Venezia v maskách

Na to, že se z Verony do Benátek nedostaneme jinak než vlakem, který byl opravdu, opravdu plný už z Verony, natož z Vincenza, jsme byli připraveni. V elefantu jelo moc, moc lidí, postávali v uličkách, aby se do Benátek dostali a mohli se, se spoustou ostatních, kochat krásou masek a užívat si atmosféru karnevalu.

Ráno po úprku z B&B bez snídaně, protože se podávala až o půl deváté, kdy už jsme byli na cestě. Koupit jízdenku za 6,15 pro jednoho a z vesela jít na nástupiště. Došel jsem s tím, že nám to jede z osmičky, ale jaké bylo překvapení, když to jelo z 1A, bližším zkoumáním jsme zjistili, že místo tabule odjezdů jsem vyfotografoval tabuli příjezdů! Ještě že jsme na to přišli včas!. Cesta v pohodě, ale když se pár zastávek za Veronou začal vlak plnit lidmi v maskách i bez masek, začínalo být pomalu těsno. Nakonec jsme byli tak plní, že se do vlaku už nikdo nevecpal a museli počkat na další... Jakmile jsme vyšli z nádražní budovy, co jsem uviděl, mi vyrazilo dech, krásné slunečné počasí dodávalo benátskému kanálu nádherné kouzlo, které mě vysloveně uchvátilo. Spousty lidí, masek, umělců utvářely nádherný obraz benátského karnevalu. Když jsme procházeli kolem stolků s barvami, stíny, třpytkami, malovátky a vším dalším, které používali pouliční „malovači“ na tvář, přesvědčil jsem Vladěnku, aby si nechala taky něco zvěčnit, její růžový motýlek, kterého ji slečna vytvořila, jen doplňoval její nádhernou tvář a krásu.

S motýlem a úsměvem na tváři jsme se spolu s davem vydali na náměstí Sv. Marka. Proplétali jsme se uličkami Benátek, přecházeli romantickými mosty řeku, po které se plavili gondoliniéři, viděli spousty malých, ale nádherných obchůdků. V jednom takovém jsme si museli koupit něco na jídlo už jen kvůli té atmosféře!

Na náměstí jsme se s davem dostali, spleť uliček byla někdy fakt neprůchozí a proto musela policie proste korigovat tok té lidské masy a udělat jednosmerky. :) Prohlížení památek jsme zavrhli rovnou, protože tam byly jiné krásy, které stály za to!

Město letos investovalo 5,5 mil EUR, karneval si nenechalo utéct kolem 800 tis lidí, jen v neděli tam s námi bylo kolem sta tisíc dalších! Náměstí bylo tak plné, že jsme si ani pořádně nevšimli, jak bylo vyzdobeno.

Když už karnevalem začala turistická sezóna, tak doufáme, že se do Benátek ještě podíváme, ale bude tu míň lidí a my budeme mít čas na všechny památky! ;)

A tady něco málo z toho, proč jsme se tam vůbec vypravili...

Slunná italská Verona

Poloha ubytování byla tisíckrát líp popsána než v Miláně. Ale pro změnu bylo tak strašně nenápadné, že jsme ho několikát přešli. Když jsme začali hledat na protější straně u zvonků, jeden hodný Ital nás odkázal naproti a opravdu! Jednalo se o byt, kde ze tří pokojů byli udělané pokoje pro hosty. Kuchyni používali pronajímatelé pro svoje potřeby, koupelna ušla. Plus dáváme za WiFi ale velké mínus za snídani, kterou jsme vůbec nedostali, protože jsme odcházeli kolem sedmé a čekat do půl deváté jsme fakt nemohli. Asi je to jejich taktikaJ Vetšina turistů se totiž chodí do podobných zařízení opravdu jen vyspat a brzy ráno prchá…tak mají ušetřeno…

Shakespearova Verona nás přivítala krásným slunným počasím, při vzpomínce na sníh v ČR jsme byli rádi, že si můžeme užívat opravdu jarního počasí. Protože ubytko jsme měli opravdu blízko centra, trvalo chviličku než jsme se ocitli na Pizza Bra před starověkou arénou – amfiteátrem, který pojme až 25tis diváků. Třetím nejstarším na světě. U fontánky jsme se vyhřívali na sluníčku, kolem pobíhaly děcka v maskách a lítali holubi.

Do starého města vede Via Mazzino, kde si můžete pořídit nějaký šperk od Cartiera, kabelku od Vuitona, přívěšek Swarovski, prostě co vás napadne a máte na to. ;)

Dřív bylinkový trh, Piazza delle erbe, dnes už nenabízí bylinky, ale předražené cetky a tretky pro turisty. Místní hemžení v kombinaci s všudypřítomno italštinou je podmaňující….prostě prázdniny!

Fontana di Madonna Verona z roku 1368 dominuje centru náměstí, kousek dál se můžeme přesvědčit, že jsme opravdu v oblasti Veneto - Benátsko, na pořádek shora dohlíží benátský lev.

