Naše začátky v Blair

Cesta trvající deset hodin uběhla rychle, protože jsme se museli dospat. Ráno vysednout v Perthu, Park and Ride není autobusák, takže se dopravit za libru tam a pak za necelé tři do Blairgowrie. Jeli s náma i tři Češi, dva, kteří jeli sbírat jahody, mající ubytování ve stanech :( a jeden, co vlastně ani nevěděl, kam přesně jede a co a jak….no i takoví se najdou.

V Blair nám paní ochotně pověděla, kde najdeme Tesco, ale nebyl by žádný kumšt to najít, stačilo vykouknout z poza rohu. Nákup potravin a SMS o tom, že jsme dorazili! Vyzvedl nás Peťa, skoro inventář Willieho farmy starající se o vánoční stromky. Setkání s naším zaměstnavatelem, věděli jsme už od holek, že je v pohodě a bylo to tak. Ukázal nám náš karavan, místo našeho provizorního domova, spokojenost, vybalit, uklidit, umýt nádobí a večer setkání s Janou, sestřenkou od Raduš, díky kterým jsme vlastně tu. Děkujeme!

Protože maliny ještě nedozráli, proto nás tu bylo pomálu, zatím jen devět dělňasů, našel nám Willie job u jiného farmáře, na jahodové farmě. Každá zkušenost dobrá, ale celé léto bych to dělat teda nechtěla. I když po čase se člověk určitě naučí sbírat rychleji a najde si systém, my jsme byli první den trochu pomatení a pomalí, cca 13 trayů, tzn. žádná sláva, protože norma, kterou je třeba dodržovat, pro pracující tam je 27. Zaměstnanci, vesměs Češi a Poláci platí přes 30 liber týdně za karavany, takže my bysme po jednom dni neměli vyděláno ani na noclech! Druhý den jsme byli připravení lépe, takže i naše výkony se zlepšily, ale pomohli jsme si pramálo, takže když jsme v pátek pracovali u nás, byli jsme rádi. Maliny jsou přece jen jiné kafe než jahody! Kluci zase procvičili jiné svaly při stavění tunelů pro maliny. Dostali jsme hodinovku. Já hned při hledání koštěte, kdy si mě Willie McIntyre zavolal do officu, aby mi dal money a taky ukázal rodinu na fotkách a to jak vypadal po operaci zubů :) V sobotu část odjíždí do Dundee, my nemáme pořádně nic vyděláno, takže zůstáváme pracovat, kluci pokračují v tunelech a zbytek holek má za úkol zkulturnit WC a sprchy, takže dostaneme váleček a barvu a jde se na to! Pánové kvůli větrnému počasí nedělali nic, akorát navařili. Náš pan kuchař se urazil, že jsem nepřišla na zavolání, tak jsem se spokojila s chlebem, špinavá a zacákaná od barvy, prostě dělňas:D Po obědě dodělat sprchy, protože jsme je natřely špatnou barvou a určitě by slezla, jelikož není voděodolná.

V neděli jsme teda sprchy dodělaly, kluci kvůli větru s tunely nepokračovali, tak jsme se domluvily na Dundee. Willie nás nepotřeboval a dokonce nás hodil i do Blairgowrie! Je fakt super. V autobuse koupit jízdenku i zpáteční za pět liber a hodina cesty. Dundee je město fakt spíš na nákupy než obdivování památek, které tam vlastně ani nejsou. Moc času jsme strávili hledáním Jimmy Chung´s – asijského bufetu, kde jsme se za 6,5 najedli masa na měsíc dopředu:). Nákupům jsme se nemohli vyhnout, takže jsme každý odjížděli s nějakou tou igelitkou!