Maškarák

Zábava na farmě je na lidech, kteří tu jsou, takže jsme se domluvili, tak jako asi všichni, co tu byli před námi, a uspořádali večer v maskách.

Na přípravy bylo pramálo času, anketa proběhla ve čtvrtek a v pátek večer jsme se prezentovali. Navíc hodně z nás nemělo odehrané zápasy v kulec turnaji, takže toho bylo dost. Kamil, návrhář i švadlena v jedné osobě, vymyslel Marťovi s Pavlem výborný kostým. Martin byl domina jak vyšitá a Pavel se nestyděl ukázat kus zadku, který lezl z vystřižených „latexových“ trenek. Já se postarala o Vojtu, je to typ na Frankensteina jak vyšitý, vysoké čelo, vlasy vhodné, takže jsem moc práce neměla, šrouby mu vymyslel Martin. Já původně střihoruký Ed, nakonec halabala čarodějnice, protože jsem se domů dostala o půl deváté a v devět měl vypuknout rej. Kamilek židovský kominík.:) Všichni si vymysleli originální masky. Byli tu lazaři, kanibalky, Bob a Bobek, The Simpsons i Sněhurka a sedm trpaslíků!!! Večer byl veselý, ale neblahý vliv ten cider s pivem měli – kopr na druhý den, takže Perth a Scone padl a šli jsme do Blairgowrie, kde jsme si to za ten měsíc ještě nestihli pořádně projít!

Pondělí

V pondělí jsme se v práci nepřetrhli, ampule se nesbíraly vůbec, takže bylo celé odpoledne volno. Bylo krásné letní počasí, nebe bez mráčku. Ve Skotsku začalo léto:D

Někdo se rozhodl dospat noc strávenou u ohně, hraním zvířátek v nemocnici, opic, kapitána Pufa a pitím cideru, jako většina našeho karavanu, někdo se slunil, někdo začal s kulečníkovými zápasy. I když jsem měla původně velkolepé plány jak strávit volné odpoledne, skončila jsem u spánku, ale abych jen neseděla a neležela, zašla jsem na jahody, abychom měli čím nazdobit palačinky (které byly vynikající!!)

Kluci se zašli vykoupat, voda studená, ale koupání vynikající, Pavlovy trenky v plavkách, prý aby se nenamočilJ, Vojta drkotal zubama a ten můj – tak ten si do té studené vody hupsnul rybičku a vyzkoušel tak aspoň nové plavky, které si koupil loni. Jinak spokojení byli a vypadali dost. Ještě při koupání viděli nahaté koupající se dívky, tak koupání se vším všudy, jestli si nevymýšleli, když mi to říkali. Fotky z vody nádherné, kluci vypadali jako playboyové, hlavně Pavlovo tělo, však ostatně posoudit to můžete sami J, no fotku mého chlupače vám tady raději dávat nebudu, ještě byste si mysleli, že utekl nějaký orangutan ze zoo!

St. Andrews

Volba padla na St. Andrews. S Janou a Tomem jsme v sedmi vyrazili už brzo zrána směr Dundee. Willie byl tak hodný a poslal Petra, který nás hodil do Blairgowrie, protože před sedmou bysme asi těžko v sedmi někoho stopli. Bus jsme stihli tak tak a jelo se, polovina nedospaná, ale všichni se na výlet více méně těšili. Kluci asi teda hlavně do Dundee na nákupy a zjistit ceny mobilů a noťasů, my s Jančou a Tomem určitě nejvíc na St. Andrews (mimochodem také kolébka golfu)! V Dundee jsme si vzali 99A, rychlý spoj, ale nad naše očekávání drahý. Zpáteční za 6,70 (v jednu stranu by stála 3,70…) zjištění nebylo nikterak příjemné. Nevěřím už netu, kde se někde psalo, že tam jízdenka stojí kolem libry – cha chaaaaa. Samozřejmě to ale stálo za to!!! Byl sice odliv, ale moře, zbytky katedrály, hrad, jedním slovem nádhera. Někde pod katedrálou jsou uložené ostatky svatého Ondřeje, jednoho z dvanácti apoštolů.

Procházka po molu, postarší rybáři, křik racků – všecko mi to připomnělo, že je opravdu léto a že jsme na prázdninách, i když nejsou žádné třicítky.

