Ještě před odletem

Odevzdat diplomku (konečně dokončenou, ale bez kontroly), i když jsem to původně neměla v plánu dělat osobně, ale Martin se jel vystěhovat z kolejí, takže jsem tam sjela s ním a při jednom zavezla do Třince i spacák, co konečně přišel. Protože mého vysněného batohu Doldy Pumori TR 75 bych se z korunky nedočkala ani do brachova odjezdu :(, skočila jsem do obchodu a koupila si Husky Guzzle, no nic jiného mi nezbylo, jinak bych jela asi s igelitkama:D

V sobotu domů, původně jsem měla jet do Strážnice na MFF, podívat se na Peťu a jeho Rosénku, ale mamka slaví narozky, takže rodinná akce...Mrknout na mrňata od sestřenek, Tomášek i Klárka jsou krásní a Lukes se nudil. Já se ale na mateřství nechystám a myslím, že v 28, kdy holky mají děti dvě, já budu možná při jednom, teď stačí pochovat (když to teda nebečí, jak Klára, které jsem se asi hodně nelíbila).

V Třinci se samozřejmě taky slavilo, taky akce na zahradě, téměř totožný scénář, jenom bez prcků. Kamil s Vojtou tak přijedou až v neděli večer, tzn. že u nás ani moc nepobudou, autem do Břeclavi a nočním EC pak do Prahy.

Rock pod zámkem 2008

Když se koná něco dobrého, tak to většinou nebývá v Hodoníně, na to jsme si už zvykli. Tentokrát se jednalo o akci Rock pod Zámkem, sourozence Rock on Ice. Takže jsme vyjeli do Břeclavi, abysme si poslechli Kabát, Koláře, Farnou, Muka a ostatní k vyhořelému mlýnu a zchátralému zámku, který ale poeticky dotvářel atmosféru celé akci.

Přijeli jsme v dostatečném časovém předstihu, horko bylo k zalknutí, takže logicky první zastávkou byl stánek s pivem a někomu ani jedno nestačilo.




Farná, která festival otevírala, byla výborná. Neměla to jednoduché - jak se říká - každý začátek je těžký, ale lidi bavila, zpívali si děti, teenegeři i dospělí. Na čtrnáctku zpívá fakt dobře a její skupina jsou samí sympaťáci!
Litovala jsem ji, jak v tom horku pobíhá na pódiu v kšiltovce, ale za chvíli nám sprchlo a my všichni si vynašli provizorní pokrývky hlav - kapuce, deštníky.......igelit, pod kterým bylo ale trochu jak v pařeništi a moje mokré nohy v položabkách se stávaly živnou půdou pro plísně a houby. Teď doufám, že za měsíc nebudu sklízet žampióny :)
Ale déšť ustal, tak jak začal, a jelo se dál. Muk sice muk´, ale myslím, že nikoho z nás nijak nenadchl. Možná to bylo tím deštěm, ale kdo ví.

Našli jsme si místo, kde se dobře kooouuuřííí, jak se zpívá Buty, ale taky se dobře sedělo, pilo a jedlo. A že jsme seděli docela dlouho!Já jsem se přesvědčila, že svět je fakt malý. S Evkou se scházíme už dlouho, opravdu dlouho a potkáme se až v Břeclavi a to úplnou náhodou! A kdyby jen Evu! Když jsem pět minut na to potkala Andreu, byla jsem v šoku dvojnásob.
Neviděli jsme Sarah a Walter Band se Zonygou, ale na Koláře jsme se vrátili. Svěřil se nám, že se právě něco naučil od svého šestiletého syna a tak tam lítala samá ku--a. No jo hochu, měl by ses od něj taky naučit, že ne vždycky je nutných tolik k---v.
Zlatý hřeb večera, Kabát, probral všechny, na které sedla únava, ať už z celého dne nebo vypitých piv. Začali výborně, pokračovali výborně a skončili výborně. Nevím, jestli velkolepost je vhodný příměr, ale při "Go, satane, go" na mě ty ohně tak působily. Zapařili jsme, někdo teda víc - jako třeba Lukáš a jeho handicap dance. Marcela si užila Kdo ví jestli, všichni zabékali Žízeň, Porcelánový prasata... Zahráli staré fláky, jako moji oblíbenou Báru, i songy z posledního alba.


