Když už se kousíček Prahy - Peťa - dostane někam poblíž, vždycky se ráda urvu. Abych s ním pobyla, aspoň chvilku, tak jak dnes - asi jen hoďku a půl! :)
Původně to mělo být pouštění draka někde v polích, ale ani nefouklo. Peťa tedy vytáhl GPS - dle mapy se nám to nějak nezdálo a co kdybychom se ztratili :) - a vydali jsme se z Písku okolo Domanína do Bzence. Byla jsem ráda, že plán byl vymyšlen! Pohybovali jsme se po Bzenecké vinařské stezce, kterou člověk může projet rychleji na kole. Stezka prochází z části Kyjovskou pahorkatinou, právě u Bzence p
řechází do Dolnomoravského úvalu.Nebudu zapírat - měla jsem zprvu obavy, jestli to s mou kondicí do odjezdu vlaku stihnu, ale šlápla jsem do pedálů a souběžně s tím začala funět. Kdyby mi šla pára z uší, nebyl by až tak velký problém spléct si mě z takovou parní lokomotivkou. (Btw. nejednalo se o žádnou vysokohorskou turistiku)
U rozcestníku si cvaknout Lubošovy výborné slivovice, abychom doplnili tekutiny a pokračovali jsme dál cestičkou k Bzenci.
U těch vinných hlav si člověk uvědomí to, co se zpívá: TA JIŽNÍ MORAVA JE JISTĚ KRÁSNÁ ZEM, POSÁZENÁ VINOHRADEM...(ale mezi námi, je to teda sakra práce, takže klobouk dolů, vinaři!)
Jsem ráda, že trasa byla taková, jaká byla. Špacír podél vinic způsobil, že jsem se začala ještě víc těšit na příští víkend a náš Vyhlídkosraz ve sklípku!!!
Tímto se omlouvám Raduš, že jsem nepřijela do Zaječí, ale určitě měla hodně práce. Tak se Radunko snad nedurdíš ;) a vynahradíme si to za pár dní!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat