BerryBall

Každá sezóna je jiná a jedinečná, i poděkování se každý rok mění. Letos se neslo v duchu highland games a starého Skotska. Willie dostal mapu, která ho navedla ke všem stanovištím, kde musel splnit nějaký ten úkol. Všechny byly výborné, ale highlandská kráva v podání Jiřího a Přendy byla bombastická! Stačil pohled na chlupatou krasavici mezi stromkama a všichni padali smíchy, něco takového se hned tak nevidí, no posuďte sami! Nakonec byla odchycena a všichni jsme se dostali k „magic tree“, dle Willieho stromu z ráje, který plodí bukfasty a kvetou na něm vzkazy vděčných pikerů. Hřebem večera bylo ale opravené křeslo, a tak jsme šéfa korunovali a usadili na trůn, který mu bude snad dlouho dobře sloužit. Večer byl započat a zábava se rozjela, dudák a odvážlivci zadudali, kapela nastoupila, tančilo a pilo se až do té doby než jsme padli vysílením nebo ožráním. ;)

Díky šéfe!

Borůvky 09

Tak jak loni, jsem ráda zajela na borůvky! Jeden z krátkých dnů, který by byl hřích promrhat a tak večer Jaňulka nastartovala a vyjeli jsme za Dunkeld na borůvky. Celý náš tým, jak Janča, tak i Červi i Zuzka s Kubou, byl fyzicky rozhodně zdatnější a tak při přelézání měli rozhodně menší problémy než já, ale nakonec jsem všechny zátarasy soukromého pozemku překonala a usadila se v nižší poloze, kde se to však taky modralo. ;)

Bezva relax v klídku, jen sem tam jsem zahučela do vřesu a kapradí, jak z nějaké pohádky. :)))
Všichni jsme si něco odnesli, a to nejen kravince na botách!

V dalších dnech jsme pak tu trochu borůvek, co jsem přinesla já upotřebovali a na palačinkách jsme si všichni pochutnali.

Tímto posíláme pozdrav Rádi a Ondrovi. ;)

Zábavné večery na Sholachu

Letos jsme měli hodně mladých sběračů a tak nebyla taky nouze o zábavné večery.
Mezi mnou nezapomenutelné večery patří určitě Socer evening, kdy kluci během odpoledne hráli fotbal a tak mě napadlo, že by nebylo od věci se večer u ohně sejít ve "fotbalovém", to jsem netušila, jak super partu máme a že všichni se do příprav pustí a postarají se o super večer, kde se hráči potkávali s hooligans, roztleskávačkama, i vášnivou fanynkou v podání Přendy;), prodejcem piva, kopačákem nebo trávníkem, prostě všechno, co k fotbalu patří, tam ten večer bylo! Paráda a díkec. ;)MaskBall se vyvedl neméně skvěle, masky byly úžasné a nápadité! Když jsem od zlatina prvně slyšela, že budeme Shrek a Fiona, nebrala jsem to příliš vážně, postupem času se ale vše uklepalo a potřebnosti jsme sehnali. Takže nakonec se zlobr i zlobryně předvedli! Jen antré bylo bez krkání a prdění, což jsem podstoupit odmítla. :( Nevím, která maska byla nejlepší. Myslím, že všechny. A to víno, co jsme dostali nakonec právě my dva, jsme zaslouženě vypili všichni společně. Člověče nezlob se v podání Kačky a Hanči, Mimka Janča a mafióso Frodo, Batman David a Catwoman Zuzka, Tarzan Bobo a Chita Zuzka, Strašák do zelí alias Nikola, Beruška a Ferda (Nikča a Přenda), Kovbojský / rancherský pár Nikola a Honza, Golfista Ondrášek, taky něco z hmyzu, jako "Noční" můra nebo Světluška, Strom nebo Satyman, no prostě všichni byli skvělí!!!!!!!!!!! (Omlouváme se, že jsme nevyjmenovali všechny, ale myslíme, že fotky na rajčeti, určitě mluví za vše a každý z diváků si najde svého favorita / favoritku, třeba nakonec Padre Willieho)

