Přišel na řadu další day off a my přemýšleli, kam zajedeme na výlet. Nakonec volba padla dle doporučení Toma 
na Arbroath a Montrose. Ráno jsme se nechali spolu s malinami odvézt Johnem do Arbroath, kde vyhodil maliny a pak v centru i nás. Jelikož plán cesty byl nejprve navštívit Montrose, hledali jsme autobusové nádraží, odkud bychom se tam dopravili. Přišli jsme akorát na čas, autobus nám jel za 5 minut, celodenní jízdenka na oblast Tayside stála 6 liber, ale jelikož jsme byli dva, dostali jsme ještě group discount, tak nás to vyšlo na 11 GBP. 
Těsně před Montrose nás zaujalo velké promáčené pole, ale jak jsme se záhy přesvědčili, bylo to moře – Montrose basin, jen nastal odliv :). Přes vodu se dá dostat po dvou mostech - nádherné mosty, přesně takové ty staré kulaté, jaké jsou vidět ve starých skotských a anglických filmech. Po příjezdu na místo naše první kroky vedly do tesca, abychom si nakoupili něco dobrého na zub, jelikož doba oběda se velice rychle blížila. V parku jsme se dorazili dortíčkem a vydali se na obhlídku města. Byli jsme však dost zklamaní, protože krom nějaké staré válečné miny, tam nebylo nic, a tak jsme zalezli do obchodů na nákupy. Pozitivní bylo to, že jsem si koupil nové rifle a velice příjemné tričko v Burtonu, jinak je Montrose turisticky nezajímavé.
Vydali jsme se zpátky do Arbroath, kde jsme chtěli navštívit Arbroath Abbey 
a nakoupit ryby pro Janču supervizorku. Když jsme došli ke vchodu do kláštera, Vladěnku nejdříve rozhodilo, že musí zaplatit vstupné, ze St. Andrews na to nebyla zvyklá. Hned jak jsme vlezli dovnitř, ale změnila názor, jelikož se nám naskytl opravdu krásný pohled na ruiny kostela a vlastně celého opatství. Vstupné pro jednoho stálo 4,75 liber, ještě jsme k tomu nakoupili pěkné pohledy, které posíláme do ČR, tak jsme tam nechali něco přes 12 liber a šli na prohlídku. Podle „ticket lady“ bylo 
nejlepší začít od muzea, kde jsme shlédli fotografie, prezentace, videa, vystavené makety a 3D vytvořený model kostela. Pak už konečně ven, kde jsme obdivovali krásu a zachovalost zbývajících části kostela. Podle popisků a fotek jsme si představovali, kde se nacházely jednotlivé části, co se ukrývalo tam či onde. Pofotili jsme se snad všude i na hřbitově:), prohlídka byla opravdu krásná a závěrečný výhled z patra kostela na pozůstatky stál za to.
Po obhlídce jsme se vydali do centra do Argosu, jelikož se pokazil foťak a bez něj by to tu Vláďa nepřežila, vydali jsme se koupit nový. Prolistovali jsme celý katalog a nakonec si vybrala jeden za 50 liber, který se stane rezervním, až si nechá spravit ten svůj. Celé Arbroath jsme absolvovali s půjčeným foťákem od Robina, alias Marion, za což mu mockrát děkujeme!
Nakonec naše kroky vedly k přístavu, kde jsme chtěli nakoupit smokie – ryba podobná naší makrele, ale 
musíme konstatovat, že makrela nám chutná více. Prošli jsme se kousek po molu, podívali se k majáku, pofotili a vydali se na autobus, abychom se dostali do Dundee a zpátky „domů“. Když jsme tam dojeli měli jsme asi dvacet minut na odjezd autobusu do Blairu, chtěli jsme ještě do obchodů, 
ale zjistili jsme, že už je too late a tak bylo všechno zavřeno (není to bohužel jako u nás:)). Tak jsme počkali na nádraží na bus s nadějí, že najdeme nějakou wifi. Wifi tam byly, ale všechny zabezpečené, tak jsme sbalili noťas a čekali na bus. Potkali jsme i Domču s Lukášem, kteří se nám „pochlubili“ co všechno stihli nakoupit. Když jsme přijížděli do Blairu uviděli jsme na Welmeadow pipers exhibition. Tak jsme neváhali a na chvíli se zastavili a poslechli si jejich 
dudání a bubnování. Obdivovali jsme se nad výdrží dudáku, jelikož při dudání musíte zvládnout dýchání, foukání, mačkání, pohyb, to vše najednou. Po chvíli jsme se vydali na cestu domů s nadějí, že se nám podaří někoho stopnout. Nakonec nám kousíček za rozcestím z Blairu zastavilo jedno auto, dokonce to byl český favorit. První co jsme uviděli, byla zelená reflexní vesta, napadlo nás tedy hnedka, že to je policajt, ze kterého se však vyklubal jeden z dudáků, který hrál na náměstí. Odvezl nás na farmu, Vladěnka s ním cestou povykládala o dudání a jeho návštěvě v Čechách a nakonec to zakončili německou chvilkou. Když jsme slezli z kopce na farmu, byli jsme velice unavení, ale plní příjemných zážitků a o to jde v první řadě!
Žádné komentáře:
Okomentovat