DayOff :)

Protože je centrální Otago poměrně nezajímavý kraj, rozhodli jsme se zajet k Pacifiku, k místům zajímavějším ,a tak jsme si ze seznamu výletů vybrali tučňáky a kulaté kameny.:) Byl to náš první day off s novým autem, tak jsme ho museli pořádně „zajet“ abychom viděli, jak se osvědčí při cestování. Protože Zéland má „jen“ pár cest, museli jsme se vydat směrem na Dunedin a tam potom na Oamaru a Moeraki. Cesta ubíhala s „Miloušem“ velice dobře a rychle. Jen Vlaďuška měla asi začátečnické obavy, tak se ji jako projev stresu objevily bolesti zad, proto jsme museli stavět co chvíli na protáhnutí, ale jako zkušená řidička všechno pohodově zvládla a zpátky už to nebylo ani třeba.

Když jsme se pomalu blížili k Oamaru, zahlídli jsme v autoatlasu ShagPoint, místo kde lze vidět tuleně a tučňáky. Vydali jsme se tam! První kontakt s Tichým oceánem byl nádherný. Přestože jsme měli oba brýle na do dálky, neviděli jsme ani jednoho tuleně, natož tučňáka! Ale když jsme se podívali pořádně, zahlídli jsme jich tolik, až oči přecházely. Ale všichni líně polehávali, dávali si zrovna šlofíka. Někteří ještě dokončovali mycí procedury po výborném obědě, ale za chvíli zalehli taky. Vlaďuška se šla podívat dále a já se vydal na obchůzku. Chvilku na to jsem uviděl, že pár metrů pode mnou leží jeden krásný spící. Chtěl jsem se k němu dostat co nejblíže, tak jsem slezl pomalu z kopce křičíc žádosti o fotku, ale jaksi nebyly uslyšeny přes šumění moře a vítr. Tak jsem se musel vydat za ní, aby se se mnou na to místo vrátila. Přibližovali jsme se pomalu k tuleňovi, ale opatrně, jednak jsme ho nechtěli vystrašit, aby nám utekl a jednak aby se nezbláznil a něco nám neudělal – třeba ukousl nohu ;). Když jsem byl od něj tak metr a půl nechal jsem se s ním zvěčnit na památku a vystřídal se s Vladěnkou. Nechali jsme ho odpočívat a vydali se trochu dál, kde měla být kolonie žlutookých tučňáků. Bohužel ty jsme neviděli vůbec, prý se domů vracejí až kolem půl 4 odpoledne – jak z práce :D. Rozhodli jsme se tedy, že jak pojedeme na zpátek, zastavíme se tam ještě. Sedli jsme do auta a vydali se na Moeraki Boulders – kulaté kameny ležící na pláži. Když jsme dojeli na místo, chtěli po nás donation 2 dolary (jak jinak že), tak jsme jim tam něco hodili a šli směrem k pláži. Kameny byly nádherné, člověk si říká, jak vůbec příroda dokázala vytvořit takové kuličky, resp. koule. Některé byly puklé, jiné vcelku, ale všechny nádherné a my neodolali a udělali spousty fotek. Snažil jsem se odnést si kousek domů, ale všechny jsou tak zabořeny do písku, že to nebylo možné. Škoda...ty malé už odnesli ti, co navštívili Moeraki před námi. :(

Protože čas utíkal velice rychle, museli jsme dál do Oamaru, abychom si ještě v Countdownu nakoupili levněji – taky nás ten nákup stál pěknou pálku:D a podívat se na další kolonii tučňáků, tentokráté modrých. Všichni, kteří tady byli, nám říkali, abychom neplatili vstupné, které se pohybuje na „opravdu“ rozumné úrovni (25 NZD za osobu nebo kolik), ale abychom se vydali na protější molo, odkud uvidíme stejně a zdarma. Šli jsme tedy druhým molem, Vlaďuška se trošku bála, že by nám mohl někdo něco říct, ale spíše to bylo všem jedno, co tam na molu děláme. Trošku jsme je pofotili, ale moc to nedalo, tak jsme šli o dům dál do Countdownu na nákup. Nakoupili jsme a vydali se znovu ShagPoint na tučňáky. Když jsme došli na vyhlídku, byli tam dva další turisté, kteří nám řekli, že tučňáky neviděli, ale že v dálce je pravděpodobně velryba, kterou se snaží vyfotit. No počkali jsme chvíli, jestli uvidíme, jak se vracejí z práce, ale asi měli ten den volno, nebo co, protože nebylo žádného vidět. Tak jsme se trošku zklamaní vrátili do auta a vydali se na cestu domů.

Day off to byl nádherný, fotky ještě lepší a vzpomínky nadosmrti. Určitě doporučujeme! My už se teď těšíme na další výlety s naším „Miloušem“ a krásnou přírodu, zážitky a fotky.