Prva jsme si smysleli sjet Y3 na čajové plantáže a do muzea čaje, bus ale furt nikde a proto nás 
napadlo, že zajdeme do blízkého Huaypao garden, kde podle pověsti našel mnich pomocí dvou tygrů pramen, od toho taky anglický název Tiger Spring. Byli jsme ale nějak pomatení a možná název v angličtině nás popletl, protože jsme čekali něco jako Huanpao Garden, a tak jsme se vydali 
dál po cestě, podle mapy z průvodce jsme věděli, že když už tam žádná zahrada nebude, narazíme na pagodu Šesti harmonií, která je tisíc let stará. A taky se tak stalo. Sice ne hned, ale dorazili jsme. Za 30 RMB se člověk podívá do zahrady i věže. Rozhodně bychom si příště koupili vstupenku jen do zahrady (20 RMB), ta je krásná a v lesoparku je pak super procházka kolem modelů významných čínských pagod i s popisky v AJ, já se výšek stejně bojím, takže si výhledy z vysokých pater budov, kde se leze po dřevěných schodech moc neužívám.:D V zahradě bylo úžasné, jak jsme naráželi na další a další pagodky. Prvně jsme si mysleli, že jen mrkneme na ty, které jsme viděli z cesty, ale jak jsme šli výš, uhlídli jsme další a za další zase další. :) Bylo to jak hledání pokladu. 
Když jsme se pak chtěli vyfotit na samospoušť, přestal foťák opět fungovat.:( Smutná jsem vylezla do třetího patra pagody, kde jsme se rozhlíželi a Kamča se rozhodl zase použít metodu tvrdé ruky a jako kouzlem, foťák zastrčil objektiv a dokonce se i rozjel a fotil! Ulevilo se mi a uvědomila jsem si, jak jsme vysoko a mazala dolů.:D
Vzali jsme si pak bus K4, který nás za yuan hodil k jezeru, které je fakt nádherné (i za deště). Kolem je to samá pěkná cestička nebo nějaká památka. A dáváme za pravdu čínskému přísloví: "V nebi je ráj, na Zemi Suzhou a Hangzhou."
Stejně jako Žluté hory i Západní jezero bylo inspirací pro spoustu umělců. Protíná jej hráz, která dostala hned po dvou své jméno Su po Su Dongpoovi a Bai po Bai Juyim. 
Jako tisíce Číňanů jsme se po ní na procházku vydali i my. Je možné využít nabídky některého z „převozníků“ nebo se projet na lodi asi pro dvacet 
lidí (odhadem), která člověka po jezeře povozí. Bylo ale docela chladno a na vodě bychom asi umrzli, tak jsme od této varianty upustili, i když to má být nej možnost, jak si jezero prohlédnout.
V přilehlé zahradě se nám taky naskytlo spoustu krásných pohledů, stejně jako všem Číňanům, kteří na nás vždycky hleděli, pokud jsme se dostali do jejich zorného pole.
Jaký to byl pro ně svátek, když jsme se někde fotili! Nemuseli se totiž moc snažit nás nějak tajně cvaknout, ale nastavili jsme se jim vlastně sami….:) Průvodce jedné ze skupin pak ještě dlouho plácali po rameni, když udělal vydařený snímek zlatina u jezera, když jsem se ho snažila zachytit já a mě zase jiný Číňan. Teď se tomu už jen smějeme.:)))))) Dočetli jsme se, že se dá jezero obejít za jediný den, samozřejmě bez toho, aby člověk navštívil kolem stojící památky.
Bylo ale všelijak a tuto možnost jsme rychle vypustili. Protože jsme chtěli vidět co nejvíc, nasedli jsme na Y5, abychom se dostali dále. Ale jak jsou zastávky tak sakra daleko od sebe, dále jsme se opravdu dostali, naše místo výstupu jsme přejeli a museli se docela vracet – radši už pěšky. Uhlídli jsme podnik, který nabízel i jídlo a vlezli jsme do něj. Snažili se asi zavděčit těm, co raději „svoje“ a tak byste si tu mohli dát třeba Stellu nebo Hoegarden, ale taky tomu odpovídají ceny, na Čínu sakra přemrštěné. Ale tak to holt je, co je ze západu, je drahé. Po pivku a kafe jsme se dostali na vytouženou zastávku, odkud K7 doveze člověka až k Feilai Feng, místu, které jsme nesměli minout. Lístky nám už ale neprodala. Ale zítra byl taky den.
Začínalo pomalu zase pršet – ne že by nějak moc přestalo :) – museli jsme se ubytovat, ale naše zařízení ne a ne najít, i když jsme byli vybaveni kreslenou mapkou (zase jsme museli na radu do jednoho z hostelů) a informací z maps.google.com, že je to jen 100m od našeho bývalého ubytka. Nakonec nás doprovodila jedna moc hodná čínská slečna, která se ale taky aspoň třikrát ptala a rozhodně to nebylo sto metrů:) a když už jsme to našli, po vchodu jsme pak pátrali snad 15 minut. Budovy B-H jsme našli raz dva, ale áčko s recepcí bylo zastrčené kdesi ve dvoře! 10 lůžák (20 RMB), ale na jednu noc jsme byli odhodlaní to vydržet, nebylo možné najít něco jiného. Když jsme si začali chystat postele, přišel čínský pár, který tvrdil, že jim lezeme do lůžek….tak jsme to aspoň pochopili.:D Zašla jsem tedy na recepci, tam se slečna omluvila a po hledání nás dala do úplně prázdného pokojíku a spali jsme tak zase sami!
napadlo, že zajdeme do blízkého Huaypao garden, kde podle pověsti našel mnich pomocí dvou tygrů pramen, od toho taky anglický název Tiger Spring. Byli jsme ale nějak pomatení a možná název v angličtině nás popletl, protože jsme čekali něco jako Huanpao Garden, a tak jsme se vydali 
dál po cestě, podle mapy z průvodce jsme věděli, že když už tam žádná zahrada nebude, narazíme na pagodu Šesti harmonií, která je tisíc let stará. A taky se tak stalo. Sice ne hned, ale dorazili jsme. Za 30 RMB se člověk podívá do zahrady i věže. Rozhodně bychom si příště koupili vstupenku jen do zahrady (20 RMB), ta je krásná a v lesoparku je pak super procházka kolem modelů významných čínských pagod i s popisky v AJ, já se výšek stejně bojím, takže si výhledy z vysokých pater budov, kde se leze po dřevěných schodech moc neužívám.:D V zahradě bylo úžasné, jak jsme naráželi na další a další pagodky. Prvně jsme si mysleli, že jen mrkneme na ty, které jsme viděli z cesty, ale jak jsme šli výš, uhlídli jsme další a za další zase další. :) Bylo to jak hledání pokladu. 
Když jsme se pak chtěli vyfotit na samospoušť, přestal foťák opět fungovat.:( Smutná jsem vylezla do třetího patra pagody, kde jsme se rozhlíželi a Kamča se rozhodl zase použít metodu tvrdé ruky a jako kouzlem, foťák zastrčil objektiv a dokonce se i rozjel a fotil! Ulevilo se mi a uvědomila jsem si, jak jsme vysoko a mazala dolů.:D
Vzali jsme si pak bus K4, který nás za yuan hodil k jezeru, které je fakt nádherné (i za deště). Kolem je to samá pěkná cestička nebo nějaká památka. A dáváme za pravdu čínskému přísloví: "V nebi je ráj, na Zemi Suzhou a Hangzhou."
Stejně jako Žluté hory i Západní jezero bylo inspirací pro spoustu umělců. Protíná jej hráz, která dostala hned po dvou své jméno Su po Su Dongpoovi a Bai po Bai Juyim. 
Jako tisíce Číňanů jsme se po ní na procházku vydali i my. Je možné využít nabídky některého z „převozníků“ nebo se projet na lodi asi pro dvacet 
lidí (odhadem), která člověka po jezeře povozí. Bylo ale docela chladno a na vodě bychom asi umrzli, tak jsme od této varianty upustili, i když to má být nej možnost, jak si jezero prohlédnout.
V přilehlé zahradě se nám taky naskytlo spoustu krásných pohledů, stejně jako všem Číňanům, kteří na nás vždycky hleděli, pokud jsme se dostali do jejich zorného pole.
Jaký to byl pro ně svátek, když jsme se někde fotili! Nemuseli se totiž moc snažit nás nějak tajně cvaknout, ale nastavili jsme se jim vlastně sami….:) Průvodce jedné ze skupin pak ještě dlouho plácali po rameni, když udělal vydařený snímek zlatina u jezera, když jsem se ho snažila zachytit já a mě zase jiný Číňan. Teď se tomu už jen smějeme.:)))))) Dočetli jsme se, že se dá jezero obejít za jediný den, samozřejmě bez toho, aby člověk navštívil kolem stojící památky.
Bylo ale všelijak a tuto možnost jsme rychle vypustili. Protože jsme chtěli vidět co nejvíc, nasedli jsme na Y5, abychom se dostali dále. Ale jak jsou zastávky tak sakra daleko od sebe, dále jsme se opravdu dostali, naše místo výstupu jsme přejeli a museli se docela vracet – radši už pěšky. Uhlídli jsme podnik, který nabízel i jídlo a vlezli jsme do něj. Snažili se asi zavděčit těm, co raději „svoje“ a tak byste si tu mohli dát třeba Stellu nebo Hoegarden, ale taky tomu odpovídají ceny, na Čínu sakra přemrštěné. Ale tak to holt je, co je ze západu, je drahé. Po pivku a kafe jsme se dostali na vytouženou zastávku, odkud K7 doveze člověka až k Feilai Feng, místu, které jsme nesměli minout. Lístky nám už ale neprodala. Ale zítra byl taky den.
Začínalo pomalu zase pršet – ne že by nějak moc přestalo :) – museli jsme se ubytovat, ale naše zařízení ne a ne najít, i když jsme byli vybaveni kreslenou mapkou (zase jsme museli na radu do jednoho z hostelů) a informací z maps.google.com, že je to jen 100m od našeho bývalého ubytka. Nakonec nás doprovodila jedna moc hodná čínská slečna, která se ale taky aspoň třikrát ptala a rozhodně to nebylo sto metrů:) a když už jsme to našli, po vchodu jsme pak pátrali snad 15 minut. Budovy B-H jsme našli raz dva, ale áčko s recepcí bylo zastrčené kdesi ve dvoře! 10 lůžák (20 RMB), ale na jednu noc jsme byli odhodlaní to vydržet, nebylo možné najít něco jiného. Když jsme si začali chystat postele, přišel čínský pár, který tvrdil, že jim lezeme do lůžek….tak jsme to aspoň pochopili.:D Zašla jsem tedy na recepci, tam se slečna omluvila a po hledání nás dala do úplně prázdného pokojíku a spali jsme tak zase sami!
Žádné komentáře:
Okomentovat