Už den předem jsme si udělali nácvik – chtěli jsme s Martinem a Pavlem k místní zřícenině. Nedostali jsme se ale tam, protože jsme hledali místo, kde přebrodit říčku, které jsme mimochodem měli přímo pod nosem a zkoumali jsme jej jako první. Nějak se nám nezdálo, tak jsme se vydali hledat lepší… Samozřejmě jsme nenašli, ale zato jsme se krásně prošli, i když jsem toho ke konci měla plné zuby a byla jsem ráda, že jdeme domů. Únava a choroba se přihlásily o slovo. Ale jednoznačně to mělo přínos – zase o sobě toho víme víc, tady jsme měli možnost zjistit, že Pavlíka popadá panika jen při pohledu na kravinec, natož, když je na dohled kráva!!! To bere do zaječích tak rychle, jako by kravská rychlost běhu byla 200 km/h.
Stirling jsme vybrali na úterní výlet. Kluci se přidali k ostatním a jeli na Ben Vrackie. My se s nima svezli aspoň do Blairgowrie, tam chytli za pět (zpáteční) bus do Perthu a odtud za 8,80 (zpáteční) do Stirlingu se Citylink. Dokonce jsme měli na palubě i WiFi! Ale nefungovala úplně dobře, takže jsme nevyřídili vlastně vůbec nic. Celkový čas na návštěvu byl necelých pět hodin. Takže hurry up! Protože měl Kamilek hlad, takže návštěva Jimmy Chung´s, kde naplánovat postup a trošku se uklidnit. Připravila jsem si teda oběd na talíř, ale už při pár prvních soustech bylo jasné, že peníze za mě jsou vlastně vyhozené, můj handicap v dutině ústní mi požívat cokoliv z nabízeného jídla nedovolil ACH JOOOOOOOOOO!!!!:(. Takže jsem skončila u zmrzliny a dezertu.
Stirling je staré královské město, v místním kostele Svatého kříže (první kostel na tomto místě nechal postavit David I. už v roce 1129, ale v roce 1406 byl zničen požárem), byl korunován James VI. Skotský, pozdější James I. Anglický, syn skotské královny Marie, která ráda navštěvovala místní bohoslužby. V roce 1414 ale už stála hlavní loď a další části kostela, v současnosti můžeme obdivovat dubovou střechu a další části, které vypadá téměř totožně jako před staletími. V šestnáctém století byl kostel přepažen v půli kvůli rozporu dvou místních duchovních, takže se konaly bohoslužby nezávisle na sobě v severní a jižní části kostela. Až v roce 1935 byl kostel spojen a v následných letech rekonstrukcí přepážka odstraněna. Tento kostel je tedy jediným skotským kostelem, kde se pravidelně konají obřady a kde proběhla korunovace! (Toť leták v češtině! Poskytnutý nám milou paní prodávající suvenýry.)
K hradu trochu do kopečka, bohužel je poměrně nešikovně pro turisty umístěn, takže ten, kdo si nezaplatí vstupné, toho moc neuvidí, protože se pomalu nikam nedostane…my neměli čas, takže jsme pofotili venek, koupili pohledy a pak do inofcentra hned při hradu. Museli jsme vidět i Wallace monument – národní památku. Paní nám ochotně poradila, jak se k památníku dostat – pěšky – nebyl čas, vyhlídkovým autobusem za pět – to se nám zdálo moc, protože jsme skoro všecko už viděli. Zvolili jsme poslední variantu – MHD za 3,30 zpáteční – linka 62 tam a 63 zpátky. Pan řidič nás musel z busu vyhodit, protože jsme byli poměrně zmatení a zastávka, kde jsme měli vystoupit, se nám nezdála dostatečně blízko, ale jak se říká – zdání klame.
William Wallace – místní hrdina, který sjednotil Skoty a postavil se proti anglické
nadvládě. Památník má 220 stop, je postaven na nejvyšším místě Abbey Craig, cca 300 stop nad mořem. Po spirálovitém schodišti s 246 schody se dostanete až na vrchol. Na stavbu bylo použito 30.000 tun kamení. Protože já nesnáším moc dobře právě schodiště na vyhlídkách a dostávám závratě, užili jsme si vyhlídku jen z view point před památníkem, na kterém je vymodelován slavný William Wallace. Vyfoukaní jsme sešli dolů, abychom stihli autobus zpátky do města.
Najít poštu v nákupním centru u autobusáku byl teda sakra oříšek, věděli jsme, že má být situována v prvním patře, ale jak se tam dostat?! Asi po půlhodinovém hledání jsme se rozhodli zeptat se v obchodě, a při vchodu jsme zjistili, že pošta je v obchodě, jen o patro výš! Koupili tam 20 známek po 50 p a konečně teda můžeme poslat pohledy z Londýna – ostudy!
Při cestě busem do Blairgowrie jsme přemýšleli, jak na stopa na farmu, kterým směrem se vydat, protože ve vanu sedíme většinou vzadu ve tmě a cestu po městě proto moc neznáme…ale osud tomu asi chtěl a holky Polky byly nakupovat a tak jsme se s nimi svezli až ke karavanu! Takže výlet až do konce neměl chybu. Už se těšíme na další. Čeká nás buď St. Andrewes nebo Dunkeld či možná úplně něco jiného kdo ví, odpoví :), ale určitě vás budeme informovat, tak zatím užívejte léta.
Žádné komentáře:
Okomentovat