Na Matahari, poslední skupinu dne, jsme nezůstali a jeli dom a já si říkala "Díky bohu!", protože z té fesťákové stravy se mi udělalo nějak šoufl a byla jsem ráda, když jsem se doma předklonila nad WC.

PRVNÍ LETNÍ DEN + PRVNÍ ROČNÍK ROCK POD ZÁMKEM = VÝBORNÁ AKCE

(zatím ne)Promovaní inženýři

Možná se někdo divil, tak jako Danča na fotce,
ale už je to tu, všichni tito si už před jménem
ty tři písmenka můžou oprávněně napsat.
Ano, Adam má pravdu, jste jedničky a přejeme,
ať najdete dobrou práci a úsměv z tváře nikdy nezmizí!
Pokud jsme někoho opoměli, tak se přihlaste a doplníme :)

Ladies v Hradci

Slíbily jsme si to s holkama už na Hutisku, tak jsme se opět sešly - tentokrát bez chlapů, ale s Lídou a Jančou. Míšu čekají státnice 18. 6. (hodně štěstí!), tak se doma na Slovensku ještě vzdělává.

Našly jsme si kemp, kde jsou k dispozici i chatky a blízko Opavy, aby jela i Lída a vybraly - Kajlovec - Kemp Dery.

Městečko se zámkem a pěkným okolím, na www.dokempu.cz vesměs pozitivní ohlasy a tak bylo jasno, malou vadu na kráse to ale mělo - v chatkách pro pět si neuvaříme ani kafe:( ale Lída slíbila konev i hrnky, takže jupííííííííííí, jak by zavýskala Ráďa.









Napsala jsem o info a poslali všechno, co jsme potřebovaly vědět.

Odpověď na naše dotazy:

• Chatka pro 5 lidí je k dispozici pouze bez wc, nicméně v areálu kempu jsou společné záchody i sprchy.

Kdybyste chtěla ubytování pro 5 lidí na 1 noc z 14.-15.6. kalkulace by byla následovná:

• 5x130 – ubytování (předpokládám, že jsou to dospělí, u dětí by byla cena jiná)
• 5x10 – taxa městu Hradec
• 10% z ceny ubytování víkendový příplatek
• 300 – vratná kauce

• Celkem: 1065 kč

Na chatce není k dispozici kuchyňka, ale je možno si uvařit ve společné kuchyňce. Můžeme Vám zapůjčit varnou konvici za 50kč na den. Ve společné kuchyňce není k dispozici žádné nádobí. Povlečení dostanete při ubytování na každou zaplacenou osobu.

Poznámka ke kempu: Bylo to po dlouhé době, co jsem se dostala ke campingu, překvapily mě částky za vypůjčení konvice, grilu atp., podle mě se mi už vyplatí zajít do tesca a tam si nějakou konev za 200 CZK koupit, než si za pade půjčovat. V chatce to jednu noc člověk vydrží, myslím, že je vhodná i pro ty, co jsou celé dny pryč, protože je opravdu malá, tak na ty postele a stůl dát ven. WC ani sprchy se neplatí, což je jednoznačné +. Nemám nijaké velké výhrady, ale jak jsem napsala níž, ubytování na Hutisku bylo luxusní podle tady toho. Pan majitel je na první pohled ne příliš sympatický (pravděpodobně ale zdání klame-nechal nás si přece opéct špekáčky), ale ostatní zaměstnanci jsou vstřícní.

Suma sumárum jsme platily každá 230,- ale měly jsme v tom i dvě auta a spotřebu elektřiny. Ale Hutisko byl luxus proti Hradci.

Původně to měla být ranní procházka od nádraží do kempu, ale když i holky z Velkého Týnce vzaly auto, tak jsme se všechny dovezly. Irča mě vyzvedla v Grygově, v Týnci pro Janču a jelo se. V Penny dokoupit zásoby a poptat se, kde jsou ve Fulneku veřejné WC, protože Irenka nemohla vydržet, chuďátko, a vypadala tak, ale tak zoufale, že ještě před zaplacením seděla na záchodě pro zaměstnance!
Hned po přivítání si zajít pro klíče, paní recepční nám dala šestku, a zjištění, že nejsme v kempu samy, naopak, že je plno, nás pozitivně překvapilo. Trochu podezřelé ale bylo, že hned po zaparkování se Lídina tigra stala terčem pozornosti, klučina si ji začal obcházet a vášnivě fotit. Až poté nám došlo, že je plno, protože si tu dali dostaveníčko fandové auta zn. Opel, což prozradila i vlajka uprostřed campingu.
Kemp leží u Hradce nad Moravicí a protože byl místní zámek v letošním roce vyhlášen jako nejpohádkovější, musely jsme tam zajet.

Tak, jak jsme na Radhošti potkali studenty z OPF, tak i Hradec nebyl výjimkou a setkání s Luckou bylo opravdu velkým překvapením. Prošly jsme se kolem zámku a všechny za studentských 40,- šly na velký okruh, paní průvodkyně nás obšírně seznamovala s historií zámku i významných návštěv, mezi které patřil i Ludwig van Beethoven, po 70 minutách jsme byly hladové a unavené.
Protože kolem zámku bylo plno a i ceny by asi měly nějakou tu přirážku, zajely jsme do blízkého hotelu Belaria na námi vymodlený oběd. No, co k tomu říct...asi jen fůůůůůůůůůj, Lídiny italské těstoviny byla moravanka smíchaná s vrtulkama (asi z ní chtěli udělat Soptíka, protože to bylo sakra PÁLIVÉ), svoji zapečenou brokolici jsem si, pravda, taky představovala jinak a ne růžičky vytažené z vody pokryté dvěma plátky uzeného sýra. Ubrusy na všech stolech špinavé a když se nám podařilo vylít vodu, číšník nás při konzumaci polívky vybídl k tomu, ať si přesedneme. No nevím, nevím, hochu, jestli jsme si tu zelňačku a česnečku (kde se sýr nestihl ani roztopit) měly nalít do chřtánu a přesednout si, nebo při přesunu lžičku po lžičce ujídat... Ani koruna dýško, nebylo za co. Pokud si chci zahrát na paní učitelku, dávám 4-5! Ráďa není spokojená ani tak s tím, co právě požila, jako s tím, že už prcháme.

Protože z Hradce je to na další zámeček, co by kamenem dohodil, pokračovaly jsme tedy do Raduně. Byly jsme po obědě a bylo to znát! Oranžérii jsme navštívily místo interiérů zámku, ale já jsem spokojená teda moc nebyla, Janča si odnesla "spící strom", krátká procházka, pár póz a pak posezení u Golema, tam jsme si vylepšily náladu po Belarii, buď k tomu dopomohly naše míchané drinky - pro neřidičky :) nebo to, že jsme se vykecaly z toho, co nás tíží a s--e.

Na véču jsme si chtěly opéct nějaký ten špekáček, ale byl to trošku problém, když nám tam ohniště okupovali "opláci", nakonec Ráďa s použitím svého šarmu domluvila grilovačku u vedení! Pán nám sice nabízel zapůjčení grilu, ale zase za poplatek a neměly jsme s sebou žádnou grilovací pomůcku, takže ještě před 40 steaky se tam ohřívalo našich pár špekáčků. Poseděly jsme u zelené a becherovky, ale už asi fakt stárneme a venku byla kosa, šly jsme docela brzo spát. Poslední dobrou noc Ondrovi i Kaaa a zachumlat se pod deky a do spacáků. Ondrovi to ale asi nestačilo a tu Radušku musí slyšet prostě pořád, tak se jí snažil dovolat a volal ještě párkrát v noci - ještě, že má tak příjemné vyzvánění a ne něco na způsob Irčina zhuleného komára, protože by každé to probuzení bylo nepříjemnější a ráno bysme se na Ráďu asi neusmívaly. :)

Druhý den jsme se díky nedorozumění musely vystěhovat už v deset (v mailu psali, že nebude problém s vystěhováním odpoledne, pan majitel ale zavelel, že do 10:00, ale taky se mu nikdo nezmínil, že to máme domluvené jinak), předtím jsme stihly snídani a Raduš i telefonát - "co to v noci bylo?!" s Ondrou. Pak jsme mrkly do informační papírů a map o Opavsku a vyjely za větrnými mlýny.










