Malborough Sounds

K Rarangi Beach jsme zajeli na doporučení jednoho z našich „vinařských“ spolupracovníků Konstantina z Německa a také počasí bylo ten den na pláž jako dělané. Když jsme si ráno odpracovali ještě 4 hodinky na vinohradu, aby byla v dalším týdnu lepší výplatka, vyrazili jsme. V půli cesty na Picton jsme odbočili a za chviličku už jsme byli na místě. Zjistili jsme, že jde vlastně o DOC kemp – neskutečně narvaný, a u kterého je tato nádherná pláž. Protože bylo poledne, dali jsme si oběd – pečené kuřátko, zeleninu a chleba. Mňam, až jsme se oblizovali. Po obědě jsme se převlíkli do plavek a šup se vyvalit na pláž jako dvě vyvrhlé velryby z moře, zejména po tom obědě :D. Sluníčko pálilo, opalovalo jako divé a my si užívali nádherného pocitu svobody. Pozorovali jsme lidi kolem, smáli se - ne jim, zejména sobě, a uviděli 4 dívčiny, jak pod dohledem svého trenéra naskakují a vyskakují z veslice, další zábava na asi půl hodiny. Když už jsme měli opalování dost, vydali jsme se na obhlídku pláže. Na zdejších skaliskách trénovaly menší děcka (asi okolo 10 let) první pomoc utonulému. Chvíli jsme okukovali a říkali si, že my bychom asi tak stateční nebyli, když jsme viděli, jak s nimi vlny pomalu a jistě cloumaly na skaliska. Vlaďuška tam uhlídla přilepené mušle a ústřice, tak si jich chtěla pár nalovit. Brzy však zjistila, že by se mohla stát jedním z figurantů pro nácvik první pomoci utonulému, raději to vzdala a sklíčeně zamáčkla slzu v oku, že z mušlí a ústřic zase nic nebude. Když začal foukat studený vítr, přemýšleli jsme co dál.

V průvodci jsme se dočetli, že stojí za to si projet Queen Charlotte drive a vidět tak nádhernou podívanou, kterou cesta okolo severního pobřeží jižního ostrova přináší. Sice bychom mohli z Renwicku na Havelock, a bylo to možná rychlejší, ale rozhodli jsme se, si zmiňovanou cestu projet. Za klikatice nám měly být odměnou nádherné výhledy. Vzali jsme to tedy do Pictonu, kde jsme se na onu silnici napojili. Cesta krásná, pomalu zapadající sluníčko dělalo místa ještě krásnější (ale pravda, na cestu bych se příště vydala ráno, kdy slunce nesvítí tolik do očí) a přitažlivější, a tak jsme zastavovali při každé příležitosti.

Cesta se nám tak docela protáhla a byl pomalu čas na hledání místečka na spaní. Večer jsme už nestihli pumpu a z cedule vedoucí k našemu cíli jsme se dozvěděli, že nás ani hned tak nějaká nečeká, rozhodli jsme se tedy zajet k začátku Cullensville tracku a počkat do rána, než zase otevřou. Místo to bylo resp. je krásné, ale na mě působilo dost strašidelně, nikde ani živáčka, za to cedule s info o minulosti místa – černobílé fotky ze začátku 20. století, kdy se celá oblast radovala a prosperovala z nálezů zlata. Co naplat, rozhodně jsme měli jistotu, že nás z místa nikdo nevyhodí. Na svoje strachy jsem se snažila zapomenout s vínem v ruce, a tak jsem nakonec i zaspala. Ráno jsem chtěla být z onoho historicky významného místo pryč co nejdříve :). Možná i tak dobře, protože v půli cesty zpět k civilizaci jsme potkali „motorkáře“, který vypadal, že jel přímo za námi (nic jiného, krom dobytka tam nebylo), ale možná jel zahnat těch pár krav, které se producírovaly, sice způsobně na okraji, ale pořád po cestě. Co měl v úmyslu, jsme nezjistili. Bylo trošku brzo, a tak jsme se nasnídali a řekli si, že na otevření benzinky počkáme.

Asi po hodině jsme se rozhodli odjet – i bez benzínu, protože v té „díře“ asi v neděli nepremávalo. Takže jsme se rozhodli nejet až nakonec, ale jen tam, kam nás stav nádrže pustí ;). Zajeli jsme teda k Te Mahia a Portage, poprocházeli se, mrkli na DOC kemp, který byl dost otřesný – vlastně jen místo asi pro tři auta, takže jsme se vypoklonkovali a jeli se najíst do jiného DOCu. Když jsme po obědě odjížděli z kempu, uviděli jsme po pár metrech ceduli s vstupem k pláži. Když jsme na ni dojeli, byla to malinká, a o to lepší pláž, kde nás bylo pět a půl. A velice nás překvapilo, když se ke břehu přiblížila loďka, ze které vyskákali čtyři důchodci ;). Ale ne takoví, jako známe od nás :D, šviháci a dámy, kterým byste hádali jejich věk jen podle barvy jejich šedých vlasů. Tak dokonale si tady dokážou staří lidé užívat života. Doufáme, že v jejich věku budeme taky tak vitální. Užívali jsme si sluníčka, koupání, průzračně čisté vody. Ach, jak bychom to vrátili hned zpátky a jak nás to nabilo úžasně energií na pokračování v cestě.

Byl už pomalu čas se vydat na cestu zpátky do Renwicku, jelikož víkend uplynul jako voda a blížilo se pondělí, kdy jsme měli nastoupit opět do práce. Vydali jsme se tedy směrem na Havelock, naše oblíbené městečko, kde jsme si s chutí v našem „Have a look in cafe“ dali výborné kapučíno a Milkshake. V tamním přístavu jsme se ještě osprchovali, pořádně nafintili a zajeli nabrat benzín. Ale asi to nebylo potřeba, přece jenom do Renwicku je to kousek k našemu místu na spaní a druhý den do práce to nebylo taky daleko, ale jistota je jistota.