V infocentru u hradu jsme se prošli, já teda i placenou prohlídkou, ale gratis, protože jsem netušila, že bych měla něco zaplatit a cedule jsem si prostě nevšimla – no co, ušetřených pár liber! Pak s Tomem zpátky ještě na WC, pán nás pustil, byl hodný:).

Navštívili jsme taky městské muzeum, kde jsme se dozvěděli něco víc o osídlování a historii St. Andrews a jak vůbec získalo město svůj název.

Cesta do Dundee byla stejně rychlá jako z, ale únava nám zavřela oči. Dundee – mrknout na to, co jsme ještě neviděli a projít obchody, v kterých jsme ještě nebyli, viz. T-Kmax či jak se to píše. Hraboš jak se patří, ale až budeme mít víc času, tak něco vybereme a koupíme.

Pravidelná zastávka v Blairu – a to Tesco. V sedmi se stopuje blbě, a když nás přibylo, protože jsme potkali Michala s Radkou, šance byla téměř nulová. Ti se ale odpojili, Michal v rámci tréninku běh a Radka, jako trenérka šlápla do pedálů jednoho z funkčních kol. Pavlík asi poprvé v životě někoho stopl, ale svezl se Tom a Vojta… Nás pět šlo po svých, farma ale vůbec není daleko, takže nám to ani nevadilo. Stal se ale asi zázrak a zastavilo auto a v něm John malý a velký! A po minutce i nás pět vzadu v pikapu, nasmáli jsme se opravdu hodně. Vysedli jsme zase skoro před karavanem a užívali si chvilky bez Vojty, který si myslel, že ještě šmatláme někde na silnici!

Day off – Stirling

Protože se v neděli posbíralo všechno a Willie nechtěl, abychom měli roztrhané úterý a dělat jen dvě hoďky, dal nám day off. Ten jsme samozřejmě museli využít k nějakému tomu výletu.

Už den předem jsme si udělali nácvik – chtěli jsme s Martinem a Pavlem k místní zřícenině. Nedostali jsme se ale tam, protože jsme hledali místo, kde přebrodit říčku, které jsme mimochodem měli přímo pod nosem a zkoumali jsme jej jako první. Nějak se nám nezdálo, tak jsme se vydali hledat lepší… Samozřejmě jsme nenašli, ale zato jsme se krásně prošli, i když jsem toho ke konci měla plné zuby a byla jsem ráda, že jdeme domů. Únava a choroba se přihlásily o slovo. Ale jednoznačně to mělo přínos – zase o sobě toho víme víc, tady jsme měli možnost zjistit, že Pavlíka popadá panika jen při pohledu na kravinec, natož, když je na dohled kráva!!! To bere do zaječích tak rychle, jako by kravská rychlost běhu byla 200 km/h.

Stirling jsme vybrali na úterní výlet. Kluci se přidali k ostatním a jeli na Ben Vrackie. My se s nima svezli aspoň do Blairgowrie, tam chytli za pět (zpáteční) bus do Perthu a odtud za 8,80 (zpáteční) do Stirlingu se Citylink. Dokonce jsme měli na palubě i WiFi! Ale nefungovala úplně dobře, takže jsme nevyřídili vlastně vůbec nic. Celkový čas na návštěvu byl necelých pět hodin. Takže hurry up! Protože měl Kamilek hlad, takže návštěva Jimmy Chung´s, kde naplánovat postup a trošku se uklidnit. Připravila jsem si teda oběd na talíř, ale už při pár prvních soustech bylo jasné, že peníze za mě jsou vlastně vyhozené, můj handicap v dutině ústní mi požívat cokoliv z nabízeného jídla nedovolil ACH JOOOOOOOOOO!!!!:(. Takže jsem skončila u zmrzliny a dezertu.

