Jídlo pro psy a otevřené nebe

Sbalené věcí jsme mohli nechat až do čtvrtka v luggage storage za což Koala dostává snad 1000 % k dobru, protože tahat se se vším by bylo zabijácké. A tak jsme jen s batohy vyrazili za dalším dobrodružstvím k Západnímu jezeru, ale ještě předtím jsme nemohli opomenout Renmin Partk s Šanghajským muzeem. Nachází se blízko dalších významných budov jako Šanghajské velké divadlo, radnice a Šanghajské umělecké muzeum, stojí v řadě naproti východu z muzea a radní z něj mají krásný výhled přes fontánu. V parku je spousta Číňanů, co rádi začnou hovor…někteří chtějí vyfotit, my myslíme, že jen proto, aby pak odkázali na nějakou čajovnu a nabídli doprovod…Pak by se možná stalo to, co Lukášovi a člověk by zaplatil, aniž by vlastně věděl za co. :) I nám nabízeli výstavu čaje, která byla kousek, a dokonce by nás doprovodili a něco nám o tom pověděli, no stejně jsme neměli tolik času.

Muzeum je gratis, prochází se jen kontrolou, kde skenují kabelky, batohy atd. a člověk prochází rámem (tak jako skoro všude v Číně). Pokud nesete vodu je nutné ji před ochrankou ochutnat pro vyloučení tekuté výbušniny, a pokud máte u sebe noťas, musíte jej uschovat v šatně.

Muzeum má stálé expozice a dále se konají i „extra“ výstavy. V době kdy jsme jej navštívili, probíhala výstava GOLD / Pre-Hispanic Art of Colombia prezentující zlaté ozdoby a „tretky“ z Jižní Ameriky, no něco pro baby.:) V přízemí je k vidění umění doby bronzové z dob dynastie Xia, Shang a Zhou. Bronzové nádoby byly většinou využívány při ceremoniálech vyšší třídy, obdivovali jsme krásu zdobení nádob, stejně jak jsme se mohli dozvědět, jak se vlastní ozdobné poháry vyráběly.

Samotná budova má tvar jedné z čínských nádob.:) Sochy, které se v Číně tvořily už v 16. st. př. n. l., v prvním století se pak přichází z Indie buddhismus, tomu se přizpůsobují i umělci, úžasný je i Kámen tisíce Buddhů. Na patře si můžete posedět u dortíku a čajíku, pokud vás vystavené exponáty unavily nebo omrzely… Rozhodně by vám ale pak utekl zbytek – čínský porcelán, který nás teda moc nebavil, ale z popisků je možné se dozvědět hodně zajímavého, třeba jak a kdy se začalo s kterou technikou a barvou malby a glazury. Kaligrafie je kumšt, to beze sporu, jak se vyvíjela a měnila, si můžete prohlídnout na témže patře. Škoda, že neumíme tu čínštinu číst, mohli bychom se pak z toho i něco dozvědět.:D a s písmem a důležitými spisy souvisí i pečetě, pak se můžete mrknout taky na vývoj čínské měny – pro nás zajímavá část :D, jak se platilo, čím, odlívání prvních peněz, super, ke zhlédnutí je i krátký film. Jak si seděli a v jakém prostředí, přibližuje výstava nábytku, kde jsou vystaveny bohatě vyřezávané kabinety, židle nebo stoly. My obdivujeme jejich okna a dveře! Nefrit – jade a sošky, spony a jiné krásné věci z něj vytvořené jsou k vidění v horním – posledním patře.

Každý má jiné tempo a zájem, takže těžko říct, jaký je průměrný čas strávený zde, nám to vzalo necelé tři hodiny a některé části – jako třeba pečetě jsme vyloženě proletěli. Všechny exponáty jsou krásně nasvícené, s anglickými popisky, někde běží filmy v čínštině s anglickými titulky, které člověku blíž přiblíží co a jak, u porcelánu je pak několikrát denně workshop, kde je možno kouknout, jak se to vlastně dělalo. :)