Možná jsme mohly být na místě rychlej, ale to bysme se vyhnuly prvnímu z nich, kde jsme se našly KB (kadibudku) zamaskovanou za značku WC, ale žádný vhodnější plac tam prostě nebyl, tak jsme vzaly zavděk i jí. Poprosila jsem nějakého turistu o fotku, byl to starší pán, takže když se na displeji žádná fotka neukázala, jenom jsme se s pochopením zasmály a nechaly je odkráčet. Asi až za pět minut mi teprve došlo, že já mu ten foťák vůbec nezapla! No co nadělám, samospoušť to jistí. Sváča nebo oběd? Nevím, co ta siesta před autem byla, ale pak jsme si dezert daly - Haribo a Florenta.
V Hlavnici jsme se poptaly na cestu k mlýnu a kilometr za vesnicí není žádná dálka, vydaly jsme se pěšky, za nedlouho se ale Irča s Lídou otočily pro auta a Raduš to chození taky nebavilo a asi 100m před cílem naskočila do auta. V Novém Dvoře je arboretum, ale my to víme hlavně z hospody "U Arboreta", kde jsme se stavily, původně na jídlo, ale protože jsme vlastně ani hlad neměly a ty porce byly obrovské, jenom jsme poseděly.
Nevím, jestli někdo slyšel o možnosti odemčení auta přes mobil - já teda ne a ani jsem systém docela dlouho nechápala. Ale holky nám to názorně ukázaly. Jedna jako zabouchne klíče v autě, druhá, jde hodně daleko a jako že sedí doma v obýváku s náhradním klíčem. Řidička zavolá a domasedka dálkovým ovládačem zamíří na telefon, který má asi přenést paprsek k otevření dveří, takže když se přiloží mobil k autu, dveře se otevřou. Zní to šíleně, ale když se dveře otevřely, bylo to jako zázrak! No ale neotevřely se díky funkci "Sezame otevři se přes mobil", ale protože dálkové ovládání Renault má strašně dlouhý dosah. Vypadaly přitom ale obě asi dost zvláštně - Irča jako adeptka na Opavu - divila jsem se, že jí někdo neřekl, že to, co se tím ovládáním snaží otevřít není auto ale mobil a Ráďa jako nezkušená zlodějka aut s "přítelem na telefonu".

Výlet jsme ukončily na rozcestí - jedny směr Opava, druhé směr Olomouc - to už tak bývá, když se sejdou holky z naší opfky, každá je prostě od jinud a podle toho se taky vybírají místa setkání.
Příště JM a něco z vína!

Zpět do školních let

Je to už opravdu dávno, co jsme seděli v lavicích ZŠ, ale co si to trochu nepřipomenout?

Alča (Kamilova teta) jela na výlet s třeťákama a tak jsme se k nim přidali. Pro mě další z příjemných překvapení, které mi Kamilek umí připravit.
Cílem byl Bouzov, Javoříčské jeskyně a nakonec Olomouc, kde se aspoň podíváme a vyzkoušíme si batohy, které sháníme (bez zkoušení to prej nejde).
Ráno nás budík vzbudil už o půl páté, nic moc, ale protože nás čekal krásný den, nevstávali jsme nijak rozmrzele. V koupelně se vyměnili s tatinem, který se chystal do práce a pomalu mazali na bus. Na místě se pomalu posbírali všichni, ale ze třeťáků se najednou vyklubali sedmáci..V autobuse se přihlásila únava, ale sedmáci a ani očekávání nám nedalo spát, tak se vybalily řízky - stará dobrá výletová klasika.












Bouzov byl naší první zastávkou, jeli jsme rychle a tak jsme museli ještě chvilku posečkat, než nás vůbec pustili dovnitř a provedli nás okruhem "Bouzov se představuje", delší by byl pro děcka asi únavný a nezajímavý.
Je to krásný hrad, myslím, že všichni viděli Jasněnku a pamatují si, kam Jíra lítaval na rande a kdo není na pohádky, tak třeba - Kopretiny pro zámeckou paní - film, který mi vždycky připomene léto.
V podhradí už nežijí poddaní, ale vede se tam stánkům, děti na školních výletech si přece nějaký ten suvenýr dovézt chtějí, ale nevím, jestli samopal, sliz, bolebřuch nebo dokonce salmonela (po langoších s tatarkou, zmrzlině a cole by se nebylo čemu divit) je to pravé ořechové.












