West Coast je nádherný, při první příležitosti, jsme odbočili k lookoutu, jako spousta jiných, abychom se pokochali krásou moře a útesů a taky zjistili, že nám všem došly baterky a náš foťák opět stávkuje (díky Leni ale nějakou schopnou máme). Protože jsme měli dost „pičur" a málo baterek, rozhodli jsme se pro nějaké civilizované ubytko, tak jsem se hned u Moeraki jezera zašla optat :D.
Paní na recepci se pobavila mou otázkou, když viděla ušmatlané tenisky a díravé rifle, ale i tak mi s úsměvem sdělila, že ve Wilderness lodge se dočkáme večeře i snídaně a řeknou si o 390 NZD za noc a osobu. Nevím, jestli jsem vůbec poděkovala, jen jsem nevěřícně zopakovala částku a myslela jsem, že jsem se přeslechla. V autě jsme mrkli do průvodce, a pravda cena jak vyšitá. Ale gratis bychom si mohli půjčit kajak ;)!
Náladu nám spravil Monro track začínající hned za lodgem. Cesta oběma směry asi hodinu a půl vedoucí krásným (pra-lesem), přes lanový most (který se houpe jako blázen) na konci pak čeká krásná pláž (nejlíp v prosinci), kde se dá pokochat pohledem na chocholaté tučňáky. My je neviděli, ale místo jsme si užili i tak. Zabufetili a našli mušle, hodili pár hvězdic zpět do moře, vylezli na skaliska a užili si příboj.
Náš nocleh jsme našli v Green Pine motelu, kde sice avizovali „NO VACANCY“, ale bylo prázdno a ubytovali nás. Každý pár svůj domek, kuchyň a koupelna venku za 25 NZD (krásný 6 lůžkový domek s koupelnou, WC, kuchyní a jídelním koutem – 140 NZD/objekt). Spokojeně jsme si dali všechno nabít a usnuli. Já s myšlenkou, že se ráno musím vrátit k Maori beach.
Žádné komentáře:
Okomentovat