Stirling je staré královské město, v místním kostele Svatého kříže (první kostel na tomto místě nechal postavit David I. už v roce 1129, ale v roce 1406 byl zničen požárem), byl korunován James VI. Skotský, pozdější James I. Anglický, syn skotské královny Marie, která ráda navštěvovala místní bohoslužby. V roce 1414 ale už stála hlavní loď a další části kostela, v současnosti můžeme obdivovat dubovou střechu a další části, které vypadá téměř totožně jako před staletími. V šestnáctém století byl kostel přepažen v půli kvůli rozporu dvou místních duchovních, takže se konaly bohoslužby nezávisle na sobě v severní a jižní části kostela. Až v roce 1935 byl kostel spojen a v následných letech rekonstrukcí přepážka odstraněna. Tento kostel je tedy jediným skotským kostelem, kde se pravidelně konají obřady a kde proběhla korunovace! (Toť leták v češtině! Poskytnutý nám milou paní prodávající suvenýry.)

K hradu trochu do kopečka, bohužel je poměrně nešikovně pro turisty umístěn, takže ten, kdo si nezaplatí vstupné, toho moc neuvidí, protože se pomalu nikam nedostane…my neměli čas, takže jsme pofotili venek, koupili pohledy a pak do inofcentra hned při hradu. Museli jsme vidět i Wallace monument – národní památku. Paní nám ochotně poradila, jak se k památníku dostat – pěšky – nebyl čas, vyhlídkovým autobusem za pět – to se nám zdálo moc, protože jsme skoro všecko už viděli. Zvolili jsme poslední variantu – MHD za 3,30 zpáteční – linka 62 tam a 63 zpátky. Pan řidič nás musel z busu vyhodit, protože jsme byli poměrně zmatení a zastávka, kde jsme měli vystoupit, se nám nezdála dostatečně blízko, ale jak se říká – zdání klame.

William Wallace – místní hrdina, který sjednotil Skoty a postavil se proti anglické nadvládě. Památník má 220 stop, je postaven na nejvyšším místě Abbey Craig, cca 300 stop nad mořem. Po spirálovitém schodišti s 246 schody se dostanete až na vrchol. Na stavbu bylo použito 30.000 tun kamení. Protože já nesnáším moc dobře právě schodiště na vyhlídkách a dostávám závratě, užili jsme si vyhlídku jen z view point před památníkem, na kterém je vymodelován slavný William Wallace. Vyfoukaní jsme sešli dolů, abychom stihli autobus zpátky do města.

Najít poštu v nákupním centru u autobusáku byl teda sakra oříšek, věděli jsme, že má být situována v prvním patře, ale jak se tam dostat?! Asi po půlhodinovém hledání jsme se rozhodli zeptat se v obchodě, a při vchodu jsme zjistili, že pošta je v obchodě, jen o patro výš! Koupili tam 20 známek po 50 p a konečně teda můžeme poslat pohledy z Londýna – ostudy!

Při cestě busem do Blairgowrie jsme přemýšleli, jak na stopa na farmu, kterým směrem se vydat, protože ve vanu sedíme většinou vzadu ve tmě a cestu po městě proto moc neznáme…ale osud tomu asi chtěl a holky Polky byly nakupovat a tak jsme se s nimi svezli až ke karavanu! Takže výlet až do konce neměl chybu. Už se těšíme na další. Čeká nás buď St. Andrewes nebo Dunkeld či možná úplně něco jiného kdo ví, odpoví :), ale určitě vás budeme informovat, tak zatím užívejte léta.

Nemoc

Na co si ale musím postěžovat mnohem víc, je to, že i přes antibiotika mi nijak zvlášť líp není!!! Naopak, v puse mám tak 20 aftů, takže chuť jídla téměř nerozeznám, kousat chleba mi taky nijak extra nejde a opar roste a roste! Už mi z toho pomalu ale jistě tečou nervy, takže čekám, kdy mě něco nasere a pak bude teda ale asi fakt tóčo, protože bude stačit asi maličko. Nervičky mi hrajou solidně!

Pikování :-)

V pondělí se najelo na sběr malin „ve velkém“, 14 nás naběhlo na políčko. Po práci jsem dostala nabídku dělat supervizora, sice s rozpaky, ale samožřejmě jsme přijala, byla bych proti sobě, no ne?! Možná se to někomu nelíbí, ale máme se přece příležitosti chytit za pačesy, takže se jí chopím a nepustím, snad! Odpoledne mě teda všichni poznali jako novou supervisorku a začalo pršet – že by znamení, že nebudu dobrá?! :D

Opravdu se nám Skotsko ukázalo, během dne svítilo sluníčko, z toho začalo pršet, vyjasnilo se a zase z tyrkysového nebe se nám rozpršelo, takže i kdyby člověk někam chtěl vyrazit, nemůže, protože reálně hrozí zmoknutí! Ale večer jsme to riskli a dobře udělali, nádherná procházka, Skotsko je nádherně zelené, úžasné. Měli jsme společnici, které jsme se ale zbavili díky kolemjdoucím Čechům venčících psa!

Smočili jsme nohy v lochu kousek od Blairgowrie, pofotili se a vydali se na cestu zpátky, kde jsme potkali naše zachránce od toho, abychom se nechtěně stali majiteli kočky. Mladý pár, který čtvrtým rokem tráví léto ve Skotsku. Asi výjimka, ale nesbírají nic, brousí tu podlahy, taky za minimálku, ale mají vlastní zahradní domeček a dobrého šéfa, takže spokojení. S náma se podivili, že někdo vyhodí peníze a dá je agentuře při hledání práce na farmách. Koníci, kteří se od nás drželi dál, se při cestě zpět přiblížili a to docela blízko, ale jahůdky jim teda nechutnaly. Takže nám je vyplivli pod nohy :(, ale krásní byli, takže jsme jim to odpustili a na druhou stranu….možná už jsou jich taky přežraní...

V úterý se ukázalo, v čem tkví moje úkoly – pomáhat Janě. Protože zase pršelo, rozhodl se Willie, že se sesbírají prozeny na víno, aspoň něco, protože začaly opadávat a byly mokré, takže nejrozumnější řešení. Moje nová práce… řídím traktor :) Zase něco nového pro mě, vůbec neva, že jsme v UK, protože volant je uprostřed a já ráda, když jedu středem polňačky!

Odpoledne nebylo co dělat, déšť je sběračův nepřítel číslo ONE. Ale Willie přisel do karavanu, nenápadně, že má zvláštní nabídku…a to pomoct sousednímu farmáři nahnat krávy. Každá zkušenost dobrá, tak proč ne, stejně nebylo co dělat. Nasedli jsme teda do vanu, bylo nás pět, proto museli tři dozadu, tak teda já, Janča a Vojta, dveře se zavřeli a v momentě jsme byli ponoření do tmy. Na farmě jsme moc platní nebyli, spíš mi přišlo, že jsme krávy spíš plašili, každý si do nějakého toho kravince šlápl, pro štěstí, aby do něho nespadl:D Kravičky krásné a telátka ještě krásnější, ale když šly proti mně a výstražně bučely, měla jsem kravinec málem v gaťkách! Misi jsme splnili, i když si myslím, že spíš jen díky tomu, že kravičky jsou inteligentní a cestu znají, takže zcela nesouhlasím s výrazem „blbá kráva“.

Sběr ampul, toť plán dne na středu, dopoledne se posbíralo, co bylo suché a šlo se na oběd. Po obědě kvůli dešti zase ne od dvanácti. Tak se aspoň Janča mohla stavit pro bráchu. Sice jsem zdravá nebyla, ale protože Martin přijeli a je potřeba to trochu zapít a uvést je :), šlo se do „rekrůmu“. Předtím obejít pár karavanů, zjistit, jestli vůbec někdo příjde. S Tomem by se nám zamlouval oheň, ale kvůli počasí jsme volili přístřeší. Posedělo se, povykládalo a šlo spát. Vojta teda nejpozději, ještě s Tomem hráli kulec.

Druhý den se nešlo sbírat vůbec. Což jsem kvitovala, protože jsem se necítila vůbec dobře a cítila jsem se nemocnější a nemocnější, takže při dešti jsem skoro celý den prospala. Kluci se rozhodli spát taky u nás, protože do jejich hnízdečka jim střechou teče, takže mají místo koberce rybníček.

