Náročný den

V noci jsme se vyspali pramálo, už jen pro to, že jsme do 24:00 hledali co a jak, ubytování a spoje, protože jsme před sebou měli poslední den v Suzhou, o náruživých sousedech se zmiňovat nebudeme, ale ve tři v noci už jsme byli docela otrávení.

Ráno budíček v 7:00, sbalit věci a nachystat se na cestu, abychom se před dvanáctou mohli rychle vystěhovat. Snídaně veškerá žádná a rychle do města. Už na naší ulici jsme zjistili, že nám chybí mapa! No to nám k tomu nevyspání moc nepřidalo, ale měla jsem to jakžtakž v hlavě, tak jsme se nevraceli.
Podle průvodce se zahrada jmenovala „Ou Yuan“ a tak, když jsme viděli bránu, mazali jsme koupit lístky, abychom se zase pokochali, tak jak den předtím. Hned u vchodu se cvičilo tai či /nevíme, jak přesně se to má psát/ a já se vytasila s foťákem, abych si obyčejné ráno v Číně vyfotila, no jak bych si zařvala „Ku--aaaaaaaaaaaa“, když jsem zjistila, že zase klekl a objektiv se nezasunul!Měla jsem na krajíčku, ale zachránili jsme to Kamilkovým mobilem, no aspoň něco. Pěkná procházka, podle směrovek jsme se dostali až k naší „Ou Yuan“ a ouha, naše lístky byly úplně jinam, tak tedy 30 yuanů z kapsy a šup za bránu dalšího klenotu UNESCO. Zahrádka pěkná, hodně budov, ale proti „úředníkovi“ slabá, asi nedokážeme rozeznat to, co je opravdu cenné. Celý areál se rozprostírá vedle „Velkého průplavu/kanálu“, ten patří mezi nejdelší na světě. Měří 1800 km, stavba začala asi 400 let př. n. l.. Patří s Velkou čínskou zdí k největším stavitelským dílům v Číně, ale je mezi nimi velký rozdíl – zeď rozdělovala, průplav spojoval a velmi dopomohl k rozvoji obchodu i osobní dopravy.
Slíbenou ZOO jsme ne a ne najít, pravda, aspoň jsme si při jejím hledání prošli velký kus East Garden, až když jsme za vodou cosi zahlédli a tak jsme se přes krásný most vydali do ještě krásnější ZOO. Určitě stála za víc než těch 20 yuanů, co jsme za ni dali. Byla upravená, čistá a co nejdůležitější – takovou zvířenu – žirafy, plameňáky, pandu… v hodonínské ZOO určitě neuvidíme! Ale i my jsme se cítili tak trochu jako atrakce. Všichni na nás čučeli, děti žduchali do rodičů, aby nás náhodou nepropásli. :)












