Vítáme Vás!

Srdečně zdravíme a vítáme všechny, co se rozhodli mrknout na tento web a nechat nám třeba i nějaký ten vzkaz.

středa 10. února 2010

West Coast

I přesto, že jsme chtěli zůstat na pláži u Haast déle, nebylo to možné … Sandflies by nás asi totiž sežraly. Smáli jsme se tomu, že všichni varují před Milford Sound, ale tam jsme nepotkali „pičurku“ skoro žádnou, na rozdíl od Haast beach. Člověk si asi musí dát to víno, aby vůbec usnul. Když jsem se ráno vzbudila, abych si užila ranní moře, nevěřila jsem svým vlastním očím a uším. Malé černé mušky létaly všude v autě, čekaly, až se odkryjeme, aby se mohly nažrat. No venku to nebylo lepší, takže jsem žádné svršky neodložila a místo do moře vlezla zpátky do auta dumat, jak se jim ubránit. Repelent dobrá věc, ale na ty mraky to bylo málo. Až se dospali Oldřich a Lenka, vystrnadili jsme hejna z auta a rychle pryč. Holt nic není bez chybičky. Cestou jsme se zastavili doplnit vodu u místní benzinky, pošty, obchodu, opravny aut, vše v jedné boudě.

West Coast je nádherný, při první příležitosti, jsme odbočili k lookoutu, jako spousta jiných, abychom se pokochali krásou moře a útesů a taky zjistili, že nám všem došly baterky a náš foťák opět stávkuje (díky Leni ale nějakou schopnou máme). Protože jsme měli dost „pičur" a málo baterek, rozhodli jsme se pro nějaké civilizované ubytko, tak jsem se hned u Moeraki jezera zašla optat :D. Paní na recepci se pobavila mou otázkou, když viděla ušmatlané tenisky a díravé rifle, ale i tak mi s úsměvem sdělila, že ve Wilderness lodge se dočkáme večeře i snídaně a řeknou si o 390 NZD za noc a osobu. Nevím, jestli jsem vůbec poděkovala, jen jsem nevěřícně zopakovala částku a myslela jsem, že jsem se přeslechla. V autě jsme mrkli do průvodce, a pravda cena jak vyšitá. Ale gratis bychom si mohli půjčit kajak ;)!

Náladu nám spravil Monro track začínající hned za lodgem. Cesta oběma směry asi hodinu a půl vedoucí krásným (pra-lesem), přes lanový most (který se houpe jako blázen) na konci pak čeká krásná pláž (nejlíp v prosinci), kde se dá pokochat pohledem na chocholaté tučňáky. My je neviděli, ale místo jsme si užili i tak. Zabufetili a našli mušle, hodili pár hvězdic zpět do moře, vylezli na skaliska a užili si příboj.

Náš nocleh jsme našli v Green Pine motelu, kde sice avizovali „NO VACANCY“, ale bylo prázdno a ubytovali nás. Každý pár svůj domek, kuchyň a koupelna venku za 25 NZD (krásný 6 lůžkový domek s koupelnou, WC, kuchyní a jídelním koutem – 140 NZD/objekt). Spokojeně jsme si dali všechno nabít a usnuli. Já s myšlenkou, že se ráno musím vrátit k Maori beach.

Žádné komentáře: