Ráno bylo unavené, upršené a ospalé, takže jsme se vyhrabali až kolem jedenácté, oblíkli se do zpola mokrých věcí, vzali deštník a řekli si, že když nic neuvidíme, tak se aspoň někde najíme, protože déšť byl hustý a nevypadalo, že by chtělo přestat pršet.
Bylo nám přáno a narazili jsme na Huangmie house, který v minulosti obýval literát Zhang Yu, není divu, na tak krásném místě musel mít inspiraci furt. Kolem je krásná procházka po dřevěných chodníčcích mezi bambusy a stromy. Říkali jsme si, že jestli je tak krásné celé jezero, tak by stálo za to tady zůstat i týden. Před muzeem v Šanghaji nám týpek řekl, že je to tady oblíbené místo zamilovaných a opravdu je to romantika. Pršelo a pršelo a tak jsme nasedli na jeden z turistických autobusů (označených Y) zastavujících při zajímavých místech kolem jezera.
Vylezli jsme na zastávce, kde bylo poměrně hodně aut a usoudili jsme tedy, že by tam mohlo být hezky, ale taky se ještě víc rozpršelo, takže se nám výprava dvakrát nevyvedla. Byla to nějaká bývalá rezidence přestavěná na řadu restaurací, od luxusních po obyčejné. 
Už celkem promočení jsme po docela dlouhém čekání na Y6 nasedli na Y3 a dobře jsme udělali. Tak jako i K27 sveze i tento spoj člověka kolem čajových plantáží, kde ale nikdo nepracoval, pravděpodobně kvůli silnému dešti. Malé ale i větší keříky se zelenými lístky, které se pak zpracovávají, a my je pak můžeme vychutnat v šálku kvalitního čaje. I vesničku Longijing – Dračí studnu jsme minuli, aniž bychom to věděli. Odtud pochází nejkvalitnější čínský čaj, ale asi bychom tam stejně nezavítali, protože jsou tu prý velice otravní prodejci čaje – naháněči do drahých čajoven a takových jsme si tu už užili dost.:)) Zázrakem jsme přijeli k našemu chang-čouskému domovu, hned vedle je restaurace, kde jsme si zašli na ten vytoužený oběd! 
Kamilek se tvářil dost kysele, takže jsem ho nechala radši být a začala objednávat.:D Opět nikdo ani slovo anglicky (říkala jsem si, jak by se mi hodila ta příručka koček ze Su-čou) a tak jsem se k pozdvižení všech zvedla a šla ukázat na druhý stůl, že chceme rýži, 
protože na RICE mi tvrdila, že nemají :D a nějakou zeleninu, protože CHICKEN sousedi na stole neměli a kačenu už prý nemají. No aspoň jsem nemusela ukazovat svoje malůvky, kde pečené kuře prý vypadalo jako tank…to by nepochopila asi vůbec.:D Nakonec mi ukázala ještě pokrmy
v jídelníčku, ale protože jsem neměla ani tucha, jen jsem to odkývala a doufala, že nedostaneme pařátky! Milé překvapení, když na stole přistály dvě misky rýže a talíře se zeleninou – Kamča si oblíbil celerový, já si zamilovala čekanku s houbama, a tak jsme si nezáviděli a výborně se najedli. Dotaz na placení pochopila, díky bohu, tak chtěla 35, vytáhla jsem 30 a hledala dál, ale zastavila mě s tím, že je to dobré…asi už nás chtěla mít z krku. Dostali jsme k tomu místní čaj, takže jsme měli možnost prvně za celou dobu zkusit, jak chutná takový, který si můžou natrhat sami skoro za barákem. Při jídle i zlatino roztál a přestal být protivný – sláva! :)
Večer jsme si nechali pak jídlo dovézt, kdy nudle s vepřovým, rýže s masem, duplings – plněné čínské knedlíky a nějaký snack (asi nějaké smažené těsto – hodně pikantní) vyšly na 18 RMB. A tak se upršený den stal zážitkem pro naše chuťové pohárky.
Žádné komentáře:
Okomentovat