Mrs. and Mr. CHASI

Není to tak dávno, co jsem byla první večer na koleji a vpadla Raduš s nějakou promilí v krvi a druháckýma radama, kde se může kouřit a jak to vlastně na Vyhlídce chodí...taky nám i Irču ukázala...otázka je, jestli ta si to vůbec pamatovala. :) Tak to bylo naše první setkání, ale do přátelství to přece ještě trvalo, ale troufám si říct, že v té fázi už nějakou dobu jsme a tak jsme ocenili, když nám přišlo svatební oznámení s pozváním na svatébku.
Rozloučku jsem prodovolenkovala, ale s Raduškou jsme se přece jen sešly. I když jen na chviličku, probrat domácí a svatební důležitosti jsme přece jen stihly! :)))
Přišla sobota 26. 9. a Ondrův a Radčin velký den! Pravda, trošku nám trvalo než jsme dorazili, objížďky v Ostravě nám jízdu urychlit nepomohly. S Irenkou jsme byly pověřeny připínat voničky, ale bez faux pas by se to obejít nemohlo. Tak dobře jsme to chtěli dělat, že jakmile přijel ženich naklusaly jsme k rodičům a chtěly jim vnutit ty "obyč". Pravda, bylo mi trochu divné, když mi Ondra naznačoval "Uvnitř, uvnitř", a já jak to tele tajemně mrkala: "Joooo, Ráďa je uvnitř" i Irča si zažila něco obdobného...no sranda. Všecko dobře dopadlo a my všichni se vydali do krásného bolatického kostela, kde čekala i Lída s Luckou, aby se na tu slávu podívaly.Obřad byl krásný, Bolatice mají štěstí na faráře:), a jak šli dovnitř jako snoubenci, venku už stáli novomanželé....
Oběd a párty byla v sále pod kostelem, i ubytko bylo kousíček. Není nad to, když je všecko při jednom. I truhlík s muškáty, kde mi Irčin Aleš urval muškát, abych jí nezáviděla tu krásnou orchideu ve vlasech a ladilo nám to při focení! ;) A tak jsme se výborně bavili, i na neplánované karaoke došlo, Irenka ale mnou navrhnuté vystoupení odmítla, já si však myslím, že by bylo jednoznačně nejúspěšnější! Zábava byla výborná, Raduška s Ondrou neúnavně pařili se všema, a že tam bylo lidí opravdu hodně!, a bílá princezna byla pro děcka neodolatelnou taneční partnerkou.


Nevěstinu kytku chytla Janča, takže příští rok by měli svatbovat zase Hanzlíci, pokud to nebude ona, tak to možná chytne Honzíka...












Paní a pane Chasi, děkujeme moc za pozvání, svatba se Vám moc povedla a Váš společný život bude určitě krásný! Jak jsme mohli poznat, máte kolem sebe samé super lidi a to je, krom zdraví a štěstí, asi to nejdůležitější!

Bulharské UNESCO alias Nessebar

Nebylo to daleko a je to dědictví UNESCO, takže jsme o výletu do Nessebaru měli jasno už před odletem. Po zkušenosti z místní autobusovou dopravou jsme věděli, co nás čeká. Hodinu a půl dlouhá cesta do Burgasu překvápkem ale byla. Naše chyba... mohli jsme sednout do mikrobusu k našemu starému známému - vzteklému řidiči, ale to nám hrdost nedovolila. Stejně tam zase pořvával, že jedeme do Sozopolu. :D Do místa určení na pobřeží Černého moře jsme přijeli v naprosto plném autobusu, kde se mezi stále přistupujícími lidmi prohání průvodčí, která prodává jízdenky, které řidič mnohdy vůbec neprodává - mají prostě jiný systém než my, jestli efektivnější, těžko říct.
Nessebar láká turisty pro svou část na poměrně plochém poloostrovu v moři - staré město. Se zbytkem je propojeno jakýmsi molem, na jehož straně je starý mlýn, symbol Nessebaru.
V uličkách starého města je možno vidět spoustu krásných věcí, samozřejmě i kýčů, ale krása vystavovaných obrazů nebo poetika babičky prodávající domací fíkovou marmeládu přerazí pachuť nabízených padělků. Komu chybí české pivo nebo guláš s pěti, může skočit do restaurace Praga. Domy jsou stejně stavěny jako v Sozopolu, ze spousty starých, krásných prostor se staly mechany - lidové restaurace, prodejny a galerie, kde je možno obdivovat krásu uměleckých děl místních umělců. Kdyby bylo jak, určitě bychom si nějaký originální kousek rádi přivezli. Bylo zde postaveno snad až na čtyřicet kostelů, v současnosti jich tu nenajdeme čtyřicet, ale je jich tu pořád dost, některé zachovalejší, některé zchátralejší. Většinou jsou vstupy placené.











