Wien na otočku

Když je možnost, tak se jí má využít! Tak jsem ve čtvrtek zajela na otočku do Vídně, rakouské metropole.

Ze Schwedenplatz jsem se vydala po Rotenturmstrasse až k Stephansdomu. Ale s malou odbočkou k soše Jana Gutenberga, projít malebnou uličkou až ke kostelu. Protože bylo kolem dvanácté, honem k orloji. Vídeňský orloj není tak honosný jako pražský, ale diváků bylo hodně, při střídání postav hrála příjemná hudba.

Pak procházka přes Stephansplatz, míhat se mezi lidmi z různých států a kultur - to mám moc ráda, kolem hotelu Sacher - kdo chce a má na to si může dát dortíček :), k opeře a Albertině - v současné době probíhá výstava obrazů Van Gogha, pokud byste zajeli do Vídně vlakem a předložili jízdenku - máte nárok na slevu, víc na ČD.
Aniž bych si to někdy předtím uvědomila, je Albertina sousedkou Hofburgu, takže projít si zámecký park, posedět na lavičce - jako i rádoby Mozart aneb prodejce koncertů - nebo trávníku za hezkého počasí, může každý kdo má chuť a čas.

Vídeň je nádherná, taková moje srdcovka.:) Za tu dobu, co tam jezdím, jsem neprošla všechno a je pořád co objevovat, jako například dnes - upomínky na J.F.K., Gutenberga, Franze Josefa či plastiky před Albertina.

Tak moje milá, doufám, že se těšíš na naše další setkání stejně jako já (a to jsem tě před pár hodinami opustila)!!!

Valtice

Každý rok je 28. 10. státní svátek, den vzniku samostatného Československa a protože první prezident, T.G.M., byl rodák právě z Hodonína, každoročně se večer před koná lampiónový průvod - možná přežitek, ale děti a nakonec i dospělé to potěší . Začíná u sochy a letos dokončeného památníku. Pak průvod po Národní třídě až k náměstí, kde jsme se pak dočkali nádherného ohňostroje, vypadal za morovým sloupem opravdu dobře (i zhulené mládeži vedle nás se líbil, bylo to prostě úúúúúúúúžasnéééééééééééé, podle jejich slov). Hlavním důvodem ale nebylo nic z oslav, ale domluva plánu úterního výletu.

Vyhrál zámecký areál ve Valticích! Vyšlo to tak, že kočky, se kterýma jsem tam už byla, teď nemohly, tak jsme nakonec jely ve čtverku s Marce, Simčou a Zdeňkou.

Vlakem je to z Hodonína něco přes půl hodinky (skupina pro 3 tam a zpět 160 CZK, dítě 40 CZK - www.jizdenka.cz), vystoupit na zastávce Valtice město a pak po hlavní do centra, po levé straně je klášter milosrdných bratří s kostelem sv. Augustina, pak po přechodu k zámku. Pokud ale projdeme úzkou uličkou, dostaneme se na náměstí s kostelem Nanebevzetí Panny Marie postaveným za knížete Karla Eusebiuse Lichtenštejna (v roce 2000 byl opraven, ministerstvo kultury uvolnilo 1mil. korun), nepřehlédnutelný nápis je v latině, pokud jej přeložíme, hlásá: „Karel Eusebius, kniže z Lichtenštejna, vévoda mikulovský, opavský a krnovský.“ Bohužel byl ale zamčený. :( Na náměstí je taky novorenesanční radnice, kterou postavili koncem 19. století. Důvodem stavby byla nutnost získat pro okresní soud důstojné prostory.

Zámek ve Valticích se stal důležitým za působení Kryštofa Rozmarného, kdy museli opustit Mikulov a přesunout se do blízkých Valtic. Zámek nebyl jen šlechtickým sídlem, ale sloužil i jako sklad chmele nebo zde byly vykonávány nucené práce...historie neslavná. Lichtenštejni jej vlastnili od 14. st. až do r. 1945, po Benešových dekretech se dostal do rukou státu.

Při návštěvě projde člověk 17 místnostmi, nachází se zde druhá nejdelší enfiláda v Evropě, hned po rakouském Schönbrunnu, tzn. 80 m dlouhá chodba, skrz kterou prohlídneme z první místnosti až do poslední - pokud jsou tedy otevřeny dveře:). V roce 1867 zde přespával císař František Josef I., z dalších významných nocležníků to byl i Karel VI. - otec Marie Terezie. Pokrok nezastavíme a tak i ve Valticích může člověk mrknout na tehdejší koupelny - koncem 19. století zde byla zbudována první, v roce 1901 byl zřízen obecní vodovod, protože ze zámku přišlo 80 tis korun, byly sem dodávky vody z části grátis.

