Nadešla ta velká chvíle, kdy jsem si po úmorných:), ale i velice krásných letech, šla převzít inženýrský diplom. Promoce, ač jsem se na ně tedy nijak zvlášť nepřipravovala ani netěšila, byly výborné a pozdější seznamovací párty byla výtečná.
I když jsme dostali instrukce den předem, jak a kdy vstávat, byla jsem při samotném aktu poměrně vyplašená, jestli jsme už neměli dávno stát nebo naopak sedět. Štěstí bylo, že jsem byla hned v první várce, měla jsem předání za sebou a mohla jsem v klídku pozorovat ostatní. Aby se konečně po dvou letech poznali naši s rodiči od Kamila, pozvala jsem je. Seznamování proběhlo v přátelském duchu, mamka, jako nejstarší - i když na to vůbec nevypadá :), to rozjela s okamžitým tykáním a celé to proběhlo bez nějakých trapasů. Hned potom jsme se odebrali ke gratulacím, focení a nakonec i na oběd do restaurace.
Už počátkem týdne jsem objednala sedm míst v restauraci Dinos v Karviné a dobře jsem udělala (i přesto, že se někde asi stala chyba, protože na nás čekalo míst jen pět, ale ochotný personál chybu rychle napravil a usadil nás k většímu stolu). Prostředí příjemné, útulné, každý zde měl své soukromí. Je asi opravdu oblíbená, protože bylo pořád plno. "Oslava" začala slavnostním přípitkem a pak už se vybírál oběd. Já, jako vždycky , n
evěděla co si vybrat, nakonec jsem se rozhodla pro vepřovou panenku se švestkami přelité smetanou a americké brambory, ale nebyla jsem opět spokojená, prostě jsem dostála své pověsti, že si v restauraci neumím vybrat.:) To Kamilek s Martinem měli pokrmy výborné, což bych s nima okamžitě vyměnila.
Rodiče se dobře bavili, hodiny utíkaly, přísun drinků probíhal v pořádku bez přestávek, a tak nás ani nepřekvapilo, že jsme odcházeli až o půl šesté domů - prva zastávka v Třinci a pak už do Hodonína.Byl to krásný den a já jsem si ho užila se svými nejbližšími dosyta. Už teď se těším na ty příští - ale to už ne moje. :(
Žádné komentáře:
Okomentovat