Krásný zážitek byla procházka přes jeden z kostelů, kde hrál starý Bulhar na balalajku či co to měl typicky bulharské melodie, v těch prostorech to nemělo chybu!
Komu nestačí UNESCO, může nasednout na turistický vláček, který jezdí každou chvilku na Slunečné pobřeží a zpátky, cesta v jeden směr stojí asi 3 leva, jestli se dobře pamatujeme.
Na kafe nebo oběd můžete zajít do nové části, která je levnější než stará. My si dali ve starém městě naši rozhodně nejdražší zmrzlinu v životě.... 20 leva (za jeden kornout) bylo pravda trochu moc, ale byli jsme tak v šoku, že jsme se nezmohli na slovo. Byla výborná, ale trochu nahořklá. Ale co, teď už se naší blbosti smějeme. :)
Ale i přes tuto zkušenost náš výlet stál za to, i proto, že poprvé za těch pár dní v Bulharsku vysvitlo sluníčko a my se těšili, že zítra bude hezky taky, což znamenalo jediné a to to, že nás čeká návštěva pláže, vodní radovánky v moři a krásně teplé a slunečné počasí.

Sozopol

Náš první výlet byl naplánován do Sozopolu. Ráno jsme došli na autobusové nádraží, docela nás překvapilo - vypadlo spíše jako za komunistů u nás:), doba se tady zastavila. Zašli jsme k okýnku pro jízdenky. Evidence jednoduchá - tužka a papír (počítače tam ještě asi nedorazily). Jelikož však první volný autobus do Sozopolu odjížděl až o půl 11, dohodli jsme že pojedeme do Nessebru. Musíme říct, že jsme byli trochu zmatení z jejich systemu dopravy, ale pak jsme zjistili, že tam jezdí mnoho soukromých dopravců s vlastními autobusu či vany, a několik atutobusových společností, všechny vás většinou za stejnou cenu dovezou na zvolené místo. Když jsme tak stáli a čekali na náš autobus do Burgasu, kde se přestupuje do Nessebru, přišel za náma jeden řidič a začal na nás bulharsky něco točit, pochopili jsme z toho, že nám nadává, asi proto, že jsme nejeli s ním :D. Když jsme tak stáli a čekali na náš bus přijel minibus a měl za oknem ceduli Sozopol a byl prázdný. Vladěnka se ho zašla zeptat, v kolik odjíždí a zašla vrátit jízdenky, které jsme měli na cestu do Burgasu a my nasedli do minibusu směr Sozopol, jak bylo původně v plánu. Odjezdy tady nikdo neřeší, prostě až se naplní nebo až nasedne aspoň někdo, stejně jako v našem případě. Cesta nás stála 4 leva a trvala nám asi 25 minut. Po vystoupení jsme se ocitli kousek od přístavu, do kterého jsme se hned vydali. Jelikož však docela foukalo, vydali jsme se raději do místních uliček, kde prodejci nabízeli všechnomožné, Vladěnku uchvátilo jejich tržiště, kde jste mohli sehnat vše, a my zrovna v tu chvíli dostali chuť na hrozno, tak jsme neodolali a koupili si trochu na snězení. Propletli jsme se starobylými uličkami Sozopolu, ve kterých se tísnily davy lidí jdoucí za stejným cílem jako my. Při cestě kolem útesů Vlaďka uviděla fíkovník, což se neobešlo bez zkoušení a focení :). Stará část Sozopolu je velice krásná, můžete zde vidět i pozůstatky starého období. My jsme si tuto procházku starou částí a kolem útesů velice užili. Jak už to tak bývá, chozením člověku vytráví a tak jsme se začali shánět po nějaké restauraci, kde bychom se najedli. Nakonec to vyhrála řecká restaurace nad útesem, kde byl krásný výhled na moře. K obědu jsme si oba dali špagety, ale Vlaďce ty její moc nechutnaly, připomínaly ji totiž ovčí kebab, který jsme si kdysi dali v Obanu ;). Po obědě projít ještě kousek do nové části města na nákupy do supermarketu, vyměnit peníze a hybaj na autobus do Primorska. Řízení autobusové dopravy je občas nepochopitelné, když jsem došli na autobusové stanoviště, stal tam autobus jedoucí ve směru na Primorsko, řidič nám ještě řekl, že za chvíli budeme vyjíždět, no z chvíle byla asi půl hodina, ale když jsme slyšeli, že někteří už v tom autobuse čekají na odjezd hodinu, tak jsme byli nakonec rádi za tu půl hodinu - holt ponaučení, že se čeká do obsazení celého autobusu (ale neplatí to vždy :D).

