Koupit šťastnou E-lišku na cestu Brno-Praha a dostat se na letiště v Praze.
Easy Jet a jeho systém tříd…speedybording, easyjet card holders, matky s dětmi, skupiny A a nakonec B je zvláštní a myslím, že pracovnice mají vždycky radost, když se lidi začnou hrnout ke gatu, aby byli v letadle jako první…proto asi i ta výstraha, aby všichni o tři kroky ustoupili. Na palubě jsme byli asi jedni z mála Čechů, většinou bylo obsazeno italskými školami, které byly v Praze asi na výletě. Pokud cestujete jen na pár dní, či víkend, je dobré vzít si jenom příruční zavazadlo, nemusíte jej odbavovat, po příletu můžete okamžitě odejít z letiště, čímž ušetříte mnoho času, který byste jinak strávili čekáním na kufry (samozřejmostí je dát si bacha na to co v batohu vezete, potraviny můžete, ale pozor na tekutiny, ostré předměty apod.)
Let byl krátký, myslím, že netrval ani hodinu, i když byl plánován na hodinu a půl, pohled shora na Dolomity byl úžasný. Některé věci nejsou dost dobře popsatelné…proto pár fotek. 
Stihli jsme tak dřívější shuttle bus za 7EUR-osoba do Milána, kde cesta trvala dýl než celý let:D Nevěděli jsme, jak si představit zácpu, před kterou varuje kde jaká stránka na netu.
Radíme, vždycky si výlet pořádně naplánovat, obzvlášť když je jen na pár dní, protože hledáním cesty k ubytování člověk může ztratit poměrně dost času. I když v direction stojí, že je jen 200 metrů od nádraží….Když jsme se zeptali místních carabinieri, z kterých aspoň ten mladší mluvil trochu anglicky, ale kde je náš cíl – Via Carlo Tenca…to nevěděli a tak jsme se ptali a ptali, až nám nakonec poradil nějaký hispánec vlastnící CopyShop, který anglicky nemluvil vůbec. Úsměvné…nevím,co si pomyslel, když jsem mu večer, když už si uklízel, vlezla do krámku a začala jestli nemluví anglicky, nevzdala jsem to a když uslyšel VIA…bylo mu asi jasné, že hledáme nějakou tu ulici, proto nám ochotně na mapě ukázal, kde jsme a kam musíme a bylo to opravdu kousíček! :) Takže díky moc milý pane!
Pro svůj spánek v Milánu jsme si vybrali na stránkách hostelworld.com Hotel Verona. Hotel, ač tak z venku nevypadá, je velice pěkný, čistý, útulný a s vlastní koupelnou, wc, televizí a telefonem. Pokoje jsou dvou a třílůžkové s velice pohodlnou postelí. Když jsme se chystali spát byli jsme díky Máni a Slunce, seno připraveni na to, čím se přikrýt („Si capisco, ale vaše postel je připravena“) ;), kdo zná tuto klasiku, vybaví si onu situaci. V hotelu nás přivítal mladík, který je na zmožené turisty zvyklý a je mu jasné, že cestu hledá asi každý. Když jsme se zeptali, co je lepší vidět, jestli Bergamo nebo Veronu…doporučil rozhodně COMO. Původně jsme chtěli stihnout oboje, ale vzhledem k tomu, že se o mě pokoušela nějaká chřípa či co, jsme náš výlet zredukovali jen na Veronu, nebudeme se hnát jak zduté kozy. ;)
Sobota byla krásný slunný den, a protože jsme použili Olynth do zásuvky, který jsme dostali v pražském metru, vzbudila jsem se do dobré nálady s míň ucpaným nosem a bez teploty-i ten coldrex má něco do sebe.
Miluju, když můžu použít nějaké slovíčko, té které země, takže moje BON GIORNO potěšilo i recepčního, když jsme šli na snídani. Hned v zápětí ale poznal, že je to asi to jediné (mimo GRACIA), co z italštiny umíme. :D Capucinko, které nám nachystal, bylo výborné, tak jako i celá snídaně. V Itálii po sněhu ani památky a sluníčko, takže jsme se rozradostnění vydali na nádraží koupit jízdenku do Verony, u přepážek fronty a tak jsme si ji koupili venku u pána, který nám chtěl prodat lístek pro jednoho za to, co jsme se do Verony dali oba – holt jiný druh vlaku, jiná cena. Předpokládám, že busem by to bylo ještě levnější, ale na internetu jsme nenašli žádné infos. :( Nádraží v Itálii jsou poměrně dobře vybaveny informačním systémem, i na těch nejzapadlejších zastávkách. U každého nástupiště vidíte informační tabuli, kde máte uvedenu cílovou stanici, hodinu odjezdu a dole přebíhají stanice, kde vlak zastavuje a hodinu příjezdu, což oceníte, pokud vůbec nevíte, kde máte vystoupit a v kolik tam asi budete.
Průvodčí ve vlaku nám ohledně naší jízdenky řekl něco v italštině, a když jsme na sebe hleděli jak telátka boží a po našem „English, please“ zopakoval dotaz anglicky, kdy jsme rozuměli asi každé páté slovo, tak se nám podepsal na naší jízdenku. Až posléze jsme měli zjistit, co se mu nelíbilo...
Miláno je známo jako město módy. Uprostřed města se tyčí nejvýznamnější milánská památka a to dóm.
Katedrála je největší gotickou stavbou Itálie, stavba trvala přes 500 let! Zdobená na na 135-ti věžích a mimo ně 2245-ti sochami a soškami, zlatá Madonina se tyčí ve středu střechy dómu do výše skoro 109 metrů, kam se může každý podívat. Vstup do chrámu je zdarma, prohlídce batohu a skenu na kovy se nevyhnete. Zákaz focení je zřejmý, ale nikdo si ho bez blesku neodpustil a nikdo za něj nebyl napomenut…
Když projdeme přes nákupní galerii Viktora Emanuela od architekta Giueseppa Mengoni, která byla postavená v novorenesančním stylu, můžeme zde najít nejznámější milánskou kavárnu II Salotto, je vyzdobená osmi mozaikami představující 4 kontinenty - Evropu, Afriku, Ameriku a Asii, a obory lidského snažení - průmysl, zemědělství, umění a vědu -
dostaneme se na Piazza della Scala, kde stojí nejznámější a největší divadlo Itálie La Scala, popravdě kdybychom nezahlédli ceduli, kde se nacházíme, vůbec by mě nenapadlo, že ten šedý barák je pro milovníky opery tak známý!
Stavba Castello Sforzesco zacala 1450, je necelých 250 metrů dlouhý. V jeho útrobách najdeme muzeum, galerii, kde se nachází i nedokončená Pieta od Michelangela (Pieta Rondanini), na které pracoval ještě pár dní před svou smrtí.
Na nákupy se v mecce módy vůbec nedostalo...ale popravdě, bylo by mi v těch vyťapkaných botech, riflích a batohem na zádech hodně, hodně trapně! Takže Miláno příště na jehlách!:D
Ještě nějaké praktické infos:
Lístek na metro - jedna jízda - 1 EUR, celodenní - 3 EUR
Od nádraží Central do centra údajně půl hodiny pěšky, metrem do deseti minut. O nějaké samošce jsme si mohli nechat zdát, asi nevíme, kde hledat...
Žádné komentáře:
Okomentovat