Datum 27.6.09 se přiblížil a tak se, po loučení v práci, ostříhat, využít toho a jít i se Zuzkou a Světluš na jedno z našich půlročních „kafe“. Povykládat co starého, protože všechny novinky se stejně už stávají stařinkami (vidíme fakt málo), probrat co nového a co nás čeká v budoucnu, dohodnout se na další kávičku, která by podle posledních předpovědí měla být už v ZÁŘÍ, tzn. po asi třech měsících a pokud se sejdeme, tak to bude opravdu úspěch – šak víme. ;)
Odlet ve večerních hodinách měl výhodu v tom, že jsme si mohli dodělat všechno, co doteď ne, v našem případě to bylo balení. 15-ti kilové omezení Ryanair byla opravdu mission impossible. Ale po tisícerém vážení, přebalování, ukládání a třízení jsme se na konečných 14,9 a 15,1 kg dostali. Sláva, sláva!!! A těch deset v příručáku bylo taky třeba, protože jinak bych jela bez náhradních bot, bundy, svetru…takže bez poměrně hodně důležitých věcí, o těch ve velkém samozřejmě není pochyb. V 18.17 hod tedy za cca 130 CZK do Bratislavy, kde jen naskočit na bus na letiště a vzhůru enjoy the scotish summer! :D Bratislava, tak jak Praha, má obrovskou výhodu v tom, že na letiště se člověk dostane za pusu, v našem případě 0,70 EUR / osoba, i když koupit lístek od místních stánkových prodejců byl taky zážitek. Drop off proběhl bez jakýchkoliv problémů, i kontrola, v našich zemích příruční zavazadla řeší opravdu o 50% méně než například v Birminghamu a taky dobře, protože by se nám asi do předepsaných testovacích prostor nevlezly. Cesta trvá zhruba tři hodinky, my, jelikož jsme opravdu širší a širší, jsme se k sobě zamilovaně tulili, ale i kdybychom nechtěli, tak nám v těch sedadlech stejně nic jiného nezbylo… :) Přílet v jednu hodinu našeho času, místního tedy hodina dvanáctá a protože kde je bezpečněji než na letišti, zůstali jsme tu, tak jako X dalších turistů, letních sběračů i místních. Z letiště a všech tamních laviček se prostě v noci stává jeden velký hostel a žije poklidným oddechování pospávajících. Edinburghu jsme si moc neužili, i když jsme měli čas, ale mlha, mrholení, rozkopaná Princess Street a zavřené obchody nás moc nelákali. Všechny autobusy nás dopravily kam měli a když jsme v Tesco storu za sebou uslyšeli Willieho a Jančino „Ahoj!“, věděli jsme, že everything´s gonna be allright!
Žádné komentáře:
Okomentovat