Shakespearova Verona nás přivítala krásným slunným počasím, při vzpomínce na sníh v ČR jsme byli rádi, že si můžeme užívat opravdu jarního počasí. Protože ubytko jsme měli opravdu blízko centra, trvalo chviličku než jsme se ocitli na Pizza Bra před starověkou arénou – amfiteátrem, který pojme až 25tis diváků. Třetím nejstarším na světě. U fontánky jsme se vyhřívali na sluníčku, kolem pobíhaly děcka v maskách a lítali holubi. 
Do starého města vede Via Mazzino, kde si můžete pořídit nějaký šperk od Cartiera, kabelku od Vuitona, přívěšek Swarovski, prostě co vás napadne a máte na to. ;)
Dřív bylinkový trh, Piazza delle erbe, dnes už nenabízí bylinky, ale předražené cetky a tretky pro turisty. Místní hemžení v kombinaci s všudypřítomno italštinou je podmaňující….prostě prázdniny!
Fontana di Madonna Verona z roku 1368 dominuje centru náměstí, kousek dál se můžeme přesvědčit, že jsme opravdu v oblasti Veneto - Benátsko, na pořádek shora dohlíží benátský lev. 
Pokud patříte k těm, co si vozí sváču, budete připraveni. U doumo bylo hodně takých, co se kochali portálem a přitom zakusovali nějaký ten rohlík. Za řekou Adigi jsme se vysápali k místnímu castello, shora je pěnký výhled na město, ale my ho měli trochu nejasný kvůli oparu, 
který se nad městem vznášel.
Pod castelem je archeologické muzeum a některé z vystavených venkovních exponátů můžete zhlédnout při sestupu.
Sužovala nás žízeň, kterou jsme museli uhasit a tak jsme zoufale hledali nějaký krámek nebo fast food, kde bychom si vodu koupili. Jaké štěstí, když jsme v uličce, pravděpodobně v africké čtvrti, našli afro shop, kde 2litry vody stálo 50centů a cola 2,3! Sakra rozdíl oproti půllitru za tři, že!
Verona by asi na Benátky žárlila a tak se nám musela taky ukázat. Měli jsme štěstí, protože jsme byli včas na správném místě. Akorát procházel průvod hudebníků a pravděpodobně městských zastupitelů. Rozhodně příjemné zpestření!
Myslím, že jsme byli jedni z mála, co nemohli najít Juliin balkon! Hledali a hledali a i když jsme mapu měli, nějak jsme to neviděli. Průchodem, který je popsaný miliony milostných vzkazů, se člověk dostane na dvorek, kde stojí Guilieta a čeká, až si zase nějaký ten turista sáhne pro štěstí. Za 2 eura je možne vyjít k balkonu, kde dle pověsti čekala na Romea. Když jsem fotila svého drahého, tedy spíše chtěla, nějaká chtivá Japonka se k němu a Juliině soše nachomýtla jako by nic, i když chtěla mít zvěčněného i nějakého Romea, i když ne jejího! Opravdu mě to pobavilo, a tak místo focení jsem se klátila v záchvatu smíchu.. Ale i my se dočkali! Chtěli jsme mít i nějakou společnou fotku, a když jsme oslovili mladíka, který vypadal, že nemá co na práci, omluvil se, že čeká na svoji Julii, než se mu ukáže na balkoně. Tak jsme utřeli a vyfotili se sami! Mimochodem - trochu zklamání pro beznadějné romantiky, dům byl obyčejným hostincem... 
Večer poslední procházka po městě. V posteli zabookování noclehu v Miláně a protože jsme nechtěli riskovat, volba padla zase na Veronu. Za 25EUR víme, co dostaneme a že nemusíme na snídani čekat do půl deváté, protože to už nás bude čekat zase něco úplně jiného!
Žádné komentáře:
Okomentovat