Pikování :-)

V pondělí se najelo na sběr malin „ve velkém“, 14 nás naběhlo na políčko. Po práci jsem dostala nabídku dělat supervizora, sice s rozpaky, ale samožřejmě jsme přijala, byla bych proti sobě, no ne?! Možná se to někomu nelíbí, ale máme se přece příležitosti chytit za pačesy, takže se jí chopím a nepustím, snad! Odpoledne mě teda všichni poznali jako novou supervisorku a začalo pršet – že by znamení, že nebudu dobrá?! :D

Opravdu se nám Skotsko ukázalo, během dne svítilo sluníčko, z toho začalo pršet, vyjasnilo se a zase z tyrkysového nebe se nám rozpršelo, takže i kdyby člověk někam chtěl vyrazit, nemůže, protože reálně hrozí zmoknutí! Ale večer jsme to riskli a dobře udělali, nádherná procházka, Skotsko je nádherně zelené, úžasné. Měli jsme společnici, které jsme se ale zbavili díky kolemjdoucím Čechům venčících psa!

Smočili jsme nohy v lochu kousek od Blairgowrie, pofotili se a vydali se na cestu zpátky, kde jsme potkali naše zachránce od toho, abychom se nechtěně stali majiteli kočky. Mladý pár, který čtvrtým rokem tráví léto ve Skotsku. Asi výjimka, ale nesbírají nic, brousí tu podlahy, taky za minimálku, ale mají vlastní zahradní domeček a dobrého šéfa, takže spokojení. S náma se podivili, že někdo vyhodí peníze a dá je agentuře při hledání práce na farmách. Koníci, kteří se od nás drželi dál, se při cestě zpět přiblížili a to docela blízko, ale jahůdky jim teda nechutnaly. Takže nám je vyplivli pod nohy :(, ale krásní byli, takže jsme jim to odpustili a na druhou stranu….možná už jsou jich taky přežraní...

V úterý se ukázalo, v čem tkví moje úkoly – pomáhat Janě. Protože zase pršelo, rozhodl se Willie, že se sesbírají prozeny na víno, aspoň něco, protože začaly opadávat a byly mokré, takže nejrozumnější řešení. Moje nová práce… řídím traktor :) Zase něco nového pro mě, vůbec neva, že jsme v UK, protože volant je uprostřed a já ráda, když jedu středem polňačky!

Odpoledne nebylo co dělat, déšť je sběračův nepřítel číslo ONE. Ale Willie přisel do karavanu, nenápadně, že má zvláštní nabídku…a to pomoct sousednímu farmáři nahnat krávy. Každá zkušenost dobrá, tak proč ne, stejně nebylo co dělat. Nasedli jsme teda do vanu, bylo nás pět, proto museli tři dozadu, tak teda já, Janča a Vojta, dveře se zavřeli a v momentě jsme byli ponoření do tmy. Na farmě jsme moc platní nebyli, spíš mi přišlo, že jsme krávy spíš plašili, každý si do nějakého toho kravince šlápl, pro štěstí, aby do něho nespadl:D Kravičky krásné a telátka ještě krásnější, ale když šly proti mně a výstražně bučely, měla jsem kravinec málem v gaťkách! Misi jsme splnili, i když si myslím, že spíš jen díky tomu, že kravičky jsou inteligentní a cestu znají, takže zcela nesouhlasím s výrazem „blbá kráva“.

Sběr ampul, toť plán dne na středu, dopoledne se posbíralo, co bylo suché a šlo se na oběd. Po obědě kvůli dešti zase ne od dvanácti. Tak se aspoň Janča mohla stavit pro bráchu. Sice jsem zdravá nebyla, ale protože Martin přijeli a je potřeba to trochu zapít a uvést je :), šlo se do „rekrůmu“. Předtím obejít pár karavanů, zjistit, jestli vůbec někdo příjde. S Tomem by se nám zamlouval oheň, ale kvůli počasí jsme volili přístřeší. Posedělo se, povykládalo a šlo spát. Vojta teda nejpozději, ještě s Tomem hráli kulec.

Druhý den se nešlo sbírat vůbec. Což jsem kvitovala, protože jsem se necítila vůbec dobře a cítila jsem se nemocnější a nemocnější, takže při dešti jsem skoro celý den prospala. Kluci se rozhodli spát taky u nás, protože do jejich hnízdečka jim střechou teče, takže mají místo koberce rybníček.

V pátek se udělalo konečně hezky, sluníčko svítilo, takže se šlo sbírat a snad poprvé, tak jak by se mělo, tzn. ampule, tulamíny i prozeny! Kluci dostali sáně, kyblík i košíček, takže byli vybavení. Na první den se jim docela dařilo, mezi řádky se pomalu poseznamovali se zbytkem farmy. Do práce se zapojil dokonce i JOHN! (O tom potom, ale kdo ho zná, tak ví, že je to něco jako osmý div světa!) Vydedukovali jsme, že si asi vyhlídl nějakou oběť mezi letošníma pickerkama a proto se snaží být co nejblíže. Na dvou řádcích prozenů si vydělal 2,40, tzn. cca 12 ponetek a odfrčel na jeho čtyřkolce. S Jančou uklidit bugínu, skočit za volant a pomaloučku se s traktorem vydat na cestu zpět.

V sobotu day off, tak jsem se na něj těšila, protože výlety už mám zhruba v hlavě sesumírované a co z toho? Téměř nic. Kamil dodělávají tunely a já se rozhodla a využila Willieho nabídku a sjela do nemocnice, dostala krásný dárek k narozeninám a s antibiotiky zpátky. Nehodlám ale ležet a potit se a tak až kluci skončí, něco vymyslíme, i kdyby jen to, že se klukům půjdou zabookovat letenky.