St. Andrews

Volba padla na St. Andrews. S Janou a Tomem jsme v sedmi vyrazili už brzo zrána směr Dundee. Willie byl tak hodný a poslal Petra, který nás hodil do Blairgowrie, protože před sedmou bysme asi těžko v sedmi někoho stopli. Bus jsme stihli tak tak a jelo se, polovina nedospaná, ale všichni se na výlet více méně těšili. Kluci asi teda hlavně do Dundee na nákupy a zjistit ceny mobilů a noťasů, my s Jančou a Tomem určitě nejvíc na St. Andrews (mimochodem také kolébka golfu)! V Dundee jsme si vzali 99A, rychlý spoj, ale nad naše očekávání drahý. Zpáteční za 6,70 (v jednu stranu by stála 3,70…) zjištění nebylo nikterak příjemné. Nevěřím už netu, kde se někde psalo, že tam jízdenka stojí kolem libry – cha chaaaaa. Samozřejmě to ale stálo za to!!! Byl sice odliv, ale moře, zbytky katedrály, hrad, jedním slovem nádhera. Někde pod katedrálou jsou uložené ostatky svatého Ondřeje, jednoho z dvanácti apoštolů.

Procházka po molu, postarší rybáři, křik racků – všecko mi to připomnělo, že je opravdu léto a že jsme na prázdninách, i když nejsou žádné třicítky.

V infocentru u hradu jsme se prošli, já teda i placenou prohlídkou, ale gratis, protože jsem netušila, že bych měla něco zaplatit a cedule jsem si prostě nevšimla – no co, ušetřených pár liber! Pak s Tomem zpátky ještě na WC, pán nás pustil, byl hodný:).

Navštívili jsme taky městské muzeum, kde jsme se dozvěděli něco víc o osídlování a historii St. Andrews a jak vůbec získalo město svůj název.

Cesta do Dundee byla stejně rychlá jako z, ale únava nám zavřela oči. Dundee – mrknout na to, co jsme ještě neviděli a projít obchody, v kterých jsme ještě nebyli, viz. T-Kmax či jak se to píše. Hraboš jak se patří, ale až budeme mít víc času, tak něco vybereme a koupíme.

Pravidelná zastávka v Blairu – a to Tesco. V sedmi se stopuje blbě, a když nás přibylo, protože jsme potkali Michala s Radkou, šance byla téměř nulová. Ti se ale odpojili, Michal v rámci tréninku běh a Radka, jako trenérka šlápla do pedálů jednoho z funkčních kol. Pavlík asi poprvé v životě někoho stopl, ale svezl se Tom a Vojta… Nás pět šlo po svých, farma ale vůbec není daleko, takže nám to ani nevadilo. Stal se ale asi zázrak a zastavilo auto a v něm John malý a velký! A po minutce i nás pět vzadu v pikapu, nasmáli jsme se opravdu hodně. Vysedli jsme zase skoro před karavanem a užívali si chvilky bez Vojty, který si myslel, že ještě šmatláme někde na silnici!