V pátek se udělalo konečně hezky, sluníčko svítilo, takže se šlo sbírat a snad poprvé, tak jak by se mělo, tzn. ampule, tulamíny i prozeny! Kluci dostali sáně, kyblík i košíček, takže byli vybavení. Na první den se jim docela dařilo, mezi řádky se pomalu poseznamovali se zbytkem farmy. Do práce se zapojil dokonce i JOHN! (O tom potom, ale kdo ho zná, tak ví, že je to něco jako osmý div světa!) Vydedukovali jsme, že si asi vyhlídl nějakou oběť mezi letošníma pickerkama a proto se snaží být co nejblíže. Na dvou řádcích prozenů si vydělal 2,40, tzn. cca 12 ponetek a odfrčel na jeho čtyřkolce. S Jančou uklidit bugínu, skočit za volant a pomaloučku se s traktorem vydat na cestu zpět.

V sobotu day off, tak jsem se na něj těšila, protože výlety už mám zhruba v hlavě sesumírované a co z toho? Téměř nic. Kamil dodělávají tunely a já se rozhodla a využila Willieho nabídku a sjela do nemocnice, dostala krásný dárek k narozeninám a s antibiotiky zpátky. Nehodlám ale ležet a potit se a tak až kluci skončí, něco vymyslíme, i kdyby jen to, že se klukům půjdou zabookovat letenky.

Naše začátky v Blair

Cesta trvající deset hodin uběhla rychle, protože jsme se museli dospat. Ráno vysednout v Perthu, Park and Ride není autobusák, takže se dopravit za libru tam a pak za necelé tři do Blairgowrie. Jeli s náma i tři Češi, dva, kteří jeli sbírat jahody, mající ubytování ve stanech :( a jeden, co vlastně ani nevěděl, kam přesně jede a co a jak….no i takoví se najdou.

V Blair nám paní ochotně pověděla, kde najdeme Tesco, ale nebyl by žádný kumšt to najít, stačilo vykouknout z poza rohu. Nákup potravin a SMS o tom, že jsme dorazili! Vyzvedl nás Peťa, skoro inventář Willieho farmy starající se o vánoční stromky. Setkání s naším zaměstnavatelem, věděli jsme už od holek, že je v pohodě a bylo to tak. Ukázal nám náš karavan, místo našeho provizorního domova, spokojenost, vybalit, uklidit, umýt nádobí a večer setkání s Janou, sestřenkou od Raduš, díky kterým jsme vlastně tu. Děkujeme!

Protože maliny ještě nedozráli, proto nás tu bylo pomálu, zatím jen devět dělňasů, našel nám Willie job u jiného farmáře, na jahodové farmě. Každá zkušenost dobrá, ale celé léto bych to dělat teda nechtěla. I když po čase se člověk určitě naučí sbírat rychleji a najde si systém, my jsme byli první den trochu pomatení a pomalí, cca 13 trayů, tzn. žádná sláva, protože norma, kterou je třeba dodržovat, pro pracující tam je 27. Zaměstnanci, vesměs Češi a Poláci platí přes 30 liber týdně za karavany, takže my bysme po jednom dni neměli vyděláno ani na noclech! Druhý den jsme byli připravení lépe, takže i naše výkony se zlepšily, ale pomohli jsme si pramálo, takže když jsme v pátek pracovali u nás, byli jsme rádi. Maliny jsou přece jen jiné kafe než jahody! Kluci zase procvičili jiné svaly při stavění tunelů pro maliny. Dostali jsme hodinovku. Já hned při hledání koštěte, kdy si mě Willie McIntyre zavolal do officu, aby mi dal money a taky ukázal rodinu na fotkách a to jak vypadal po operaci zubů :) V sobotu část odjíždí do Dundee, my nemáme pořádně nic vyděláno, takže zůstáváme pracovat, kluci pokračují v tunelech a zbytek holek má za úkol zkulturnit WC a sprchy, takže dostaneme váleček a barvu a jde se na to! Pánové kvůli větrnému počasí nedělali nic, akorát navařili. Náš pan kuchař se urazil, že jsem nepřišla na zavolání, tak jsem se spokojila s chlebem, špinavá a zacákaná od barvy, prostě dělňas:D Po obědě dodělat sprchy, protože jsme je natřely špatnou barvou a určitě by slezla, jelikož není voděodolná.