Žraso party, kdy se nám všem ukázal Robie, jak se umí ožrat.:) Byl to super večer, všichni připravili nějakou tu mňamku, aby se jí pak pochlubili. Já musím pochválit zlatina, protože jeho jabkový dezert byl moc dobrý, i když anglické pudingy prostě netuhnou... Prázdninový oslavenci dostali krásné blahopřání, výborné dorty a šáňo, za což ještě jednou díky moc! Pilo se a jedlo, nakonec došlo i na lekci balení cigaret od mistra. Tak rychle, jak to umí Willie, se to asi nikdy nenaučíme, ale kupodivu jsem ten večer porazila svoje soupeře (snad to bylo kouřitelné)....už ani nevím, kdo to byl krom Robina.

Stolní hru Člověče nezlob se jsme zvolili jako záminku k tomu se opít. Prostě to tak je, tak co bych si tu vymýšlela nějaké bláboly o společenských hrách....ale napínavé a zabavné to fakt bylo!

Turn your lady, turn yourself, toť oblíbená Willieho formulka při tanečních kreacích a i my jsme se ji měli naučit...jeden večer nám přijela Fiona s manželem, aby nám ukázali jak na to.
Dvě řady, naproti muž a žena...bylo víc zástupkyň něžného pohlaví, tak si i Janča zahrála na chlápka. Kroky poměrně jednoduché a efektní, člověk vystřídal všechny ve svém špalíru a mohl tak porovnat, kdo je pro koho nejvhodnějším tanečním protějškem. My se zlatinem se k sobě samozřejmě hodíme, jen při tom tanci mu lezu do vedení a tak nám to až tak nešlo, no už abych začala navštěvovat taneční! Je to hrubý společenský nedostatek! A tak se tančilo a tančilo a nakonec se tančilo i při jiných příležitostech, i když paměť děraví a kroky už nebyly přesně to, co by být měly, ale čert to vem, hlavně, že je sranda!

To bylo něco málo z akční nabídky farmy Sholach. :) Volný čas se dal na farmě trávit opravdu různě - někdo kukal TV, jiný hrál kulec, někdy se vytáhl Bang!, jindy Activity nebo se šlo na procházku, koupat se do lochu nebo se po něm projet na voru... Jóó, to je prostě WILLIEHO SHOLACH!

Nic moc Crief a horší Comrie

Zlatino měl jinou práci - holt někdo vydělávat musí ;) a tak já na day off opět vyrazila s Tomem. Původní plán byl Kinross a místní castle, kde byla vězněna Marie Stuartovna...Jak to tak ale bývá, ne vždy se všecko povede a tak i přesto, že jsme čekali na zastávce dobrých dvacet minut, nám bus ujel...ono taky záleží na které té zastávce člověk stojí. A tak i když je název stejný, za křižovatkou je ta správná, ale co, pozdě plakat. Nezbylo než vymyslet plán B a vydali se k vodopádům zaznačeným v autoatlasu, který jsem pečlivě studovala každou volnou chvíli. Víme, jak krásné je to v Dunkeldu, tak jsme se těšili na něco obdobného.