V zeleném salónku jsme se dozvěděli, jak to tehdy bylo s Narcisem - odmítl lásku Echo a tak byl "začarován", zamiloval se do vlastního odrazu ve vodě a miloval se tak moc, až do vodičky spadl a utopil se.

Také zde najdeme jeden z nejstarších výtahů na našem území - byl používán již v letech 1890 - 1910, takto historici usuzují z nalezeného útržku novin nalezených na podlaze, jednalo se o plátek z roku 1911.
První patro zámku bylo reprezentační, ve druhém pak žila rodina, mělo by se časem zrekonstruovat a sloužit jako galerie.
V zahradách, které za 2. sv. války dal pán k dispozici místním, je možné mrknout i na 120 let starý strom, který je opravdu krásný a jeho spodní větve začaly kořenit, takže se mu daří.

Mnohem víc informací se dozvíte při vlastní prohlídce - 80 CZK dospělí, 40 CZK snížené vstupné, v hlavní sezóně se ale asi nabízí okruhů víc.

Každý, kdo chce, může navštívit vinotéku, kde po zaplacení 120 CZK může ochutnat pět vzorků a potom si to nejlahodnější třeba i zakoupit. Holky zašly i na expozici kočárů v bývalé konírně.

Po procházkách jsme zašli na jídlo a svařák, sehnat volné místo byl trochu problém, ale nakonec jsme se uvelebily u Amélie. Jídlo sice nic moc, výzdoba dost úděsná, ale svařák dobrý! :)

Skanzen a zámek Strážnice

Výlet do strážnického skanzenu jsme si plánovali na jaře na kolech, ale jak určitě znáte naše cyklistické zážitky, nakonec to nedopadlo, tak jsme si to vynahradili, když jsme měli volný pátek, volno od práce - jak jinak u nezaměstnaných - a od školy - to jsou ty studentské krátké týdny.

Posledních pár říjnových dní zbylo a tak jsme toho využili a navštívili skanzen (od listopadu do dubna zavřeno). Původně jsme chtěli zajít do tamní restaurace, ale jak jsme zjistili, je otevřena jen v hlavní sezóně, takže jsme utřeli nos a museli najít něco jiného. Reklama nás navedla do Restaurace pod Věží, která vypadala krásně, interiér byl čistý, moderní, příjemný, takže jsme se rozhodli se najíst právě tam. Náš předpoklad, že se tam bude dobře vařit byl ale mylný, česnečka česnek neviděla, navíc chleba už v polívce, takže vlastně rozmočený ještě před podáváním. Hlavní chod není asi třeba ani komentovat, vypadalo to fakt divně - spíš odpudivě, chuťově to nebylo úplně nejhorší, ale soli se panu kuchaři asi usypalo...No naše hodnocení - interiér 5 hvězd, kvalita pokrmů zcela neodpovídala jejich ceně, takže 1-2 hvězdičky. Navíc jsme pak docela dlouho čekali než nám slečna vůbec odnese prázdné talíře, i přesto že jsme byli v celém podniku vlastně sami. Jednoduše, příště už bychom tam nezavítali!!!


Poslední vstup do skanzenu byl v 15:00 (vstup na ISIC 25 CZK, dospělí 50 CZK, focení zakázáno v interiérech), asi proto, že byl pátek a opravdu konec října, byli jsme na prohlídku připravení jen čtyři... Vstupní hala byla kdysi částí pivovaru, nikdy se nestal známým, pivo zde bylo produkováno jen pro potřeby místního panstva, restaurace pak byla stodola. Areál má celkovou rozlohu 10 ha, na kterých můžeme najít oblasti jednotlivých koutů jihovýchodní Moravy. Původní plán, který se začal realizovat v 70. letech minulého století, však kvůli financím nemohl být celý uskutečněn, ale i tak se člověk dozví kde co.
Prohlídka byla rychlokurzem po oblastech JVM, během hodinové procházky se dozvíte spoustu zajímavých informací o životě, zvycích, kultuře, době, práci, lidech žijících v jednotlivých dobách a oblastech, kterými procházíte. Např. se dozvíte o tom, proč si stavěli lidé sklepy vedle svých domů, jak se v průběhu let měnil stavební materiál, že zvykem bylo mít oproti peci svatý koutek, jak se v průběhu let měnila velikost obydlí atd.
Jednou ze zajímavých věcí jsme se dozvěděli v kovárně a bylo jí kování krav. S rozvojem dlážděných cest se musela přizpůsobit i zvířata, aby byla jejich námaha menší a tudíž výkonost vyšší. Protože kráva "nedokáže" stát na 3 nohách resp. má špatnou koordinaci, bylo potřeba vymyslet řešení. Kráva se tedy navleče do postroje, a poté zavěsí do speciálního stojanu. "Kapsa" i s krávou se vyzvedne do výše a takto se jednoduše oková.