V Mingtownu – hostelu jsme si pak po checkoutu nechali batohy, protože tahat se s tím by nás umořilo! Už tak jsme byli popuzení z nevyspání.:D
Najít muzeum divadla a opery nebyl problém, jen jsme mohli jít bližší cestou, ale aspoň jsme viděli, jak vypadá jejich příprava na stavbu /asi obchodního centra/ i svatbu /určitě zamilovaného páru, který se měl svést v kýčovitě ozdobeném fáru/. Muzeum se nachází v poměrně zaplivané uličce, o to víc ale vynikne krása budovy. Můžete si tu prohlídnout nádherné fotky z představení, jako i kostýmy a rekvizity, ale i prostor pro hudebníky v životní velikosti! Právě z oblasti Su-čou pochází nejstarší čínský operní styl Kunqu s deklamovanými a zpívanými částmi. Z prohlídky jsme usoudili, že tato představení si objednávali i poměrně malé skupiny, takže s operou jakou ji známe my, neměla tolik společného…ale možná se pleteme. Sama budova je úžasná, když se k tomu přidají zajímavé exponáty, klid na prohlídku a absence vstupného, nemůže být hodnocení jiné než 1*.
Protože foťák umřel a předešlá reinkarnace nebyla úplně úspěšná, snažili jsme se najít nějaký obchod, kde bychom koupili nějaký nový. Jak se biju do hlavy, že jsem svůj náhradní Kodak ze Skotska nechala doma!!! No co, moje blbost…. Ulice Guanqian Jie je jedním velkým nákupním centrem, hadry všude, ale kamery – ani jedna a tak jsme jen odháněli naháněče, kteří nám furt nutili kabelky PRADA, GUCI, IPody a podobné zboží. Jeden otravoval snad deset minut a tak jsme ho nakonec odehnali dost hnusně, ale co s ním, když ani zmínka o policii nepomohla. Ochutnala jsem si konečně oliheň, která na mě kukala už večer předtím :D, 4 špejle za 10, já chtěla jen jednu, tak si vzala 3 RMB. Dobře jsem udělala, protože i po té jedné kořeněné mě pálila pusa jak ďas a zlatino prohlásil, že jsem prase. Netuším, co by říkal, kdybych pozřela všechny čtyři.:D A tak jsme se uťapaní, unavení a s nepořízenou vrátili ke kanálu, kde jsme poseděli, odpočali si, nabrali sil na batohy a šli čekat na 178, která jezdí na vlakáč. Když dva busy vůbec nezastavily a v jízdním řádu žádný jiný spoj se třemi různými domečky označujícími nádr nebyl, proto jsme se do třetího busu vetřeli, málem jsem se přitom oběsila na batozích a Kamča jimi zase Číňany málem zabil. Bylo narváno!!! Za 3 RMB a 15-20 min jsme se dostali na nádraží, kde bylo třeba koupit lístky. Ještě že jsme měli vytištěný jízdní řád, tam jsme zaškrtli, co chceme. Námi vybraný spoj ale už nebyl volný a tak jsme se dostali až na vlak v 16:00, místo hard seat za 14 RMB nám dala soft seat za 22 RMB, hlavně aby s námi už neměla práci.:D No, myslím, že by bylo rozumné dát tam aspoň jednoho člověka, který mluví anglicky, anebo ještě líp, jeden automat, který by byl určen jen pro cizince, a bylo by! Čekárna plná, náš spoj 20 min zpoždění a tak jsme vydechovali a těšili se na lůžko v Šanghaji /snad ne na patrové posteli/.:) Ve vlaku jsme děkovali, že máme první třídu, protože se můžeme natáhnout a ne se mačkat ve dvojce. V Šanghaji jsme pak mále zaspali výstup. Jak jsme byli KO, tak jsme zabrali a až když průvodčí oznamovala zastávku, jsme se vzbudili. No, i když Kamilek tvrdil, že jsme v klidu, že je to přece teprve South. Bylo ale divné, že všichni vystupují a tak se šel radši zeptat průvodčí, než se vrátil se řvem „Zlatííííííííííí, rychle, jsme v Šanghaji!!!!!!!!!!!!!!!!“, měla jsem už ty těžké batohy dole. Vyletěli jsme jak střely, lidi hleděli, no na to jsme si tu už zvykli, ale teď to bylo spíš proto, že vlak ze Šanghaje nevyjížděl okamžitě, ale kdo to měl v tom šoku a rozespání čuchat! :D Z nádru jezdí 1,3,4 linie metra. Pro nás byla nej žlutá trojka, hned druhá zastávka, takže lístek vyšel na 3 RMB, ale cesta nekonečná, horko, všude lidi a ty nemožné rentgenové pásy, když člověk nastupuje do vlaku nebo metra! Vagon byl ale klimatizovaný, takže jsme rychle zchladli. ;) Od Danjing Road je Koala Garden House chviličku, cesta jednoduchá, ale potmě jsme si moc jistí nebyli. Nakonec jsme to ale našli raz dva. Krásná budova a ještě hezčí místo nešlo přehlídnout. Protože jsme za celý dlouhý den nic pořádného nejedli, chtěla jsem si dát rýži nebo nudle, a tak jsme si koupili jedny vynikající studené v pouličním stánku a pojedli je ještě venku. Když jsem viděla, s jakou chutí je jí místní babča, bylo jasné, že je musím mít taky! :) Samo, že jsem se rozdělila, protože sama bych tu porci stejně nesnědla, jako dezert jsme si koupili mandarinky, ještě s listím a tím si připomněli Vánoce, protože voněly a chutnaly výborně. Mňam, mňam! A jak den začal všelijak, skončil výtečně!!!