Alex patří k místům, kde se kdysi těžilo zlato, tzv. Gold fingers. Zlatonosná pole centrálního Otaga se nacházela v oblasti kolem řeky Clutha.
Horečka v šedesátých letech 19. století, kdy se v nedalekém Lawrence našlo první zlato, sem přitáhla lidi až z Číny! Ale jak to bývá, lidí hodně, 
zlata málo, a tak na začátku 20. století horečka ustala a města ztratila ze své slávy. V okolí zůstaly domečky zlatokopů, v Alexandře je muzeum, které se jimi zaobírá. Je možno se podívat na pomůcky používané při hledání, přečíst si o tehdejším šílenství. Spoustu lidí odešlo, ale ti co zůstali, brzo zjistili, že je tato oblast vhodná k pěstování třešní, meruněk a jiného letního ovoce - taková zélandská jižní Morava.;)
Kvůli sběru se sem sjíždí každé léto spoustu pickerů, stejně jako my. Nevíme, jestli je to krizí, ale zdá se, že je letošek na práci slabší, proto hodně lidí čeká na svou příležitost...
My nastoupili do Summerfruit Orchard Ltd., údajně místnímu největšímu sadu. Když Kamilek uhlídl inzerát a odpověděl na něj (jako na XX dalších) asi ani nečekal, že se ozvou. Když nám pak jedno pondělí majitel volal, že nás bere, jestli můžeme už ve čtvrtek, byli jsme z toho PAF. Nakonec jsme se domluvili na nedělním příjezdu (protože Jeff si nás nechal až do pátku) a všecko vyšlo akorát.
Tošku jsme se obávali, když jsme zjistili, že všichni mají předešlé zkušenosti z třešní, ale uklidňovali nás, že je to easy. Začali jsme tedy. Jednoduché to je, ale první den jsme se nemohli trefit do barvy (chtěli úplně tmavé), takže přebírání a dlouhé přemýšlení nám vzalo strašně času, na konci dne jsme měli napikáno čtyři a pět kýblů (po pěti kilech) a to jich má být denně minimálně 22! (No, ale i zkušení pickeři z našeho pokoji měli čtyři, jako náš italský Luka, alias Fantucci). Jsme na začátku naší pickerské kariéry, tak uvidíme, jak se nám bude či nebude dařit...
Horečka v šedesátých letech 19. století, kdy se v nedalekém Lawrence našlo první zlato, sem přitáhla lidi až z Číny! Ale jak to bývá, lidí hodně, 
zlata málo, a tak na začátku 20. století horečka ustala a města ztratila ze své slávy. V okolí zůstaly domečky zlatokopů, v Alexandře je muzeum, které se jimi zaobírá. Je možno se podívat na pomůcky používané při hledání, přečíst si o tehdejším šílenství. Spoustu lidí odešlo, ale ti co zůstali, brzo zjistili, že je tato oblast vhodná k pěstování třešní, meruněk a jiného letního ovoce - taková zélandská jižní Morava.;)Kvůli sběru se sem sjíždí každé léto spoustu pickerů, stejně jako my. Nevíme, jestli je to krizí, ale zdá se, že je letošek na práci slabší, proto hodně lidí čeká na svou příležitost...
My nastoupili do Summerfruit Orchard Ltd., údajně místnímu největšímu sadu. Když Kamilek uhlídl inzerát a odpověděl na něj (jako na XX dalších) asi ani nečekal, že se ozvou. Když nám pak jedno pondělí majitel volal, že nás bere, jestli můžeme už ve čtvrtek, byli jsme z toho PAF. Nakonec jsme se domluvili na nedělním příjezdu (protože Jeff si nás nechal až do pátku) a všecko vyšlo akorát.
Tošku jsme se obávali, když jsme zjistili, že všichni mají předešlé zkušenosti z třešní, ale uklidňovali nás, že je to easy. Začali jsme tedy. Jednoduché to je, ale první den jsme se nemohli trefit do barvy (chtěli úplně tmavé), takže přebírání a dlouhé přemýšlení nám vzalo strašně času, na konci dne jsme měli napikáno čtyři a pět kýblů (po pěti kilech) a to jich má být denně minimálně 22! (No, ale i zkušení pickeři z našeho pokoji měli čtyři, jako náš italský Luka, alias Fantucci). Jsme na začátku naší pickerské kariéry, tak uvidíme, jak se nám bude či nebude dařit...
Žádné komentáře:
Okomentovat