Rybaření

Původně bych tu byla psala o vinném sklípku či vinohradě, protože se tato akce přesunula na neurčito a do Třince jsem nakonec taky neodjela, dozvíte se něco o mém výletu na ryby. No řekněte, měla jsem sedět doma???!!!

Dozvěděla jsem se to asi "pět minut po dvanácté", takže moje veškerá příprava byla hození mikiny, svetru a knížky s foťákem do tašky, kluci už venku čekali a protože jsem byla blesková, za minutku jsme se vydali za zvuku Horkýže Slíže na rybolov. Tomu předcházel nákup nezbytností a výměna peněz, ještě, že jsme u OBI zastavili, protože bych nevyfotila vůbec nic (opět vybité baterky ve fotoaparátu) a vy tak přišli o pár fotek dokumentujících moje seznamování se s rybařením. O tom, že se jednalo opravdu o seznamování, není pravděpodoně po shlídnutí fotografií, pochyb - tak se ty pruty asi fakt držet nemají...i když vyjádření mého bratra "Držíš to jak prase kost." se mi zdá poněkud hanlivé nebo máte stejný názor?

Byla jsem trochu zklamaná, když jsme zajeli kousek za hranice a u Skalice mi naznačili, že už jsme velice blízko, ale nenechala jsem se odradit, protože přece každé místo má svoje čaro!












Kluci si původně chtěli koupit celoroční rybářský lístek, ale slečny tyto prodávat nemohou - 3000,- Sk je pravděpodobně velká tržba, tak jim nezbylo, než se spokojit s tím, že je napsala na jeden denní, i když by se to asi nemělo...ale zavolala na vyšší místa a dostala svolení, takže si pak mohli na břehu posedávat s pruty, jak je vidět z foto.
Bylo tam krásně, sluníčko svítilo, rybáři si užívali klidu, někdo se proháněl na vzdušném oři a někdo trávil čas na golfovém hřišti nedaleko (mě teda připadalo jako velké provizorium, ale když si, pravděpodobně zámožnější, občané Skalice začali vytahovat golfové hole ve svých oblečcích á la golf champions, uznala jsem, že toto posečené pole má asi nějaké kvality, které já, prosta znalostí golfových pravidel a zásad, prostě nevidím.
Myslela jsem si, že to bude větší nuda, ale při četbě knížky čas ubíhal poměrně rychle, i když bez úlovků. Pán od vedle nás sice informoval, že na žádné padesátštvorky čakať nemáme, ale brát pod pade nebo nad šedesát a že dva dny zpátky tu chytil tři 88! Info jsme vzali na vědomí, ale jediným úlovkem byl kapřík, asi dvacetpětka, který putoval zase zpátky do rybníčku.
Opět v přírodě, tak jsem zase viděla něco prvně - plavat užovku, chcíplou štiku (dá se říct jedinou rybu za ten den) a rybársku stráž - ale to asi nejen já, protože chlapcům trvalo dost dlouho, než našli lístek, s bratrem Martinem jsme se podivovali (na foto má mamky brýle, protože svoje vždycky nějak záhadně ztratí, rozbije atd.), co se to tam děje a že si teda páni museli počkat, zajímalo je, kde mají podběráky, peany a kasery (či jak se říká síťkám plavajícím ve vodě a sloužícím jako přírodní akvárko), jeden se vymlouval na druhého...ten má to a ten zas tohle. Když přišli k nám, nezbylo než se vymluvit na ty ostatní - my nemáme nic, ale oni dohromady všecko :) pod pohrůžkou odnětí "papírů", pokud se to bude opakovat, nás opouštěli k dalším rádoby rybářům, kteří toho měli asi ještě míň než my a tak se začali balit.

V domění, že večer s sebou přinese víc štěstí se začalo se žízalama...možná se o to něco pokoušelo, ale když jsme v půl jedenácté odjížděli, byli jsme bez úlovku, nikdo prostě nic nechytil..... i když možná si někdo domů vlka z toho sezení odnesl, to už já ale nevím.