Po krátké noci v autě jen na sklopených předních sedadlech, jsme se brzo ráno vydali do přístavu, odkud jsme měli odplout prvním trajektem toho dne na severní ostrov. Trajekt Arahura, není ani zdaleka tak pohodlný a hezký, jako třeba ten od Stena Line spojující Skotsko a Severní Irsko. Naopak od trajektu v Evropě jede s námi jen hrstka cestujících, možná proto, že je brzo ráno. Ušmudlané sedadla, zbytky jídla od předchozích pasažérů na zemi, ale všechno to překoná výhled na Malborough Sound (zatím je tma, je kolem 6 hodiny ranní), ale snad si užijeme krásný východ slunce, kterých jsme obzvlášť tady zažili už hodně. Při odjezdu od pevniny popíjím kafčo a Kamilek pojídá palubní snídani (kafe + snídaně 16 NZD) sestávající z míchaných vajec, dvou párečků, dvou kousků usmažené slaniny, opečených rajčat a tousty.
Cesta z jednoho ostrova na druhý trvá asi 3 hodiny. Trajekty spojující severní ostrov s jižním provozují dvě společnosti – InterIslander a BlueBridge. Ceny jsou více méně podobné (levnější přes internet a stejně jako např. u letenek platí, čím dříve koupíte, tím levnější jsou), rozdíly jsou znát v případě, kdy se chcete přepravit i s autem. Levněji v tom případě vyšla společnost InterIslander, se kterou jsme se vydali na tuto trasu i my. Ale i tak jsme za lístky pro nás dva a auto zaplatili 220 NZD. V případě, že cestujete bez auta, doporučujeme přepravu letadlem. Je to mnohem levnější a rychlejší. Letenky např. z Christchurche do Wellingtonu se pohybuji okolo 40 NZD za osobu a v případě, že natrefíte na dobrou akci na letenky (např. happy hours u Pacificblue) jde cena ještě níž.
Když už se začíná rozedňovat, nedokážu odolat kráse, která se přede mnou rýsuje, předávám noťas Kamilkovi, aby dopsal příspěvky, a vydávám se na horní palubu na vyhlídku pozorovat tu nádheru. Jelikož baterky vypověděly službu, stačila jsem nafotit jen pár fotek, ale i tak na ten výhled do konce života nezapomenu. Ani jsme se nenadáli a už nám palubní zvon oznamoval, že se blížíme k přístavu ve Wellingtonu a máme se připravit na vylodění. Sbalili jsme tedy svých pár švestek, co jsme měli sebou na palubě a vydali se pro našeho Milouše do podpalubí. Když jsme scházeli po venkovních schodech a viděli ten mumraj v přístavu, ucítili jsme závan nového života, který na nás dýchl ze severního ostrova. Otevřely se brány trajektu a před námi se vynořil Wellington v celé své kráse.
Welcome to North Island!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat