Česko - polské ťapkání

Neděle - čas na výlet a nám jeden návrh přišel od Anči, která nám jen upřesnila to, na čem jsme byli domluveni už dýl.

Pojedeme busem do Hrádku a půjdem směr FILIPKA - MALÝ STOŽEK - po hřebenu až na VELKOU ČANTORYJI - pak sejdem směrem Nýdek-Gora přes JAHODNOU až do Třince na Sosnu. Trasa má tak kolem 15 km.

Ráno jsme se nachystali, sbalili vodu (protože počasí se zdálo dosti teplé), pro jistotu nabalili do batohu i bundy a vydali se pomalu na zastávku, kde jsme měli sraz s ostatními. Pár minut po našem příchodu došla Anet s Adamem, jako poslední se "přišourali" Myška s Peťou, kteří si dovezli zadek:) autem až k zastávce. Mezitím dojel autobus, s troškou stresu jsme nastoupili a vydali se směr hory do zastávky Hrádek. Cesta nás stála 16 Kč pro jednoho v hotovosti, placeno z čipovky 14 Kč.

Po příjezdu na místo jsme koupili svačinku, další pití (které se později velice hodilo) a vydali se k památníku nacistických obětí a k nejstarší lípě Jablunkovska a pak už na opačnou stranu - směr turistická chata Filipka. Cesta podle značky měla být dlouhá asi 5 km, nám to však připadalo jako věčnost. Šli jsme většinou po přímém slunci (ten den vydatně peklo), tudíž z každého z nás, i těch největších vytrvalců a sportovců, tekl pot proudem. Když už jsme se dobelhali a došourali k chatě, zjistili jsme, že venkovní posezení praská ve švech, podívali jsme se tedy dovnitř, kde jsme se nakonec usadili. Měli jsme docela hlad tak jsme si dali něco dobrého na zub. My s Vladěnkou jsme si dali zelnou polévku, která byla výborná, Myška s Péťou smažené tvarůžky s hranolkami a tatarkou, Anet také zelnou polévku a Míša s Adou hladověli, že musejí držet dietu:D. Jelikož jsme měli neskutečnou žízeň snažili jsme se ji uhasit pivem, jak jinak:). Jenže ouha, pivo bylo neskutěčně teplé, tudíž hnus. Zlatý ICE TEA, který byl ledový. Ceny byly velmi příznivé - pivo 22 Kč, zelná polévka s chlebem - 28 Kč, tvarůžky 88 Kč, což je opravdu pohoda.
Když jsme se osvěžili, vydali jsme se směr Malý Stožek u Nýdku. Cesta vedla z kopce, což jsme kvitovali s povděkem i obavou, že někdy musíme zase stoupat, ale šlo se nám docela dobře. Na zastávce Nýdek Hluchová se chtěla část odpojit a jet v 15:10 směr Třinec, ale nakonec jsme pokračovali všichni. Procházeli jsme místem, kde jsem zavzpomínal na svá dětská léta, místo kam jsem jezdíval tábořit a poté po zelené směr Malý Stožek, odtud to začal být boj. :) Stezka byla do vrchu, nebylo na ní skoro žádného stínu a vítr, tak ten zůstal někde ukrytý. No šlo se nám hrozně. Sportovci v čele s Adamem, Míšou a Péťou se asi rozhodli že ostatní někde nechají a valili o sto šest nahoru. My jsme se většinou zdržovali vzadu, jelikož pro mou slečnu byl výšlap docela utrpením, ani Myška se na túru nějak netvářila. Ale s péči to zvládla a došla k cíli, samozřejmě asi se 150 zastávkami:D! Na Malém Stožku foto na hranici s Polskem a najít rozcestníky, které nás měly navést po hřebeni k Čantoryji.
Měli jsme GPS, ale věřte, nevěřte, i přesto jsme šli opačně. Když většina z nás začala při dalším stoupání protestovat, ověřili jsme si trasu v mapě a samo - šli jsme jinam. Ale možná i tak dobře, jinak bysme nepotkali hádě, kterého se teda snad všichni lekli (pokud teda ne Ančina jekotu).
Protože únava byla značná, trasa musela být zkrácena a u Przelecz Beskidek jsme se vydali dolů, do civilizace. V Nýdku jsme zašli osvěžit smysly nějakým tím drinkem a 19:20 zpět.

Trasa měla mít původně 15 km - podle Anči :), pozapomněla však, že neletíme letadlem, takže i naše zkrácená verze (Hrádek - Filipka - Malý Stožek - Przelecz Besdidek - Nýdek) měla zhruba 20 km. Desetihodinový výlet stál ale za to, protáhli jsme kostry a to nám opravdu nemůže ublížit.
A+A nám pověděli o Geocachingu. Smysl hry nás nadchl. Mohli jsme si sami během dne zkusit, jak to funguje, proto jsme se hned večer zaregistrovali a při každém výletě, který podnikneme, budeme hledat kešky-něco jako hledání pokladu s tím, že to člověka vždycky zavede na zajímavé místo. Takže příště už s geocachingem a bez GPS :D