Nelson

Původně jsme se chystali na víkend do Christchurch, dokonce jsme na cestu i vyrazili. Ale asi po 100 km nám došla sms, že se v sobotu pracuje. My si řekli, že každá kačka dobrá, navíc když už končíme. Proto jsme strávili pozdní páteční odpoledne na pláži v Kekerengu a v sobotu šli makáčovat.

Nebyl to takový opruz jako net clipping během týdne, teda aspoň do té doby, než došel kontraktor s tím, že je to všechno špatně a musíme to udělat líp (samozřejmě s kecama o nejlepší kvalitě vína atd.). Nakonec jsme tedy místo půl dne, pracovali 9 a půl hodiny. Stejně jsme to nestihli, a tak si to šla v neděli dodělat supervizorka (která nám blbě řekla co a jak) sama.

My se navečer vypravili do Nelsonu, v našem zamilovaném Havelocku jsme dali sprchu. Bohužel v „Hav e look inn kafe“ bylo zavřeno, a tak na milkshake a fish and chips nedošlo. Ale utěšovalo nás, že strávíme noc v posteli nějakého hezkého kempu a navaříme si. Mohlo nás ale napadnout, že přes víkend to nebude s vacancy žádná sláva. Nakonec po objetí všech Nelsonských a okolních kempů, jsme za tmy zaparkovali mezi Richmondem a Mapuou, na křižovatce za haldou štěrku, v domnění, že nebudeme moc nápadní. Chachááá! ale bylo to fuk, unavení jsme přeházeli věci a zalezli do královského kufru:). Projíždějící auta nás vůbec nerušila, a jezdila pořád. Říkali jsme si, že se snad všichni rozhodli se na nás podívat. Ráno jsme zkontrolovala okolí – vidět nás šlo ze všech stran, ale co! nikdo nás nevyhodil a to je důležité. V Nelsonu jsme si koupili papu, posnídali na piknik place a kašlali na to, že pobuřujeme místního, který venčil svého otravného psa (podle všeho jsme to ale byli my, kdo toho psa otravoval naší šunkou).

Jako první jsme navštívili Queens Garden, kde ještě před začátkem dne, kontroloval místní policista situaci po sobotní noci. Z královského parku jsme se vydali do botanické zahrady, ale jen proto, že se zde na vrcholu menšího kopečku nachází geografický střed Nového Zélandu a z něhož je nádherný výhled do okolí. Z kopečka útěk do malinké, zato velice hezké Japonské zahrady. Ze zahrady jsme se vydali na zdejší pláž na procházku. Vlaďuška se chtěla okupkat, ale od moře foukal velice chladný vítr a byl takový odliv, že se k vodě šlo skoro 5 minut ;). Tak jsme se jen prošli a vydali se do zdejší knihovny, kde byl internet zdarma (podobně jak tomu bylo v Blenheimu a na pár dalších místech Zélandu), což pro nás cestovatele představuje značnou úsporu finančních prostředků, když potřebujete něco vyřídit.

Protože sobota byl náš poslední pracovní den a my měli na úterý objednaný trajekt, který nás měl dopravit z jižního ostrova na severní ostrov, vydali jsme se po obědě pomaličku zpátky na cestu do Pictonu, odkud jezdí trajekty směr Wellington. Rozhodli jsme se však ještě strávit poslední noc na jižním ostrově někde v ubytování a pro to jsme si vybrali tomu příhodné místo v našem oblíbeném Havelocku a jeho zdejším kempu. Konečně si po dlouhé době navařili, oprali, večer při hvězdách poseděli s Milunkou na lavičce před chatkou a s vínem v ruce jsme přemýšleli, co nás na severním ostrově čeká.