Nasedli jsme do busu č. 15, zjistili že celodenní jízdenka nám až do Criefu nevyjde, koupili return ticket za 3,3 GBP a vydali se stejným směrem jako předtím na Huntingtower. Asi po hodině cesty jsme vysedli pravděpodobně v centru městečka, které mělo být kousíček od našich vysněných vodopádů. V prostorách bývalého kostela či co to bylo jsme odchytli paní, která se nám jala podávat co nejvíce informací. Když jsme jí oznámili, že máme na tamní areu cca půlden, tvářila se, jak kdyby nebylo možné místní "krásy" obejít ani za měsíc. Při zmínce o vodopádech nám začala doporučovat Dunkeld...no jo holka, ten je ale dvě hodiny na sever a navíc už jsme tam byli, takže jsme řekli NE..ale o místních ani slovo a tak jsme jí objasnili, že i tady mají až dvoje být! Jedny nám rozmluvila rovnou, prej se jedná jen o jakési minivlnky na řece a druhé byli asi 4 míle od městečka Comrie, poděkovali jsme tedy za info a s bonusem - typem na loch Earn a St. Fillans jsme se vydali k zastávce. Tu necelou hoďku, než nám to jelo, jsme strávili každý po svém. Obejít "centrum" nebyl vůbec žádný problém a zbytek času jsem strávila ve vánočním obchodě, který je vánoční prostě furt....jaké mají ale tržby na Velikonoce...to fakt netuším. :)

Když jsme se sešli, už jsem věděla že k žádným vodopádům jít nechci, protože počasí se horšilo a čtyři míle v mých plátěných ťapkách se mi jít taky nechtěly. S Tomem jsem tedy sjela aspoň do Comrie /2,2 GBP zpáteční/, protože na svůj bus zpět do Perthu bych stejně musela hodinku čekat. Comrie je nějaká malá dědinka, dle mého názoru, kde je ale pěkný most a travnatá plocha podél řeky, není to ale dost a tak jsem se vytočila na patě a stejným busem zase zpět až do Perthu.

Toma neodradilo ale nic a tak s úsměvem na rtech a pravděpodobně kapucí na hlavě pokračoval dál k lochu, kde přečkal déšť, udělal pár pěkných fotek a jak jsem se dozvěděla později, vodopády nakonec taky vzdal.

Já si v Perthu užila nákupů, protože pravda - nejradši chodím po obchodech stejně sama. River Island, Dorothy Perkins - Debenhams, GAP, M&Co. ti všichni mě okouzlili, ale určitě na mně nezbohatli, protože moje nákupy jsou většinou nízkonákladové :) a hlavně! trefila jsem na booooom sezónních slev.

Večer jsme už zase spolu s Tomem jeli do Blairgowrie, kde jsme chytli dobrého stopa a tak se nakonec ani tento výlet nedal hodnotit úplně zle - protože hadříky se mi fakt líbí. ;)

Arbroath and Montrose

Přišel na řadu další day off a my přemýšleli, kam zajedeme na výlet. Nakonec volba padla dle doporučení Toma na Arbroath a Montrose. Ráno jsme se nechali spolu s malinami odvézt Johnem do Arbroath, kde vyhodil maliny a pak v centru i nás. Jelikož plán cesty byl nejprve navštívit Montrose, hledali jsme autobusové nádraží, odkud bychom se tam dopravili. Přišli jsme akorát na čas, autobus nám jel za 5 minut, celodenní jízdenka na oblast Tayside stála 6 liber, ale jelikož jsme byli dva, dostali jsme ještě group discount, tak nás to vyšlo na 11 GBP.

Těsně před Montrose nás zaujalo velké promáčené pole, ale jak jsme se záhy přesvědčili, bylo to moře – Montrose basin, jen nastal odliv :). Přes vodu se dá dostat po dvou mostech - nádherné mosty, přesně takové ty staré kulaté, jaké jsou vidět ve starých skotských a anglických filmech. Po příjezdu na místo naše první kroky vedly do tesca, abychom si nakoupili něco dobrého na zub, jelikož doba oběda se velice rychle blížila. V parku jsme se dorazili dortíčkem a vydali se na obhlídku města. Byli jsme však dost zklamaní, protože krom nějaké staré válečné miny, tam nebylo nic, a tak jsme zalezli do obchodů na nákupy. Pozitivní bylo to, že jsem si koupil nové rifle a velice příjemné tričko v Burtonu, jinak je Montrose turisticky nezajímavé.

