Javorový vrch

Víkend sice nehlásili počasí nic moc, ale sobota nakonec vyšla, takže jsme si konečně splnili to, co jsme si už dávno slíbili a sice výlet na blízký Javorový. Zavolali jsme Míši a Peťovi, stavili se pro ně v Oldřichovicích a po zelených cestičkách k úpatí lanovky, která nás za 50,- vyvezla nahoru, do výšky necelých 1000 m. n. m., přesně 968. Co Javorový nabízí, můžete vidět na www.javorovy-vrch.cz

Protože jsme měli poměrně dost času při čekání na lanovku, využili jsme ho a můžeme se pochválit - pitný režim jsme dodržovali na jedničku. Kdo to pivko vlastně drží? Peťa nebo Kamil??? :)

Nahoře jsme si dali oběd, ale jíst tam - to doporučit nemůžeme. Halušky s bryndzou - bryndza možná kolem proběhla, ale zpátky na Slovensko asi opravdu spěchala :), ti, co si dali hranolky a tatarku, tak měli úkol zjistit, čím je ta tatarka asi tak zředěná - je to voda nebo nálev z okurek?

Ale nebyli jsme tam kvůli jídle, takže jsme se vydali na cestu, ještě předtím nezbytné fotky v párech a jdeme dolůůůůůů pod úhlem XXstupňů.












Protáhnout nohy jsme potřebovali, ale klesání po sjezdovce bez lyží, nýbrž s teniskama na nohách bylo novým zážitkem, neříkáme, že nepříjemným, ale zítra to protažení určitě pocítíme!
Jsme rádi, že jsme vzali ty dvě lásečky s sebou a že s náma chtěli jít, kdyby už jen proto, že náš foťák zase neměl dobité baterky, takže jsme byli zcela odkázáni na jejich:(, ale hlavně - Peťa se nás snažil bavit - například jeho pokus o to vylekat nás byl úsměvný, doufáme, že ho nesaje nějaké klíště, které v té trávě nebo keřích mohlo čekat. Netušili jsme, že i odkvetlé pampelišky nás tak pobaví a že právě k pampeliškovým fotkám a videu se budeme rádi s úsměvem vracet.

Jestli vás právě napadá..."Kráva ke krávě sedá".....tak to nebudu brát osobně, protože JÁ jsem se tady seznamovala s pár mladými bejky!
Můžeme konstatovat, že výlet se povedl, příroda, i když nedaleko železáren, krásná, počasí výborné a společnost taktéž vybraná!












A závěrem kromě sešlapu po sjezdovce, ještě jedno poprvé - viděli jsme na vlastní oči mloka! Přesněji mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Líně se procházel po cestě, div jsem ho nezašlápla, asi si myslí, že když je dle vyhlášky č.95/1992 Sb silně ohrožený druh, tak že ho nic neohrozí, ani slepý turista při kochání se okolní přírodou.
Mlok skvrnitý je typický obyvatel původních listnatých a smíšených lesů středních a vyšších poloh v kopcovité nebo horské krajině v nadmořské výšce 120 – 1030 mnm. Základním požadavkem je přítomnost drobných čistých potoků a lesních rybníčků vhodných k rozmnožování. Mimo období kladení larev však často žije daleko od vody. Nejsme tak vzdělaní, ale umíme hledat:), víc se dočtete http://amphibia.webzdarma.cz/.

Takto vypadá...











...my ho zachytili takto...