– bude nám chybět :(.Čas utekl velice rychle a my byli zpátky v kempu, nabalili věci našich spolucestovatelů, nějak jsme se naskládali do auta a vyjeli na cestu dlouhou asi 2500 km…
Naše první zastávka vedla do Queenstownu, nabrat pořádně benzín a najít místo k noclehu. Prvním varováním pro nás mělo být, když Oldřich řekl: „Tady jsme minule stopovali. Vzaly nás dvě Češky, ale vysadily nás před mostem, protože si jely do obchodu, a my museli zbytek cesty (cca 10 minut) za most jít pěšky“. Bože, bože pomyslel jsem si.
Blížil se večer a my se začali dívat po místě na spaní. Předtím jsme se však ještě zastavili u jezera Wakatipu - táhnoucímu se až ke Glenorchy, kde byly piknikové stoly, krásná vyhlídka na západ slunce a my při této nádheře povečeřeli a pak už hurá spát. My v našem „Miloušovi“, oni ve stanu. Bohužel pro nás, okolo Queenstownu se nesmí kempovat, tak jsme se museli vydat dál. Pro naše auto by se našlo spoustu míst na přespání, ale oni přece nemůžou rozdělat stan u cesty. Nakonec jsme našli kousek od silnice zastrčené místečko, kde nebylo vidět z cesty, tak jsme tam nachystali náš velkoprostorný obývák a oni si našli místo na stan. V „Miloušovi“ se nám spalo dobře, ale ráno se vyskytly první problémy. Bohužel jsme nenastartovali. Vytlačili jsme auto k cestě, aby nám někdo zastavil a pomohl, protože my neměli absolutně představu, co to může být – mysleli jsme, že to může být baterka, svíčky nebo nám došel benzín. Oldřich se jal okamžitě prozkoumávat svíčky, protože auto musí do servisu. Něco vytáhl, no štěstí, že to neurval. Auta kolem projížděla, ale nikdo nezastavil. 
Až se nad námi slitoval jeden chlapík, který sice spěchal, ale čas si přesto našel. Řekl Vlaďce „nastartuj, vypni, zapni světla, vypni, nastartuj, vypni, zapni světla, vypni – máte baterku v dupě. Už vytahoval startovací kabely, aby nám hodil jiskru jako správný sokolík. Auto škytlo a chytlo. Úlevou jsme si oddychli, už jsme pomalu přemýšleli, kde ho necháme opravit. Zpětně, když se na to tak díváme, mělo to být asi varování, abychom se s nimi nemazlili a cestovali raději 
sami. Vydali jsme se zpátky do Queenstownu nabrat benzín, dokoupit zásoby jídla, protože „chytráci“ si nekoupili chleba, i když jsme jim řekli, že si mají nakoupit na minimálně dva dny. 
Pak jsme pokračovali do Glenorchy se zastávkou u Bob's Cove, kde jsme si prošli kousek tracku lesem , aby Vladěnka zjistila, že jsme vlastně u místa, kde se byla ráno koupat. Jezero bylo krásně čisté a lákalo ke koupání. Neodolal jsem a vlezl do něj. Z dvaceti minut původně se vyklubala hodinka a my museli dál. Auto už krásně startovalo a tak jsme vystřelili. Glenorchy je poslední město končící u Fiordlandu a místem, kde začínají tracky (několikadenní cesty). Zastavili jsme se ve zdejším infocentru (NZ má asi jedny z nejlepších infocenter, i v té nejmenší díře mají i-Site, kde vám velice dobře poradí, pomůžou, zabookují jízdenky, letenky, trajekt, prostě všechno) poptat se na počasí a stav tracku. 
Na jeden jsme se chtěli vydat, i když ne na celý den. Jenže naší spolubojovníci byli líni a raději by už jeli jinam, protože tady nic není a nebyl to zrovna dobrý nápad jet sem. No řekli jsme, že se aspoň podíváme k jezeru Wakatika. Došli jsme na břeh jezera, pofotili si ho, je nechali svému osudu – seděli a nedělali nic a my s Vlaďuškou jsme se vydali prozkoumat okolí. Šli jsme kousek a narazili na nádherné písčité ostrůvky, které vystupovaly z vody, tak jsme se tam vypravili. 
Tuto chvilku o samotě jsme si s Vladěnkou nádherně užili, byli jsme moc rádi, že jsme byli sami. Čas „vyhrazený“ jen pro nás velice rychle utekl, a my museli zpátky. Naskočit do auta a zpátky směrem Queenstown a dál na Te Anau - najít bydlení na další noc. Místa to byla nádherná, ale trochu zkažená stínem některých ….
Žádné komentáře:
Okomentovat