Pokud patříte k těm, co si vozí sváču, budete připraveni. U doumo bylo hodně takých, co se kochali portálem a přitom zakusovali nějaký ten rohlík. Za řekou Adigi jsme se vysápali k místnímu castello, shora je pěnký výhled na město, ale my ho měli trochu nejasný kvůli oparu, který se nad městem vznášel.

Pod castelem je archeologické muzeum a některé z vystavených venkovních exponátů můžete zhlédnout při sestupu.

Sužovala nás žízeň, kterou jsme museli uhasit a tak jsme zoufale hledali nějaký krámek nebo fast food, kde bychom si vodu koupili. Jaké štěstí, když jsme v uličce, pravděpodobně v africké čtvrti, našli afro shop, kde 2litry vody stálo 50centů a cola 2,3! Sakra rozdíl oproti půllitru za tři, že!

Verona by asi na Benátky žárlila a tak se nám musela taky ukázat. Měli jsme štěstí, protože jsme byli včas na správném místě. Akorát procházel průvod hudebníků a pravděpodobně městských zastupitelů. Rozhodně příjemné zpestření!

Myslím, že jsme byli jedni z mála, co nemohli najít Juliin balkon! Hledali a hledali a i když jsme mapu měli, nějak jsme to neviděli. Průchodem, který je popsaný miliony milostných vzkazů, se člověk dostane na dvorek, kde stojí Guilieta a čeká, až si zase nějaký ten turista sáhne pro štěstí. Za 2 eura je možne vyjít k balkonu, kde dle pověsti čekala na Romea. Když jsem fotila svého drahého, tedy spíše chtěla, nějaká chtivá Japonka se k němu a Juliině soše nachomýtla jako by nic, i když chtěla mít zvěčněného i nějakého Romea, i když ne jejího! Opravdu mě to pobavilo, a tak místo focení jsem se klátila v záchvatu smíchu.. Ale i my se dočkali! Chtěli jsme mít i nějakou společnou fotku, a když jsme oslovili mladíka, který vypadal, že nemá co na práci, omluvil se, že čeká na svoji Julii, než se mu ukáže na balkoně. Tak jsme utřeli a vyfotili se sami! Mimochodem - trochu zklamání pro beznadějné romantiky, dům byl obyčejným hostincem...

Večer poslední procházka po městě. V posteli zabookování noclehu v Miláně a protože jsme nechtěli riskovat, volba padla zase na Veronu. Za 25EUR víme, co dostaneme a že nemusíme na snídani čekat do půl deváté, protože to už nás bude čekat zase něco úplně jiného!

Ciao Milano!

Koupit šťastnou E-lišku na cestu Brno-Praha a dostat se na letiště v Praze.

Easy Jet a jeho systém tříd…speedybording, easyjet card holders, matky s dětmi, skupiny A a nakonec B je zvláštní a myslím, že pracovnice mají vždycky radost, když se lidi začnou hrnout ke gatu, aby byli v letadle jako první…proto asi i ta výstraha, aby všichni o tři kroky ustoupili. Na palubě jsme byli asi jedni z mála Čechů, většinou bylo obsazeno italskými školami, které byly v Praze asi na výletě. Pokud cestujete jen na pár dní, či víkend, je dobré vzít si jenom příruční zavazadlo, nemusíte jej odbavovat, po příletu můžete okamžitě odejít z letiště, čímž ušetříte mnoho času, který byste jinak strávili čekáním na kufry (samozřejmostí je dát si bacha na to co v batohu vezete, potraviny můžete, ale pozor na tekutiny, ostré předměty apod.)

Let byl krátký, myslím, že netrval ani hodinu, i když byl plánován na hodinu a půl, pohled shora na Dolomity byl úžasný. Některé věci nejsou dost dobře popsatelné…proto pár fotek.

Stihli jsme tak dřívější shuttle bus za 7EUR-osoba do Milána, kde cesta trvala dýl než celý let:D Nevěděli jsme, jak si představit zácpu, před kterou varuje kde jaká stránka na netu.

Radíme, vždycky si výlet pořádně naplánovat, obzvlášť když je jen na pár dní, protože hledáním cesty k ubytování člověk může ztratit poměrně dost času. I když v direction stojí, že je jen 200 metrů od nádraží….Když jsme se zeptali místních carabinieri, z kterých aspoň ten mladší mluvil trochu anglicky, ale kde je náš cíl – Via Carlo Tenca…to nevěděli a tak jsme se ptali a ptali, až nám nakonec poradil nějaký hispánec vlastnící CopyShop, který anglicky nemluvil vůbec. Úsměvné…nevím,co si pomyslel, když jsem mu večer, když už si uklízel, vlezla do krámku a začala jestli nemluví anglicky, nevzdala jsem to a když uslyšel VIA…bylo mu asi jasné, že hledáme nějakou tu ulici, proto nám ochotně na mapě ukázal, kde jsme a kam musíme a bylo to opravdu kousíček! :) Takže díky moc milý pane!