Vydali jsme se zpátky do Arbroath, kde jsme chtěli navštívit Arbroath Abbey a nakoupit ryby pro Janču supervizorku. Když jsme došli ke vchodu do kláštera, Vladěnku nejdříve rozhodilo, že musí zaplatit vstupné, ze St. Andrews na to nebyla zvyklá. Hned jak jsme vlezli dovnitř, ale změnila názor, jelikož se nám naskytl opravdu krásný pohled na ruiny kostela a vlastně celého opatství. Vstupné pro jednoho stálo 4,75 liber, ještě jsme k tomu nakoupili pěkné pohledy, které posíláme do ČR, tak jsme tam nechali něco přes 12 liber a šli na prohlídku. Podle „ticket lady“ bylo nejlepší začít od muzea, kde jsme shlédli fotografie, prezentace, videa, vystavené makety a 3D vytvořený model kostela. Pak už konečně ven, kde jsme obdivovali krásu a zachovalost zbývajících části kostela. Podle popisků a fotek jsme si představovali, kde se nacházely jednotlivé části, co se ukrývalo tam či onde. Pofotili jsme se snad všude i na hřbitově:), prohlídka byla opravdu krásná a závěrečný výhled z patra kostela na pozůstatky stál za to.

Po obhlídce jsme se vydali do centra do Argosu, jelikož se pokazil foťak a bez něj by to tu Vláďa nepřežila, vydali jsme se koupit nový. Prolistovali jsme celý katalog a nakonec si vybrala jeden za 50 liber, který se stane rezervním, až si nechá spravit ten svůj. Celé Arbroath jsme absolvovali s půjčeným foťákem od Robina, alias Marion, za což mu mockrát děkujeme!

Nakonec naše kroky vedly k přístavu, kde jsme chtěli nakoupit smokie – ryba podobná naší makrele, ale musíme konstatovat, že makrela nám chutná více. Prošli jsme se kousek po molu, podívali se k majáku, pofotili a vydali se na autobus, abychom se dostali do Dundee a zpátky „domů“. Když jsme tam dojeli měli jsme asi dvacet minut na odjezd autobusu do Blairu, chtěli jsme ještě do obchodů, ale zjistili jsme, že už je too late a tak bylo všechno zavřeno (není to bohužel jako u nás:)). Tak jsme počkali na nádraží na bus s nadějí, že najdeme nějakou wifi. Wifi tam byly, ale všechny zabezpečené, tak jsme sbalili noťas a čekali na bus. Potkali jsme i Domču s Lukášem, kteří se nám „pochlubili“ co všechno stihli nakoupit. Když jsme přijížděli do Blairu uviděli jsme na Welmeadow pipers exhibition. Tak jsme neváhali a na chvíli se zastavili a poslechli si jejich dudání a bubnování. Obdivovali jsme se nad výdrží dudáku, jelikož při dudání musíte zvládnout dýchání, foukání, mačkání, pohyb, to vše najednou. Po chvíli jsme se vydali na cestu domů s nadějí, že se nám podaří někoho stopnout. Nakonec nám kousíček za rozcestím z Blairu zastavilo jedno auto, dokonce to byl český favorit. První co jsme uviděli, byla zelená reflexní vesta, napadlo nás tedy hnedka, že to je policajt, ze kterého se však vyklubal jeden z dudáků, který hrál na náměstí. Odvezl nás na farmu, Vladěnka s ním cestou povykládala o dudání a jeho návštěvě v Čechách a nakonec to zakončili německou chvilkou. Když jsme slezli z kopce na farmu, byli jsme velice unavení, ale plní příjemných zážitků a o to jde v první řadě!

Huntingtower castle

Perth je krásný sám o sobě, jeho okolí ale nabízí taky různá kulturní a turistická vyžití. Scone jsme navštívili loni, a tak letos jsme s Tomem vymýšleli, kam poblíž vyrazit...

