Bylo nás pět...tak se dá charakterizovat i začátek našeho výletu, do poslední chvíle jsme v tom žili, ale nakonec Martin nepřijel z Karviné a mamka nakonec nejeli. Takže to zase zůstalo na nás.
Vydali jsme se teda na cestu, navštívit Tesco a přes pár měsíců neosídlené hranice do hlavního města Rakouska. Nejela jsem tam prvně, takže cesta ubíhala a konstatujeme, že i práce na dálnici budované z ČR do A ubíhají rychle.
Přijeli jsme, odložili si a honem na menu do asijské restaurace, za 5,80 EUR výběr z mnohého a dobrého! Sushi hůlkama byla opravdu sranda, asi i pro ty kolem sedící, já za sebe konstatuju - antitalent, ale drahému to šlo docela rychle, takže by se najedl i bez těch příborů, které jsme si vzali, abysme nejedli půl dne, nebo v mém případě - abych se najedla vůbec.
Dokud jsme měli peněženky plné, honem do města na nákupy. Čas slev ještě nenastal, i když nás v Esprit měla červená procentní tabulka zmást, proto jsme se s plnými peněženkami taky večer vraceli...
Druhý den nabral obrátky hned ráno - Stadpark - místo, kde jsem za ty roky ještě nebyla. Nádherná procházka, když svítí sluníčko, nemotá se milion turistů kolem (kromě památníku J. Strausse), kvetou kaštany a zpívají ptáci. Neřeknete, že ta "oáza klidu" je téměř střed města. Hodně mi to připadalo jako Central Park v NYC, taky to tam žije vlastním životem s vlastním poklidným tempem. Kdy se lidi sluní na lavičkách, dospávají na trávě nebo čtou svoje oblíbené knížky, krmí kachny či debatují se známými.
Donauinsel bylo další mnou dosud nenavštívené místo, takže sednout na U1 a vystoupit na stejnojmené zastávce, ten nejmenší problém. Další místo, kde může člověk relaxovat, chytat ryby, jezdit na inlinech nebo kolech, slunit se nebo jen tak špacírovat
A NEBO! Jít večer pařit, je tam totiž dostatek barů, kde hraje latino, takže si při poslechu a míchaném koktejlu připadáte jako někde na pláži některého exotického ostrova nebo dokonce ostrovů Velikonočních!
Když už mi v LKW Walter vnutili :D těch 45 EUR za to, že jsem se jim přijela ukázat na pohovor, rozhodla jsem se, že je prostě musíme protočit, takže Prater to jistil. Dvě zastávky zpět na Praterstern a překvápko - oslavy prodloužení trasy U2 až ke stadionu, kde se fandové za pár týdnů budou rojit a hlasitě fandit své fotbalové jedenáctce, tzn. hafl lidí, kafe grátis a stage, kde celý den zpívali, v Rakousku pravděpodobně známí, intepreti. Pro nás známý Opus s písní "Live Is Life", jsme oželeli. Prater je zážitek asi pro každého, kdo se odváží a vleze na něco, co se mu moc nepozdává, ale překoná se a zkusí to. Atrakce stojí v půměru 3 EUR, dá se vybrat a myslím, že si vybere ten, kdo nečeká lunapark zabírající svou velikostí půl Vídně, pak hrozí zklamání, ale musím říct, že se Pratr vyšperkoval, vypadá líp než před rokem. JO, Vídeň se snaží při EURO 2008 zapůsobit. Co nového cestující čeká v metru nebo tramvajích: www.wienerlinien.at
Začali jsme pozvolna sedačkama za 2 EUR, rozhodně to byl dobrý rozjezd a protože jsme tam byli sami a řidič viděl:), že se nám to tam líbí, tak jsme se povozili. Přišlo na lámání chleba - Space shot za pět - tak to bych já teda nerozdýchala, takže jsem to nechala užít si aspoň Kamilka, tomu to opravdu sedlo!
Break Dance byla atrakce, kterou jsme si užili asi nejvíc, Kamilkovo juchání povzbudilo operátora, aby to roztočil opravdu pořádně - asi si myslel, že se nám udělá zle a utiší nás - nepovedlo se! Takže dobře investované tři eura, to se ale nedá říct o Donau Jump! 3,50 za čelo od toho, kdo sedí vepředu (u mě to byl Kamilek), protože náraz do vody přece jen vor zbrzdí, to myslím nestojí za to. Co myslím, musím zmínit, je Fliper - pro mě málem smrt! To, že se točí tak, že je člověk pomalu hlavou dolů - to jsem viděla, ale jak zavřít bezpečnostní "závoru" to jsem prostě neviděla, i když to bylo napsáno před námi - NEZAVÍREJTE SAMI, POČKEJTE NA OBSLUHU! - dobře, ale můj stres už byl na pochodu (i díky Kamilově stresu) a neuklidnilo mě ani jeho uklidňování. Ten, co se na nás - respektive na mě - díval zdola si asi myslel, že zvracím, protože jsem neměla odvahu nic udělat, takže jsem v předklonu seděla, s mokrýma rukama od potu jezdícíma po držadlech a dechem prvodrodičky jsem trpěla dost dlouho, až asi teprve vyčerpání mě donutilo k tomu, abych zapadla do sedadla,vypadala jsem jak někdo, kdo celou noc propařil, právě se solidně vyzvracel a teď po všech těch zážitcích, vytuhl, bezvládně jsem při každém výletu nahoru čekala, kam až mě to odhodí, jestli skončím u Stephansdomu a při pádu dolů jsme se viděla, jak se propadám do pekla, kam určitě nepatřím ;). Byla jsem fakt ráda, když nás naši mučitelé spustili na zem a my mohli odejít a už se nikdy nevrátit:D - ale určitě tam někdy znovu zajdu, teď už vím, co čekat a jak se chovat!!! Mrknout na to, co vás tam čeká můžete na: www.prater.at
Plní dojmů jsme se vydali zase U1 na Kagran - trochu provětrat peněženku, tu se nám to povedlo teda líp, ale i tak jsme nešli s prázdnou domů (a ještě jsme k tomu každý dostali jogurt:), byla tam totiž ochutnávka) a měli na zmrzku na Brünnerstraße (2,70 za čtyři druhy a kornout s ořechama a čokoládou - no nekupte to!) , kterou jsme si užili jako dezert po nedělní snídani při opouštění krásného města na Dunaji, ve kterém jsme si užili zase krásný víkend a zážitky - ty nám nikdo nevezme a o to jde při výletech především.
Sladká tečka na konec a jedeme domů.
2 komentáře:
Kdo si vybral v restauraci lepší jídlo?.....že se vůbec ptám...:-), ale ty nákupy, ty nákupy...závidíííím....
Měla jsem štěstí, protože mi vybíral Kaa :)
Okomentovat