V Bulharsku se hlásí podzim

Protože jsme s miláčkem ještě nikdy nebyli spolu na dovolené u moře, kde bychom se jen tak koupali a lenošili, rozhodli jsme se letos, že si konečně takovou dovolenou pořídíme. Tak letos v září po mých státnicích jsme s Milunkou našli na internetu ten nejlepší last do Bulharska, co jsme mohli, zaplatili trochu peněz:) a těšili se na báječnou 11-ti denní dovolenou u moře, sluníčka, opalování. Náš odlet byl naplánován na 6. září v neděli z letiště Leoše Janáčka v Ostravě. Lásečky Míša a Péťa se nabídli, že nás na odvezou, abychom se nemuseli trmácet vlakem, tak jsme toho využili a svezli se.
Po vyzvednutí dokladů od CK nás slečna "potěšila" zprávou, že náš odlet bude opožděn asi o hodinu (kvůli špatné informovanosti klientů o odletu z Brna). Řekli jsme si, že to není tak strašné, a přežijeme to. Pořád jsme se těšili na super dovolenou. Jaké však bylo naše překvapení, když se na tabuli s odlety ukázalo "zpoždění" a odlet ve 3 hodiny odpoledne!!!! A to byl náš let naplánován na 12:00 a k odbavení jsme se měli dostavit v deset, takže taková pětihodinovka čekání na letišti. Ale ještě pořád jsme se těšili na naší báječnou dovolenou. Dostali jsme zpožděnky, za které jsme si koupili na letišti aspoň oběd, který sice byl nic moc, ale aspoň něco.







Když už konečně bylo možné jít na gate, vydali jsme se k odbavení a usadili se do velice pohodlných sedaček na letišti a čekali na ten bíločervený zázrak ČSA, který s námi měl odletět do Burgasu. V Burgasu čekal delegát cestovní kanceláře, posadil nás do autobusu a vydali jsme se směr náš hotel Arena do Primorska. Cesta z Burgasu trvá asi 60 minut. Pokud byste chtěli využít normálního autobusového spojení, busy jezdí z letiště na stanoviště poměrně pravidelně a z něj do většiny části Bulharska.
Když nás postupně povysazovali u jednotlivých hotelů, kde jsme byli ubytování, dostala se řada konečně i na nás. Naším vyvoleným hotelem pro příštích 11 dní se stala Arena. Už výstup po schodech nás uchvátil, "mramor", točivé schody, vysoké koberce a když jsme došli do pokoje, byli jsme opravdu překvapení, to co jsme viděli jsme ani v nejlepším nečekali. Prostorný pokoj s velkou postelí, vlastní klimatizací, krásná koupelna a toaleta, vlastní balkón, prostě luxus :D.
Jediné co nám naši dovolenou mohlo trochu zhatit bylo počasí - podle dlouhodobé předpovědi mělo být osm dní zataženo s deštěm. Delegát nás uklidnil, že takové škaredé počasí má trvat jen čtyři dny. Takže jsme si naplánovali na tuto dobu výlety. Chtěli jsme navštívit Sozopol, Nesebar, Kiten a projít si celé Primorsko.
Česká oáza, tak se básní o našem letovisku. Pravdou je, že spoustu nápisů najdete v češtině, česky se i bez problémů domluvíte. Městečko nemá žádný "střed" jako náměstí, život proudí po centrální ulici, která je obklopená obchůdky a stánky, které nabízí většinou kýče a padělky značkového zboží, no proti gustu žádný dišputát, my jsme si ale žádnou upomínku nekoupili. Myslíme, že důležitější jsou zážitky než blbinky na prach.:) My si oblíbili místní kynuté pečivo, kromě jiných bulharských mňamek z tamních mechan jako mišmaš = lečo, musaka nebo vynikající ovčárský salát. Litujeme, že jsme neobjevili jejich studený kefír dřív. Byli jsme zvědaví, co to všichni popíjí za bílou tekutinu a museli jsme ji ochutnat.
Aquapark jsme nenavštívili, počasí na to nebylo a když už jo, radši jsme šli k moři na jižní pláž, která se stala naší favoritkou, i když byla od našeho ubytování krapet dál.
Procházkou po jižní pláži se člověk dostane ke skaliskům a podél moře je možné se dostat až do Kitenu. Spojkou pláží je cesta vedoucí od přístavu. Severní pláž nám jednou připravila scénu jako vystřiženou z filmu, vlny a "rybáře" který lovil svoji toitoiku, pohled k popukání! Taky nás dovedla k rezidenci či bývalému hotelu, který vypadá, jako by jej návštěvníci opustili před týdny a ne lety. Na zaprášených sklech je spousta podpisů těch, kteří si sem udělali výlet a od 14.9.09 i ten náš! :) Smrad z vyplavených řas a medůz nás provázel až k nudapláži, která je součástí pláže severní. Divili jsme se, že to lidem koupajícím se tam, nevadilo. Naháčům jsme zase nevadili my oblečení, ale asi proto, že jsme se snažili být rychlí a nerušit našimi oděvy jeji poklidnou nahotu. Opuštěných domů a rozestavěných hotelů je v okolí spousta - krásné plány, které zatím nedošly svého naplnění...ale možná turisti přinesou dostatek peněz a s výstavbou se bude pokračovat a oblast se ukáže být hodná vložených investic.

Náš termín byl asi posledním z turisticky zajimavých, protože i jindy rušná ulice utichá a obchodníci se těší na příští léto. Ale i když jsme neměli třicítky, čvachtání a moře jsme si užili a těšili se, že jsme spolu a milujeme se čím dál víc.:)