Zase jsme byli bez snídaně a tak jsme byli pěkně vyhládlí, začali jsme se teda ohlížet po něčem na zub. Mě zaujala jakási jídelna naproti muzea, a když jsem se ptala po kuřeti a nudlích, paní se jen usmívala a vylezlo z ní, že skleněné nudle mají, kromě knedlíků na páře a něčeho, co mi připomínalo kočkopsa. Kývli jsme teda na nudle, zaplatili po deseti yuanech, usadili se a říkali si, že to musí být určitě dobré, když je tam tak plno. Jaký údiv, když jsme před sebe dostali žbrundu s nasekanýma kostkami jater, drůbežích žaludků /doma tomu říkáme půčky/, nějakých cév či co to bylo, kouskama, co vypadaly jako nasekaný rohlík, petrželkou a zmiňovanýma nudlemi. Smrad neskutečný, připomnělo mi to doby, kdy jsme ještě měli psy a vařívali jsme jim :D. Aby se neřeklo, pozřeli jsme pár nudlí (petrželku ne, protože to petržel nebyla, a když jsem to vzala do pusy, šlo to rychle ven za asistence pohoršeného pohledu paní, která si na tom právě pochutnala a spokojeně odcházela), Kamča si teda docela pochutnal, hrdinně vysrkal, po vzoru místních, nudle všecky a rychle z toho smradu ven! Ještě v parku se mi pak navalovalo. Zlatino říkal, že to vlastně až tak hrozné nebylo, že mu to přišlo jako něco mezi kuřecí, rybí a králičí polívkou… a toto hodnocení mluví asi za vše! :D Pomelo se pak ukázalo jako tisíckrát lepší varianta oběda a pak už jen na Shanghainan (Shanghai South) a do Hangzhou (Chang-čou) k Západnímu jezeru.

Vlak, který jsme chtěli, už nebyl, ale hned další jo, takže dva hard seaty (2X25 RMB) a jelo se. Cesta trvala asi dvě hoďky (cca 170 km) z toho jsme kdesi čekali snad půl hodiny. Během té doby začalo pršet. :( V Chang-čou, jako všude jinde, začnou okamžitě útočit dopravci a jiná individua, nejhorší je, že anglicky umí jen HELLOOOOOO!!!, ze začátku je člověk slušný, ale po desátém ataku už jsme si jich přestali všímat. Náš úkol – dopravit se k hostelu. Podle direction tam z Hangzhou East jezdila Y5 a Y7, ale už nedodali, že jezdí jen do 16.20 a 18.00, to mě poměrně rozsupilo, protože jsem se při hledání málem počurala a abych tomu zabránila, musela využít místních veřejných WC, čistých, ale styl a lá Turecko! :( a taky proto, že jsme zastávku hledali jak idioti, bez toho aniž by nám někdo pomohl, to, že nerozuměli, chápu, ale že ve stánku hned vedle nádru nepochopili ani nápis BUS Y5…no těžko říct, ale byli jediní, kdo byl ochotný nám pomoct. Takže i když jsme zastávky našli, bylo nám to k ničemu, takže zbýval jen taxík! Prošli jsme koridorem, který nás přivedl k chlapovi, co určuje, který taxikář právě pojede…Naše první otázka: „Do you speak English?“ a chlap „Yeeaaaah“. No jistě!!! Pcha, neuměl ani fň! Takže kdybychom neměli printscreen mailu, nedostali bychom se nikam a spali asi na nádraží, ale to asi taky ne, protože se tam člověk bez jízdenky nedostane.:D Takže po deseti minutách dohadů jsme vyrazili, za 40 RMB nás odvezl a my doufali, že dobře, protože domluva nebyla možná veškerá žádná! Venku se zatím rozpršelo tak, že chodníky se proměnili v řečiště, mokří jsme byli během vteřiny. Nebyl čas na dlouhé hledání, navíc byla tma, tak jsme vlezli do prvního hostelu, co jsme našli, abychom se přeptali aspoň na cestu, protože tam je záruka, že aspoň jeden člověk bude cosi mluvit anglicky. Bylo to kousíček, ale než jsme došli, mohli jsme se ždímat, milá recepční, ale o jejich popisu cesty jsem jí říct musela, i když ne tak, jak jsem si to ve svých nasupených představách barvila. Krásné lobby, ale když jsme vlezli do pokoje, čekalo nás nemilé překvapení, tedy pro mě! Smrad z odpadů z vedlejší koupelny (to jsme si mysleli, jaká to není výhoda mít koupelnu v pokoji:)), nefunkční klima (po spuštění asi vyhazovala pojistky) a celkový dojem nebyl zrovna nic moc, ale všechno to asi bylo i tím, že jsme byli mokří jak myši a furt trochu nasraní. No člověk si nevybere…náš favorit byl již obsazený a toto mělo na netu hodnocení 85%. Ale byli jsme tam sami, tak aspoň něco. V lobby jsme si zalili aspoň nudle, protože kuchyň byla už zavřená, když jsem ale viděla, že s kočkou do ní recepční leze, aby mi donesla misku, byla jsem ráda, že nám rýži neměl kdo nachystat. Dvě siamské kočky tu každý omacával a hladil, jak kdyby se jednalo o vtělení samotného Buddhy! Fuj!!!! Usínali jsme s nadějí, že ráno nebude pršet, i když předpověď naznačovala opak….Ráno se mělo otevřít nebe a začít heavy raining s vlhkostí vzduchu 93%!