Suzhou = Su-čou

Příjezd do Su-čou byl dobrý, asi hodinovou cestu (15 yuanů) jsem prospala při čínské moderně z reproduktorů a zvědavých očí místních…Když jsme vylezli z vagonu, odchytla si Kamilka nějaká Číňanka na pokec, a tak jsem se do toho nepletla, ale bylo to trochu trapné a tak jsem s ní začala taky komunikovat, slovo dalo slovo a dostali jsme se až k tomu, že hledáme ubytko a už držela v ruce mobil a něco obvolávala. Stáli jsme před nádražím a všichni na nás pobaveně koukali a tak jediné naše úvahy byly, že je dohazovačka drahých hotelů a ostatní si myslí, jaké jsme to telata! Když mi vrazila mobil do ruky, ať se domluvím, začala jsem svou, že vlastně už něco máme. :) No jo…ale jaké překvapení, když Lucy začala psát jméno hostelu. Přesně ten, kam jsme chtěli!!! A tak jsme jí uvěřili a nechali se doprovodit až na místo, prva začala s taxíkem, ale my že tam určo jede bus a tak jsme nasedli do 178čky, kde jsem se málem zabila, když řidič přibrzdil a já setrvačností jela po všech sedadlech dál až téměř na zem! Lucy jen „Be careful, be careful“ a já celá rudá, s ulomeným nehtem se snažila odvést pozornost a mluvu na zcela jiné téma, třeba, co vystudovala.:D Zpětně ji vidíme jako anděla strážného! Lucy nám opravdu moc pomohla, první den v Číně bez ubytování a bez znalosti místních poměrů by byl bez její pomoci asi hodně stresová záležitost. So Lucy, thank you so much and we wish you all the best! Čína je totiž divoká, většinou hned u východu z nádraží se na vás vrhnou taxikáři a jiné otravy, aby se na turistech přiživili, navíc když neznáte význam jejich domečků, je těžko se něco z tamních jízdních řádů dozvědět!

Naše ubytování bylo v centru, přímo u kanálu :) - myšleno vodního pro dopravu na loďkách, kterými je Suzhou známe, samozřejmě kromě vyhlášených zahrad a hedvábí! Bydleli jsme vlastně v centru staré Číny a i celý ubytovací komplex tomu odpovídal. Za 60 yuanů na osobu jsme se dočkali místnosti s velkou čínskou postelí s nebesy, stolkem a věšákem, kdy jsme byli sami, nemuseli jsme si dělat hlavu s úklidem ani ničím jiným.

Byli jsme rádi, že se můžeme natáhnout a tak jsme i usnuli, já to ale nevydržela dlouho a musela ven! Přece tu Čínu neprospím! Jako správna žienka domáca, po obhlídce okolí jsem zašla pro něco k zakousnutí. Nóóóó, když jsem vedle chobotniček, které mi vůbec neva, viděla kuřecí pařátky, krky a jiné „chuťovky“, neudělala jsem asi zrovna lichotivý škleb, ale místní to nesmírně pobavilo, tak dobře i tak, mohli se taky urazit….:)) Dál v ulici měli snad z každého třetího domku nějakou opravnu, jídelnu nebo kadeřnictví, všecko tak nějak čínské, jak přesně to popsat, na to budu znát odpověď snad po tom čase tu. Ulička končila křižovatkou s ulicí velkého, vyspělého světa…neony, auta, ruch…a tak jsem v Dumplings zkusila něco koupit. Zas na mě vykukovaly čínské domečky, ale kočky pohotově vytáhly „China food guide“ či tak nějak, kde vedle domků byl anglický překlad. Vybrala jsem cosi špenátového…na tom není co zkazit :D. Cena 3 yuany se mi zdála podezřele nízká, a tak jsem šla ještě něco přikoupit. Pravda, bůh ví, co nás v té krabičce TAKE AWAY čeká! Vyrušila jsem místní babičku z kukání telenovely, nerozuměly jsme si, ale nakonec jsem si přece jen vybrala – rýži s nějakým šnytlíkem či čím. Původně jsem si chtěla z jídelníčku vybrat dlouhou řadu čínských znaků, když mi ale ukázala jakýsi bůček v krvavé drkotině, s díky jsem přešla na jistotu…kuře, ale i z toho sešlo…vzala jakousi téměř černou nožku do ruky a začala mi ji tedy nabízet, radši jsem teda rychle ukázala na wok, kde bylo cosi nejmíň „zvláštního“ a se snad půl kilem mimochodem vynikající rýže za 3 yuany odešla za zlatinem ho nakrmit! :)