Začátek tradice v Beskydech

Rok se s rokem sešel a zase došlo na naše setkání v Beskydech! Stejně jako loni - vybraná společnost! :))))

Hned když jsme přijeli do OV, museli jsme za holkama, teda jáááá, Kamilek počkal v mekáči a Ondra se chystal na Hutisku na cestu za námi do Frenšátu. Irenka pro mě zaběhla dolů a pak spolu už mrknout na Raduš ve svatebních šatkách. Irča měla náskok, asi dvouhodinový, já kukala prvně a to úplně prvně při vybírání! První teda mínus, ale ty druhé!!!!!! V těch Tě, Raduš, možná i v září uvidíme, což? ;) Takže tu máme další snoubence!

V areálu Liščí Mlýn jsme byli úplně sami a tak jsme nikoho nerušili a ani nikdo nerušil nás! Taky dobře, protože jedna sprcha se záchodem stačila tak nám.
Když za námi přišel Ondra na Ráztoku, vůbec nevypadal na to, že právě přišel z Hutiska. My měli už objednáno. Co oceňujeme jsou čisté a voňavé toalety, jinak spíš ne, a určitě ne potom, co jsme byli v Troyeru na kafíčku. Radši nějakou tu kačku přidat, ale nepoměr je markantní. Příště rozhodně tam! Lanové centrum Tarzanie je super pro ty, co se nebojí výšek! My s holkama se vrhly na přízemnější "atrakce". Až pak jsme zjistily, že je to centrum pro děti do deseti let a tak jsme byly raz dva pryč.:)

Procházka kolem potoka nám leda prospěla a my se mohli kochat beskydskou přírodou. Vůbec se není čemu divit, že se Ondrovi v té jeho domovině tak líbí!
TEST, kde jsme se měli přesvědčit, co je Irča zač, nás nesmírně pobavil, teda rozhodně to řešení. No ta naše Irča se rozhodně nezdá! :)))))

Večer se přiblížil a my si zašli do Frenštátu na jídlo a nějaký ten drink. Grill bar bysme určitě navštívili i příště už pro tu dobrou a sympatickou obsluhu! Irenka byla chudák trochu zamlklá ze začátku, když si z ní Káááá s Ondrou trochu utahovali, ale pak už to byla naše stará dobrá Irča. Poseděli jsme, pojedli, dali si pár panáků a najednou bylo po po půlnoci, Raduš nebylo nejlíp, a tak jsme se odebrali na taxíka, který nás všech pět odvezl zpátky. Tam už na nás čekaly měkké postýlky. Ještě se ospršit, chvíli posedět a pokecat, kluci si dali ještě trochu vína a postupně jsme ulehávali a usínali.

Protože jsem si nezrušila budík (jako vždycky), byla jsem už v sedm vyspaná a tak jsem musela ven, co tam budit zbytek...... Ale holkám to nedalo a tak jsme se pobavily. Dětské průlezky byly jak dělané pro ranní rozcvičku, která nás probrala už úplně.

Po takových výkonech jsme si zasloužili dobrou snídani, kterou nám dovezla Raduš s Ondrou, mňam mňam a dík. Po snídani jsme se sbalili, odevzdali klíče a vydali se na další výlety do okolí.
Jako první místo jsme si vybrali náměstí v Čeladné, kde jsem se pofotili u kašny a pak na létajícím drakovi, dozvěděli se, že je zde vybudováno nejlepší golfové hřiště v ČR, tam by nás nepustili, tak co dál...
Vodní nádrž Šance je přehrada na řece Ostravici, její stavba byla dokončena v roce 1969. Proč zrovna Šance? Určitě ne proto, že při její stavbě musela být zatopen část obce Staré Hamry a tak se dostali obyvatelé šanci k přestěhování. Šance podle vrchu na levém břehu. Nádrž podléhá hygienické ochraně, protože slouží jako zásobárna pitné vody, a koupání i jiné rekreační aktivity jsou v ní zakázány.

Po hezké procházce kolem vody na oběd do Ondrovy a Rádiny oblíbené restaurace ve Frýdlantu nad Ostravicí. Pak ještě poslední zastávka na kafíčko k budoucím novomanželům, potom už jen sednout na zpožděné vlaky a každý už svou cestou.

Tak snad zase příští rok! I když naše budoucnost je značně nejistá a nebo jistá....., šak víte! :)))