V neděli jsme teda sprchy dodělaly, kluci kvůli větru s tunely nepokračovali, tak jsme se domluvily na Dundee. Willie nás nepotřeboval a dokonce nás hodil i do Blairgowrie! Je fakt super. V autobuse koupit jízdenku i zpáteční za pět liber a hodina cesty. Dundee je město fakt spíš na nákupy než obdivování památek, které tam vlastně ani nejsou. Moc času jsme strávili hledáním Jimmy Chung´s – asijského bufetu, kde jsme se za 6,5 najedli masa na měsíc dopředu:). Nákupům jsme se nemohli vyhnout, takže jsme každý odjížděli s nějakou tou igelitkou!

Londýn

Z domu jsme vyjeli o hodinu později než byl původní plán, protože vlak měl stejně 70 min zpoždění a tím pádem jsme neměli kam spěchat. Když se do Břeclavi dokodrcal byl tak plný, že jsem si do Brna nesedli a při řevu ožralých Slováků postávali u WC. V Praze na hlaváku objednali přes SMS jízdenku na metro a rozjeli se směr Zličín, kde jsme přestoupili na bus. Ruzyň se nám od posledně, kdy jsem z ní letěla, rozrostla a tak jsme místo na termínal 1 šli na dvojku…vymotali se, prošli check-inem a s ostatními nasedli do letadla společnosti SkyEurope směr London Luton.

Na Lutonu najít nejlevnější způsob dopravy do centra. V hale mají dopravci své stánky. Easybus za 9 GBP na osobu, Green Line dokonce snad 12, my využili služeb Capital Express – vlak za 7, 20 pro jednoho, jednalo se o slevu pro skupiny (my byli tři). Londýn, hlavní město UK, nás přivítalo svým tempem, takže jsme se museli poměrně rychle zorientovat v jeho systému MHD, koupit celodenku za 5,90 na 1-4 zóny. Všechny památky jsou v jedničce, ale říkali jsme si, co kdyby – pro jistotu. Navíc rozdíl v ceně byl minimální 1-2 zóna stojí tuším 5,6.

Věci nechali na Victoria Station, v úschovně za 6,50 za kus. Byli jsme rádi, že jsme si ulevili zádům a lehčím krokem šli hledat Victoria Coach Station, abychom měli večer snazší cestu.

Začali jsme u Big Ben, vystoupili na zastávce Westminster, v Express Tesco jsme dokoupili tekutiny – Evian voda za pakatel J , prošlli si okolí, poleželi v parku a odpočali si. Pak National Gallery –vstupné se neplatí, tak jako každá galerie, nabízí podívanou na zdařilé kousky známých i neznámých umělců. Na Leicester Square jsem si dala kafčo v mekáči, kluci nějakou papenu a protože kolem byly obchody – zákonitě se tam musíme jít podívat. Nevím, jestli to jsou faky převlečené za 70% slevama. Předpokládám, že jo, ale ani jeden z nás značkám jako Umbro nebo Londsdale neodolal. Pak Bank of England, bylo ale už dost pozdě, takže jsme dovnitř ani nešli a začali hrát nervy, únava po celém dni, probdělé noci, takže, jak jinak, jsme se museli ventilovat a na kom jiném než na sobě? :D Uklidnili jsme se a pokračovali k Tower Bridge, kde jsme si dali relax s pohledem na most a lidi špacírující se kolem Temže. Protože nám scházela voda, museli jsme najít nějaký shop, tam je to ale večer docela problém, ale nakonec jsme si obchůdek našli.

Na Victorii jsme se dostali kolem desáté a pak čekání na bus, pár Čechů jedoucích za prací jako my a ostatní jedoucí směr Scotland.

UK čeká

Loni jsme to štěstí neměli a tak jsme zůstali v ČR. Letos nám ale naše hodná Raduška domluvila Blairgowrie a sběr malin. Doufejme, že se nám počasí aspoň trochu vyvede a když ne, tak aspoň poznáme a uvidíme něco nového. NO NE?! Takže žádné chmurné myšlenky, na to je dost času.
30.6. odlétáme směr UK, přesněji London Luton - nejlevnější varianta dopravy, letenka nás stála se vším všudy 338 CZK se Skyeurope. Přílet máme brzký a autobus do Skotska nám odjíždí v noci, takže to bereme jako začátek výletu - celý den po Londýně.
Odjezd z Hodonína v noci (letadlo odlítá v 7:30 a musíme stihnout check-in)