O půl třetí jsme se konečně vykodrcali z domu, ale nebylo nám souzeno dojet moc daleko. Jak jsme již psali, Kamilek má vždy nějaký problémek, tentokrát souvisel opět se sedadlem!
Po pár peprných slovech jsme se vydali zpátky k domovu, k mému "velkému nadšení". Tam nám bylo souzeno šrouby utáhnout, protože i když jsme s sebou, po minulé zkušenosti, nějaký ten klíč měli, nestačilo to a museli jsme prostě zpět :(
Doma jsem se usnesla, že už fakt nemá smysl do Strážnice jezdit, protože čert ví, co by se nám ještě událo a než bysme se tam s naším tempem dokodrcali, oba naše cíle by už byly stejně zavřeny.
Takže co je blízko Hodonína, dá se dojet v poklidu na kole a ještě jsme tam nebyli??? Mikulčice a vykopávky!
Dnes, jsem si opět uvědomila, že máme vzácnou schopnost, nadcházet si, nadjíždět si, no prostě vzít to cestou nejdelší.
Pokud máte pocit deja vu při pohledu na tuto fotku, tak vás vyvádíme z omylu... Opět trable se sicem, ale co, tentokrát byla oprava raz dva, už máme praxi :D
Pro příště nám přejte víc štěstí s koly!
Užívejte si projížděk, protože jak se zpívá....i cesta může být cíl.........
Žádné komentáře:
Okomentovat