Dunkeld

Je to jen asi deset mil z Blairgowrie, skoro všichni už tam byli, pěli ódy na krásu katedrály i vodopádů, my o tripu do Dunkeldu taky dlouho uvažovali, tak jsme si konečně výlet udělali. Naši kluci jsou lenoši, po akci se jim opět nechtělo, tak šla aspoň teplická Janča, i když už tam byla (aspoň jsme měli skvělou průvodkyni a společnici).

Vyrazili jsme všichni kolem desáté, po optání jsme zjistili, že jdeme dobrým směrem a začali jsme stopovat. No, asi jsme se řidičům moc nelíbili, protože se na nás jen usmáli (někdo ani TO!) a jeli dál. Ono se řekne, pár mil, ale právě po pár mílích už jsme byli ušlí a tak jsme si dali malou přestávku a doufali, že se situace zlepší…no ani moc nezlepšila, bus v neděli neoperoval, takže jsme až do Butterstone ťapkali, až za dědinkou jsme konečně někoho stopli!!! Řidiči bylo jasné, že jedeme do Dunkeldu, takže jsme naskákali dozadu a byli rádi, že nás hodí, protože právě v tom místě jsme měli před sebou ještě zhruba půl cesty. Vzadu jsme neviděli ani sebe pořádně, takže jsme se mohli jen domýšlet, kam nás vůbec veze. Když se otevřely dveře, stáli jsme v Dunkeldu, minutku od katedrály, pěkně jsme poděkovali a šli se kochat krásou architektury a nechali na sebe dýchnout trochu historie.

Sluníčko svítilo, v jeho světle vypadá krásně snad všecko a zbytky katedrály samozřejmě taky. Prošli jsme si starý hřbitov, kostel i informační panely, poseděli na lavičce a pomalu se vydali na cestu k Hermitage. Opět, jak snad pokaždé, jsme nenašli cestu na první pokus, na benzince nám paní pověděla, že se musíme teda kousek vrátit a že cesta k Hermitage trvá cca 20 minut, to nás povzbudilo a kolem motorkářů v důchodu, co měli v Dunkeldu asi sraz, jsme se vydali zpět. No, neměli jsme ale úplně vyhráno, protože i při její navigaci jsme si zcela jisti nebyli, proto jsme odchytili dalšího místního, který nás teda navedl….až později jsme zjistili, že bysme si ušetřili snad hodinu cesty, neptat se ho, ale aspoň jsme si udělali procházku lesem.

Fish and chips se prodává snad všude a tak jsme do fish baru zavítali, hlad je holt sviňa. Nakonec jsem byla jediná, kdo se nadlábl rybou, Janča zvolila cheesburger a Kamil kuřecí nugety. Kdo udělal nejlíp? Nevím, všechno má něco do sebe, ale myslím, že se bez skotského fast foodu všichni obejdeme. :)

Byli jsme po jídle a vydali se na cestu back, začátek cesty do Blairgowrie je samá serpentina, takže se nebylo čemu divit, že nám nikdo nezastavil, ale sralo nás to dosti, navíc nám nějaký řidič zastavil, ale jen proto, aby nám vynadal (fucking, sucking ….nevíme nikdo co všecko a přesně říkal), no byl pořádně pissed off, ale vymstilo se mu to, protože při jeho záchvatu ztratil mobil, který si přejel. Kamil ho uhlídl, sbalil, ale pak jsme ho vyhodili, co kdyby se vrátil a dal nám ještě do huby, že krademe. (ale měli jsme si ho nechat, už kvůli baterce nebo simce), ale což! Na konci serpentin nám zastavila paní v jeepu, sice nás vzala asi jen míli do našeho oblíbeného Butterstone, ale my byli rádi za každý metr, malíčky jsem pořádně už necítila a táhla jsem se jak smrad. Stopování jsme ale nevzdali, zastavil pán, aby nám ukázal, že má v autě takový bordel, že nás vlastně vzít nemůže, ale pak! Taťka s dcerou a dovezli jsme se až na rozcestí, odkud to máme domů snad jen míli. Vyzout boty a jít v ponožkách…doma pak sprcha a klídek po celém dni, zase jeden z krásných dnů ve Skotsku, kterého si budeme moct užívat už jen deset dní! :(