Strážnice dostala svoje jméno podle funkce, kterou plnil místní zámek, a to funkci strážního hradu. My jsme měli ještě chvíli do odjezdu vlaku čas, a tak jsme se šli projít do parku. Zámek zrovna prodělával menší rekonstrukci střechy, aby byl pěkný do nové sezóny, ale to nám nebránilo v tom, udělat si pár fotek.Po focení jsem se odebrali na nádraží, kde jsme koupi jízdenky zpět do Hodonína ukončili náš dnešní krátký, ale pěkný výlet.
Sečteno, podtrženo výlet super, skanzem krásný, doporučujeme navštívit všem, jen pro jídlo si raději vybrat jinou restauraci, než jsme si dneska vybrali my:(. Do budoucna kromě hodnocení výletů můžete očekávat, že začnete vídat i průvodce hodnocením restaurací a nás širší a širší :D.

Sholach in Kobeřice

Člověk slaví třicet jen jednou za život a když je slavila Janča, naše skotská mami, museli jsme u toho všichni být! Plán byl jasný - přijít s kloboukem na hlavě, takže každý vyštrachal nebo vytvořil nějakou pokrývku.

Dárkem v podobě poukazu na seskok jsme se snad zavděčili a maličkosti od jednotlivců snad taky udělaly radost!

Náš dear boss:) Willie přijel taky a tím nám všem udělal radost, - je to prostě borec! Na jednu noc do ČR - Kobeřic! nelítá každý.

Sem tam si někdo zašel na panáka do místního pubu,
my samo taky

......... ale my jsme se pak takhle nedotáhli :D

Mohli jsme všichni zjistit, že Sholach byl opravdu rodištěm nových vztahů:) Nikola s Marťou, Pavlík s Kávuš a ti ostatní ;) byli toho dalším důkazem! Kdo si toho nevšiml na farmě - musel by být ale blind (viz. foto, které doplním, protože ho nemůžu najít) - tak si mohl pohledu na zamilované užít během večera.
Všichni jsou supeeeeeeeeeer a jsem strašně ráda, že jsme se zase viděli! Těším se na příště - v zimě a doufejme na sněhu!

PS to Willie: YOU ARE THE BEST BOSS ON THE WORLD! WE LOVE YOU!;)

PS to Jany: Janči, díky za pozvání a výborný večer! Ať se ti New Zealand líbí, jsi spokojená, máš štěstí na lidi i práci a ať ta škola vyjde a při plění svého snu nemáš žádné trable!!!

Branč SK

Když jsme v květnu jeli do Čachtic, míjeli jsme Branč a řekla jsem si, že se taky sem musím někdy podívat a protože v sobotu bylo krásně, oba jsme byli v Hodoníně, vydali jsme se odpoledne na výlet.

Autem je to od Hodonína do vesničky Podbranč asi 30 km. Zastavili jsme v místní části Podzámok u hospody a ke staré zřícenině došli pěšky. Je to kousek, procházka není nijak fyzicky náročná a její krásu umocňovaly barvy, kterými celá krajina hrála.












Hrad Branč byl postaven asi ve 13. století, byl jedním z hradů, které chránily cesty vedoucí od východu na západ. Hrad měl mnoho majitelů, ve své době jej vlastnil i Jan Lucemburský, smrt zde na konci 17. století našli protestantští kněží, - jámy u obvodových zdí, jejich hroby, jsou poměrně zachované, památník v místech bývalého vchodu do střednícho hradu, jejich smrt připomíná. Jak jsem se dočetla na stránkách Podbranče, měl hrad 40 místností umístěných v přízemí a dvou poschodích.
V areálu zříceniny se v sezóně může člověk pohybovat pravděpodobně až po zaplacení vstupného, my nemuseli, protože sezóna je pryč. Krásné teplé říjnové počasí lákalo k výletům a tak i proto bylo na Branči pořád plno.

Co nás překvapilo, byly dvě kadibudky, ale jedna z nich byla poněkud posunutá, proto jsme poklady - jediné, co se na hradě nalézaly - mohli vidět na vlastní oči.


Jak to vypadalo v minulosti, si může s trochou fantazie představit každý, protože zbyly obvodové zdi, příkop kolem vnitřního hradu, části věží, místnosti...
Pokud se chce návštěvník dozvědět něco o historii, musí hledat na netu, protože cedulky, které na jednotlivých místech mají podávat informace, jsou vybledlé a nápisy není možné přečíst. Jde vidět, že proběhly nějaké záchranné akce, ale myslíme, že beton není zrovna to pravé ořechové pro památku starou více než 700 let... My jsme si ale výlet strašně užili a o tom přece výlety mají být, ať už jsou kamkoliv.

Promoce

Nadešla ta velká chvíle, kdy jsem si po úmorných:), ale i velice krásných letech, šla převzít inženýrský diplom. Promoce, ač jsem se na ně tedy nijak zvlášť nepřipravovala ani netěšila, byly výborné a pozdější seznamovací párty byla výtečná.

I když jsme dostali instrukce den předem, jak a kdy vstávat, byla jsem při samotném aktu poměrně vyplašená, jestli jsme už neměli dávno stát nebo naopak sedět. Štěstí bylo, že jsem byla hned v první várce, měla jsem předání za sebou a mohla jsem v klídku pozorovat ostatní. Aby se konečně po dvou letech poznali naši s rodiči od Kamila, pozvala jsem je. Seznamování proběhlo v přátelském duchu, mamka, jako nejstarší - i když na to vůbec nevypadá :), to rozjela s okamžitým tykáním a celé to proběhlo bez nějakých trapasů. Hned potom jsme se odebrali ke gratulacím, focení a nakonec i na oběd do restaurace.












Už počátkem týdne jsem objednala sedm míst v restauraci Dinos v Karviné a dobře jsem udělala (i přesto, že se někde asi stala chyba, protože na nás čekalo míst jen pět, ale ochotný personál chybu rychle napravil a usadil nás k většímu stolu). Prostředí příjemné, útulné, každý zde měl své soukromí. Je asi opravdu oblíbená, protože bylo pořád plno. "Oslava" začala slavnostním přípitkem a pak už se vybírál oběd. Já, jako vždycky , nevěděla co si vybrat, nakonec jsem se rozhodla pro vepřovou panenku se švestkami přelité smetanou a americké brambory, ale nebyla jsem opět spokojená, prostě jsem dostála své pověsti, že si v restauraci neumím vybrat.:) To Kamilek s Martinem měli pokrmy výborné, což bych s nima okamžitě vyměnila.
Rodiče se dobře bavili, hodiny utíkaly, přísun drinků probíhal v pořádku bez přestávek, a tak nás ani nepřekvapilo, že jsme odcházeli až o půl šesté domů - prva zastávka v Třinci a pak už do Hodonína.

Byl to krásný den a já jsem si ho užila se svými nejbližšími dosyta. Už teď se těším na ty příští - ale to už ne moje. :(

Happy Anniversary

Moje Milovaná Vladěnko,

už je to dva roky,

co spolu objevili jsme svět,

svět lásky,

který pro nás vzkvet.

Nádherné dny,

které spolu prožíváme,

jsou jako sny,

o lásce naši milované.

Polibky tvé jsou jako sen,

chci jich více den co den.

Pohlazení anděla

krása tvá je dokonalá.

Do dalších let co víc jen si přát,

po tvém boku i nadále stát.

Být oporu tvou v dobrém i zlém,

a mít stále ten nádherný sen.

Děkuji ti moc Vladěnko má, za nádherné dva roky, které jsme spolu prožili, za tvé polibky, pohlazení, tvou lásku, tvou moudrost, radost, smích, tvou hřejivou náruč, tvou starost, za překrásné dny strávené s Tebou. A do dalších dní a let, přejme si, ať závidí nám naší lásku celý svět.

Miluji Tě z celého svého srdce, Žabičko moje

Krásné výročí