V knihovně jsme využili toho, že testovali nějaký nový systém a nabízeli net voucher na 10MB nebo hodinku. Takže jsme zkontrolovali nezbytnosti na netu a rozhodli se strávit tak pěkný den jinak než vysedáváním v baráku. 
Vydali jsme se tedy k oceánu, dali jsme na doporučení paní z Ička a zajeli k Ocean Beach, která byla Hastings nejblíž. Pláž nádherná, písek pálil a sváděl k ulehnutí. Příliv a vysoké vlny se přímo dožadovaly toho, abychom do nich skočili a jak jsme se v těch vlnách vydováděli. Fakt jsme si užili opalování a vlnobití – při kterém jsem samozřejmě ztratila slunečňáky – no taky nevím, proč jsem je nenechala ležet na dece, ale nevadí, hlavně, že jsme se neutopili, protože některé z vln byly víc než silné! A protože se nám tam líbilo, strávili jsme opalováním víc než jeden den.
Při cestě zpátky se člověk může zastavit u vodopádů. Po příjemné cestičce vedoucí proti proudu potůčku se člověk dostane až k nim a je pravda, že koupačka tam musí být super! Kluci se vyřádí při skákání pod vodopády a míň odvážní se můžou okoupat v poměrně velkém „bazénu“ pod nimi, rodiny si tam dělají pikniky, takže rozhodně je to místo k zastavení a kdo chce, mohl by tam strávit i celý den. Pro lidi, kteří sluníčko moc nemilují, možná lepší než pláž, protože je tam dost stromů, kde je možno se schovat.
Centrum Hastings je
promenáda s venkovními kavárnami a příjemnou atmosférou. Na nás působilo město strašně fajn, kousek od centra můžete zajít nakoupit do supermarketů, takže žádné velké hledání, posedět u kafíčka nebo se slunit na lavičce u fontány, pofotit se u některé z plastik…každý jak chce a pro ty, co se zajímají o architekturu, budou určitě zajímavé i budovy, které byly postaveny po zemětřesení v 30. letech a tudíž nesou znaky art deco.
Komu se nelíbí zůstávat v centru a má radši aktivnější zábavu, můžeme leda doporučit tracky na Te Mata Peak! 
Je jich tam spousta a rozhodně stojí za to. My přijeli na večer a jsme za to rádi! Když jsme zvažovali, kterou trasu si teda vybereme, rozhodně jsme neměli na mysli se dostat až na vrchol, v tom ale přiběhli kiwáci s tím, že můžeme tudy a tudy a že je to super kombinace víc tracků a nahoru se dostaneme docela rychle. A tak jsme vyrazili, hned první výšlap jsem funěla, ale protože naši průvodci ještě nezalezli do auta a pokukovali po nás, nemohla jsem si udělat přestávku, přece nejsme máčky! Ale nebyla to taková hrůza, jak se zdálo, protože další kopečky byly přece jen horší.:D Všecko jsme zvládli, krátili si cestu „zkratkama“ a když za náma vyšly nějaké kočky, nebyla jsem zrovna dobře naladěná, když jsem fučela jak parní stroj, zpocená a tak jsem si taky říkala, jaké to jsou krávy, že nám lezou za zadkem – no a ještě aby to nebyly Češky! No a samozřejmě byly! :) Výhled rozhodně stál za ten výšlap, zapadající sluníčko dokáže divy a všechno je krásnější! Asi to byla i euforie z dobře zakončeného dne, ale ten pocit nahoře byl nezapomenutelný! Přes všechen pot a dýchavičnost bych si tam příště vyšla znovu!!!
Hastings nás přivítal dobře a krásně se s námi i rozloučil – piknik v parku byl super a spaní u oceánu bylo taky bezva!
Žádné komentáře:
Okomentovat