Pro svůj spánek v Milánu jsme si vybrali na stránkách hostelworld.com Hotel Verona. Hotel, ač tak z venku nevypadá, je velice pěkný, čistý, útulný a s vlastní koupelnou, wc, televizí a telefonem. Pokoje jsou dvou a třílůžkové s velice pohodlnou postelí. Když jsme se chystali spát byli jsme díky Máni a Slunce, seno připraveni na to, čím se přikrýt („Si capisco, ale vaše postel je připravena“) ;), kdo zná tuto klasiku, vybaví si onu situaci. V hotelu nás přivítal mladík, který je na zmožené turisty zvyklý a je mu jasné, že cestu hledá asi každý. Když jsme se zeptali, co je lepší vidět, jestli Bergamo nebo Veronu…doporučil rozhodně COMO. Původně jsme chtěli stihnout oboje, ale vzhledem k tomu, že se o mě pokoušela nějaká chřípa či co, jsme náš výlet zredukovali jen na Veronu, nebudeme se hnát jak zduté kozy. ;)

Sobota byla krásný slunný den, a protože jsme použili Olynth do zásuvky, který jsme dostali v pražském metru, vzbudila jsem se do dobré nálady s míň ucpaným nosem a bez teploty-i ten coldrex má něco do sebe.

Miluju, když můžu použít nějaké slovíčko, té které země, takže moje BON GIORNO potěšilo i recepčního, když jsme šli na snídani. Hned v zápětí ale poznal, že je to asi to jediné (mimo GRACIA), co z italštiny umíme. :D Capucinko, které nám nachystal, bylo výborné, tak jako i celá snídaně. V Itálii po sněhu ani památky a sluníčko, takže jsme se rozradostnění vydali na nádraží koupit jízdenku do Verony, u přepážek fronty a tak jsme si ji koupili venku u pána, který nám chtěl prodat lístek pro jednoho za to, co jsme se do Verony dali oba – holt jiný druh vlaku, jiná cena. Předpokládám, že busem by to bylo ještě levnější, ale na internetu jsme nenašli žádné infos. :( Nádraží v Itálii jsou poměrně dobře vybaveny informačním systémem, i na těch nejzapadlejších zastávkách. U každého nástupiště vidíte informační tabuli, kde máte uvedenu cílovou stanici, hodinu odjezdu a dole přebíhají stanice, kde vlak zastavuje a hodinu příjezdu, což oceníte, pokud vůbec nevíte, kde máte vystoupit a v kolik tam asi budete.

Průvodčí ve vlaku nám ohledně naší jízdenky řekl něco v italštině, a když jsme na sebe hleděli jak telátka boží a po našem „English, please“ zopakoval dotaz anglicky, kdy jsme rozuměli asi každé páté slovo, tak se nám podepsal na naší jízdenku. Až posléze jsme měli zjistit, co se mu nelíbilo...

Miláno je známo jako město módy. Uprostřed města se tyčí nejvýznamnější milánská památka a to dóm.

Katedrála je největší gotickou stavbou Itálie, stavba trvala přes 500 let! Zdobená na na 135-ti věžích a mimo ně 2245-ti sochami a soškami, zlatá Madonina se tyčí ve středu střechy dómu do výše skoro 109 metrů, kam se může každý podívat. Vstup do chrámu je zdarma, prohlídce batohu a skenu na kovy se nevyhnete. Zákaz focení je zřejmý, ale nikdo si ho bez blesku neodpustil a nikdo za něj nebyl napomenut…

Když projdeme přes nákupní galerii Viktora Emanuela od architekta Giueseppa Mengoni, která byla postavená v novorenesančním stylu, můžeme zde najít nejznámější milánskou kavárnu II Salotto, je vyzdobená osmi mozaikami představující 4 kontinenty - Evropu, Afriku, Ameriku a Asii, a obory lidského snažení - průmysl, zemědělství, umění a vědu -

dostaneme se na Piazza della Scala, kde stojí nejznámější a největší divadlo Itálie La Scala, popravdě kdybychom nezahlédli ceduli, kde se nacházíme, vůbec by mě nenapadlo, že ten šedý barák je pro milovníky opery tak známý!

Stavba Castello Sforzesco zacala 1450, je necelých 250 metrů dlouhý. V jeho útrobách najdeme muzeum, galerii, kde se nachází i nedokončená Pieta od Michelangela (Pieta Rondanini), na které pracoval ještě pár dní před svou smrtí.

Na nákupy se v mecce módy vůbec nedostalo...ale popravdě, bylo by mi v těch vyťapkaných botech, riflích a batohem na zádech hodně, hodně trapně! Takže Miláno příště na jehlách!:D

Ještě nějaké praktické infos:

Lístek na metro - jedna jízda - 1 EUR, celodenní - 3 EUR

Od nádraží Central do centra údajně půl hodiny pěšky, metrem do deseti minut. O nějaké samošce jsme si mohli nechat zdát, asi nevíme, kde hledat...