistické kabelky – 
a vydali se dál s tím, že se snad nerozpustí úplně a že si Leňa třeba dá. Potěšilo nás, že neodmítla a pomohla nám s tím. Lesy byly opravdu jak české – taky plné hub, chvilku jsme zvažovali návrh zajít na houby a udělat si smaženici, ale nakonec jsme usoudili, že by to bylo na noc trochu těžké papu a nevěděli jsme, kdy bude zase dobrá příležitost / místo na spaní, kde si je připravit, a vydali se na cestu dále. Projížděli jsme těmi českými lesy a pomalu se dívali po místečku na spaní, až jsme našli to naše vyvolené – krásný most u řeky! :D
Žádné komentáře:
Okomentovat