Elcho Castle nám rozmluvili na turistický informacích, protože dopravit se tam bez auta by byl velký oříšek. Na procházky venku nebylo počasí a tak jsme koupili celodenku pro oblast Perth za 2,7 GBP a vyrazili k Huntingtower Castle, který je cca pět minut od zastávky linky č. 14, 15.

Řidiče jsme poprosili o zastavení u castlu. Když zakřičel Hungtingtower a my vylezli, docela nás překvapilo, že žádný starý barák nevidíme. Bohužel však ani po čtvrthodinové procházce, naději v nás ale uchovával název jak vesnice, tak místního hotelu, prostě jsme věděli, že to tam někde musí být!

Při hledání nás zaujala levandule a na ní se pasoucí včelky, Tom si je začal fotit a já mezitím odchytla místního klučinu, abych zjistila, kudy teda na ten castle! Jeho mamině jsme se zdáli asi divní a tak hned vyšla s tím, co se děje. Když pochopila, co vlastně chceme, asi se uklidnila a dokonce nám nabídla odvoz. My jsme zdvořile odmítli, na co taky, když to má být kousek... Nakonec jsme si ale říkali, že nás hodit mohla, protože procházka v dešti po neurčité cestičce není bůhvíco. Ale všecko jsme zvládli a ke castlu se dostali!

Před rokem 1600 známý jako House of Ruthven je spojován se dvěma významnými rody – Ruthven a Murray of Tullibardine, od roku 1767 nebyl velmi využíván a v roce 1805 prodán za 11tis liber. Toť kraťounce z historie. Prohlídka by měla stát okolo pěti liber, pán nám ale dovolil „walk around“ a my si to přebrali po svém. ;)

Určitě věděl, že se půjdeme podívat i dovnitř, ale očividně mu to nevadilo, protože ten den přeprchalo a počasí moc výletní nebylo.

Až na cestě zpět jsme zjistili, že se nám driver asi sekl a vyhodil nás o zastávku dál, protože nejbližší zastávka těch slibovaných pět minut opravdu byla, no co už, aspoň jsme poznali, že místní jsou moc ochotní. :) I když nebylo zrovna výletně, trip to byl super a zase jsme viděli další z pěkných míst!

Glenshee

Blízko Spittal of Glenshee se nachází lyžařské středisko, které v létě využívají turisti k nenáročným horským procházkám….tedy jak pro koho! :)
Nejedná se o nijak vysoký kopec, ale protože jsem turistka nížinná, zabrat mi opravdu dal.:D Ještě, že tam byla Libuš, která je na tom asi trochu lépe, avšak držela se mnou krok. Její metoda break po každých xx krocích byla účinná a na každou přestávku jsem se fakt těšila, takže jsem do kroku i přidala. Zpocená a rudá jsem se nakonec vysápala na ten větrný kopec.
Výhled stál ale za to! Na vrcholu foukalo tolik, že položit foťák se samospouští na kámen chtělo notnou dávku odvahy, ale Jančina těžká zrcadlovka to vydržela a nakonec společná fotka i vznikla!


Ti co na nás museli čekat, protože proti ostatním nám trval výstup dvakrát tak dlouho!, si výhledů i větru užili pravděpodobně do sytosti, nicméně nás zlákal ještě nedaleký loch, a protože to bylo z kopce, souhlas byl jasný! Bez držkopádů ve vřesu se to neobešlo, když jsem se smála Libuš, zapadla jsem i já, ale to všechno nebylo nic proti Domči, která v bahně málem ztratila botku...:) Její novou niku ale bahno pustilo za pomoci asistentů ze svých spárů a tak jsme se nakonec k místu určení dostali všichni!



Vyfoukaní a šťastní jsme se vrátili „domů“ se spoustou nových zážitků a dojmů, které není v mých silách popsat slovy, snad jen VIVAT VÝLETY!