Vítáme Vás!

Srdečně zdravíme a vítáme všechny, co se rozhodli mrknout na tento web a nechat nám třeba i nějaký ten vzkaz.

pátek 18. září 2009

Bulharské UNESCO alias Nessebar

Nebylo to daleko a je to dědictví UNESCO, takže jsme o výletu do Nessebaru měli jasno už před odletem. Po zkušenosti z místní autobusovou dopravou jsme věděli, co nás čeká. Hodinu a půl dlouhá cesta do Burgasu překvápkem ale byla. Naše chyba... mohli jsme sednout do mikrobusu k našemu starému známému - vzteklému řidiči, ale to nám hrdost nedovolila. Stejně tam zase pořvával, že jedeme do Sozopolu. :D Do místa určení na pobřeží Černého moře jsme přijeli v naprosto plném autobusu, kde se mezi stále přistupujícími lidmi prohání průvodčí, která prodává jízdenky, které řidič mnohdy vůbec neprodává - mají prostě jiný systém než my, jestli efektivnější, těžko říct.
Nessebar láká turisty pro svou část na poměrně plochém poloostrovu v moři - staré město. Se zbytkem je propojeno jakýmsi molem, na jehož straně je starý mlýn, symbol Nessebaru.
V uličkách starého města je možno vidět spoustu krásných věcí, samozřejmě i kýčů, ale krása vystavovaných obrazů nebo poetika babičky prodávající domací fíkovou marmeládu přerazí pachuť nabízených padělků. Komu chybí české pivo nebo guláš s pěti, může skočit do restaurace Praga. Domy jsou stejně stavěny jako v Sozopolu, ze spousty starých, krásných prostor se staly mechany - lidové restaurace, prodejny a galerie, kde je možno obdivovat krásu uměleckých děl místních umělců. Kdyby bylo jak, určitě bychom si nějaký originální kousek rádi přivezli. Bylo zde postaveno snad až na čtyřicet kostelů, v současnosti jich tu nenajdeme čtyřicet, ale je jich tu pořád dost, některé zachovalejší, některé zchátralejší. Většinou jsou vstupy placené.











Krásný zážitek byla procházka přes jeden z kostelů, kde hrál starý Bulhar na balalajku či co to měl typicky bulharské melodie, v těch prostorech to nemělo chybu!
Komu nestačí UNESCO, může nasednout na turistický vláček, který jezdí každou chvilku na Slunečné pobřeží a zpátky, cesta v jeden směr stojí asi 3 leva, jestli se dobře pamatujeme.
Na kafe nebo oběd můžete zajít do nové části, která je levnější než stará. My si dali ve starém městě naši rozhodně nejdražší zmrzlinu v životě.... 20 leva (za jeden kornout) bylo pravda trochu moc, ale byli jsme tak v šoku, že jsme se nezmohli na slovo. Byla výborná, ale trochu nahořklá. Ale co, teď už se naší blbosti smějeme. :)
Ale i přes tuto zkušenost náš výlet stál za to, i proto, že poprvé za těch pár dní v Bulharsku vysvitlo sluníčko a my se těšili, že zítra bude hezky taky, což znamenalo jediné a to to, že nás čeká návštěva pláže, vodní radovánky v moři a krásně teplé a slunečné počasí.


Žádné komentáře: