Městečko jsme si chtěli projít, taky začátek Kepler tracku lákal a to, že těm dvěma se zdálo místo nezajímavé… no náš problém to nebyl.
Vysadili jsme je u Top 10 HP k servisním účelům – pračka a sprcha, a my si šli užít Wildlife Centre. Jedná se o jakousi „ZOO“, kde se ve voliérách prezentují zélandští opeřenci – ne všichni, ale ti z těch nejzajímavějších. A když už to bylo v Te Anau nesměl chybět ani Takahe, o kterém si asi padesát let mysleli, že vyhynul, než ho jeden ze zapálených ornitologů objevil ve vzdálených a opuštěných zátokách jezera Te Anau. Našeho prvního naživo jsme viděli asi umírat, chuďato vypelichané, jenom se krčil a smutně kvokal. Srdce mi to rvalo a přemýšlela jsem o záchranné akci, ale nakonec jsem byla přesvědčena, že jsou dobře monitorovaní, takže ochránci ví, co se kde děje. Druhý byl mnohem živější, toť dobrá zpráva!
Zajímavé bylo, jak se dobrovolníci snaží mláďata nenavykat na lidi, a proto je krmí pomocí Takahe maňásků. Musí se přece vrátit do volné přírody a tam přežít! Ostatní ptactvo jsme už viděli, některé i ve volné přírodě. Kea je hravý – salta samečka a hra na schovku samičky, bavily všechny kolemstojící. Vydrželi bychom tam, ale pomalu se blížil čas a my měli scuka, kde jsme se dohodli na dalším rozchodu. Oni si vzali potřebnosti na odpoledne a my vyjeli k začátku Kepleru.
Procházka jak z pohádky.
Světlo pronikající korunami stromů celý dojem ještě umocňovalo. Mechem porostlé kmeny zvaly k posezení nebo spíše k poležení :). Na pláži u jezera jsme si pak dali obídek, sice kolem sandflies, ale náladu nám nepokazily. 
Prošli jsme si jen první část tracku – k Brod Bay, kde jsme si pak skočili do jezera. Bylo horko, a my měli ještě čas na návrat, tak jsme si to tam užili. Nechtěli jsme rušit další pár (zbytek osazenstva pláže) a proto jsme zůstali na okraji. Do vody jsme lezli po kamenech, a já si říkala, kde asi je ten písek z průvodce. Z vody jsme se pak šinuli jinudy a bylo to mnohem příjemnější a snazší, protože tam písek opravdu byl. Po krásně stráveném odpoledni už jen nabrat ty dva a start směr Wanaka.
Zajímavé bylo, jak se dobrovolníci snaží mláďata nenavykat na lidi, a proto je krmí pomocí Takahe maňásků. Musí se přece vrátit do volné přírody a tam přežít! Ostatní ptactvo jsme už viděli, některé i ve volné přírodě. Kea je hravý – salta samečka a hra na schovku samičky, bavily všechny kolemstojící. Vydrželi bychom tam, ale pomalu se blížil čas a my měli scuka, kde jsme se dohodli na dalším rozchodu. Oni si vzali potřebnosti na odpoledne a my vyjeli k začátku Kepleru.
Procházka jak z pohádky.
Světlo pronikající korunami stromů celý dojem ještě umocňovalo. Mechem porostlé kmeny zvaly k posezení nebo spíše k poležení :). Na pláži u jezera jsme si pak dali obídek, sice kolem sandflies, ale náladu nám nepokazily. 
Prošli jsme si jen první část tracku – k Brod Bay, kde jsme si pak skočili do jezera. Bylo horko, a my měli ještě čas na návrat, tak jsme si to tam užili. Nechtěli jsme rušit další pár (zbytek osazenstva pláže) a proto jsme zůstali na okraji. Do vody jsme lezli po kamenech, a já si říkala, kde asi je ten písek z průvodce. Z vody jsme se pak šinuli jinudy a bylo to mnohem příjemnější a snazší, protože tam písek opravdu byl. Po krásně stráveném odpoledni už jen nabrat ty dva a start směr Wanaka. 
1 komentář:
Čau děcka, jak já Vám závidím. Vypadá to tam prostě super. Hned bych si tam pochodil. Měj te se fajn. ;-) Ondra Ch.
Okomentovat