Na západ!

Po jedné hodince spánku vstát, naházet věci do batohu, poslední rozloučení a už na nás čekal náš šéf, který byl tak hodný a hodil nás do Perthu, protože bychom náš bus v 9:50 neměli jak stihnout. Utřít poslední slzu a už zjistit, odkud nám to odjíždí a čekat. Přijel autobus, lístek jsme neměli, tak jsme u řidiče opatrně zjistili, jestli nás vůbec vezme. Trochu pobaveně otevřel zavazadlový prostor a řekl, že jo. Za chvilku jsme pochopili proč, v buse sedělo s náma asi pět lidí :), takže jsme měli opravdu pohodlnou cestu a ve 12:50 jsme natěšení vysedli v Obanu.

Únava z nás opadla raz dva, z koho taky ne, když vystoupí u moře a sluníčko na něj krásně svítí. Batohy hodit do lockeru na nádru, protože jsme netušili, jak to vubec bude, kde budeme spát a jak bude náš výlet vůbec pokračovat. Takže jsme bez věcí našli turistické info, kde nám moc, moc ochotná paní pověděla všechno, co jsme potřebovali vědět. Seznam hostelů nám dala a dokonce se nabídla, že nám je obvolá, ale my si chtěli město stejně projít a na místa i mrknout, abysme věděli, do čeho lezeme:)
Hned první byl kousíček, vlezli jsme tam, trochu zvláštní ženská (vlasy seplé halabala, oči trochu šejdrem a brýle zn. POPELNÍK. Nějak se nám to nezdálo, tak jsme poprosili o klíče, abysme mrkli na pokoj, který bychom chtěli, ochotně nám dala klíče a šli jsme na obhlídku...šílená umělkyně, jak jsme jí začali říkat, protože z celého hostelu měla udělanou galerii, pravděpodobně ze svých děl, se nám trochu nepozdávala, tak jsme poděkovali a šli dál. Nakonec jsme se k ní ale vrátili, protože jeden byl moc drahý, druhý měl check in až od pěti a třetí neměl mixed rooms, takže bysme spali zvlášť za 15,75.
Přišli jsme tedy s věcma, poptala se, jestli teda chceme pokoj s manželskou postelí, který jsme si vyhlídli, dala nám klíče a my se šli ubytovat, pak zaplatit 24 GBP za oba /noc (se snídaní!) v pokoji jen pro nás.
Z Obanu se člověk dostane trajekty na okolní ostrovy, my toho ale nevyužili a šli si užít Obanu jako takového. Procházka kolem vody byla nádherná, člověk měl pocit, že není na severu, nýbrž někde v jižním státě na promenádě.

Kousíček za Obanem je Dunollie Castle, tam jsme se museli mrknout. Cesta tam ale nebyla tak jednoduchá, jak jsme si mysleli, když už jsme celý kopec obešli a přístup nenašli, rozhodli jsme se, že se aspoň pofotíme a pokud to bude aspoň trochu možné, nějak se tam dostaneme. A nebylo to až tak obtížné! Stačilo otevřít pořádně oči, zřícenina je schovaná v lesíku, stejně tak, jako branka, která nám otevřela cestičku. O minulých majitelích nevíme nic, o tom současném vlastně taky nic moc, jen, že má starost, aby se tam nikomu nic nestalo, protože nám turistům tam nechal vzkaz, že tam lezeme na vlastní nebezpečí a když spadne nějaký ten balvan, měli jsme to čekat :)

Nad Obanem se tyčí McCaigs Tower, krásný výhled, který je při západu slunce k nezaplacení. Ostrovy v moři, tmavý komín destilárny :), zřícenina. Je na co se dívat.

Fish and chips jsme nahradili kebabem, ale neudělala jsem moc dobře, při každém kousnutí jsem cítila ovce, omáčka nic moc, takže ani posezení u moře mi na chuti nepřidalo, ale aspoň vím, že kebab si dávat fakt jen kuřecí!

Pak už do pelíšku, absme ráno vstali a byli ready pro náš další výletní cíl.