Druhým cílem byly Javoříčské jeskyně. Javoříčko je maličká obec u Olomouce, ale významná z pohledu dějin a sloužící jako memento bestiality fašistů. Je dobré si páchané hrůzy připomínat, protože plno lidí na děs, co se stal, často a někdy i rádo zapomíná. :/ A to přece nejde, protože jednou bychom se mohli ocitnout tam, z čeho jsme se před víc než padesáti lety, s obrovským kvantem obětí, vymanili. Dne 5. 5. 1945 byla vesnice kompletně zničena, ženy a děti vyhnány, domy zničeny a muži, kteří se v té době ve vesnici nacházeli, bohužel, vyvražděni. Podrobné informace na www.valka.cz. Pro připomenutí je v blízkosti jeskyní památník.
Samotné jeskyně byly objeveny v roce 1938, další část pak v padesátých letech. A jak? Místní hajný nebo revírkník - nevím přesně - Vilém Švec objevil místo, kde i přes tuhé mrazy tál pořád sníh, nedalo mu to a začal s pomocníky kopat. Po tvrdé dřině, co jiného je tahat hlínu ze země, narazil na jeskynní chodbu a bylo objeveno! Průvodkyně - doufám že ne pod vlivem, jak se stalo pravděpodobně u nás - vás provede Suťovým dómem a dómem Gigantů. Krápníky mají různá jména, překvapily nás Venušiny přednosti (opravdu velké), ohromilo Sloní ucho, Záclona, Krakonoš...Pokud máte možnost, určitě do jeskyní zajeďte, kdyby už jen proto, že se v létě výborně (za 50,- studenti) zchladíte. Jak je vidět, někomu se do horka opravdu nechtělo!
V Olomouci jsme splnili, co jsme si přáli, koupili batoh a já si svůj vyhlídnutý zkusila, ale nevzala, protože na netu je podstatně levnější a v hezčí barvě. Domů jsme odjížděli každý sám - jeden směr sever, druhý směr jih...
Další krásný, teplý den plný nových zážitků a zjištění, že sedmačky vypadají na sedmnáctky a někteří sedmáci na sedmileté. :D

Bye, bye DD

Deset dní uteklo jako voda a já se balím zpátky domů. Musím dopsat diplomku, příští víkend jet na chatu, koupit batoh a spacák do Skotska atd. atd. - prostě mám do 30. 6. co dělat.

Dnes poslední nákupy a jít vytisknout jízdenku, co mi poslali ze Student Agency (díky Ivo, že jsi mi to zašel vyřídit!) a v noci nasednu do autobusu, který mě za cca 550 CZK hodí až do Brna. Pro mě asi nejlevnější varianta, protože nemám žádnou průkazku na vlak...škoda, jinak bych mohla na eLišku.
Protože mám ale ještě odpoledne před sebou, zvažuju, co podniknu. Večer nás čeká s Lenkou a Kristin kino UFA Palace a Sex and the City. Už se těším, protože je to můj asi nejoblíbenější seriál a jsem zvědavá, co se s Carrie, Mirandou, Charlotte a Samathou stane, pokud je to teda již definitivní tečka za seriálem. :(

Odpoledne se proti ránu krásně vyčasilo, takže čas na vycházku jak stvořený. Projít se ke Frauenkirche, kolem Labe a do Neustadt, to jsem se rozhodla uskutečnit. Nejkrásnější pohled na Drážďany je asi z druhé strany řeky v noci, ale i přes den je podívaná náramná. Myslím, že každý, kdo jede do Neustadt, se tímto pohledem kochá.








Za řekou fotka u rozkošné kašny, no uznejte sami a mrknout do Markthalle jsem se taky musela:)
U Albertplatz se děti
cachtaly a užívaly si vody, když bylo tak krásně a my, dospělí, co tam nahatí poskakovat nemůžeme, jsme jim mohli jen závidět. Když jsem si tak sedla a užívala si krásného dne, kde se vzal tu se vzal, přišel "nápadník". Začal nevinně, jestli mluvím anglicky...říkám si, asi turista, tak co potřebuje vědět a on, neotálel a začal se zvaním na večeři a jestli jsem studentka a co studuju, když jsem neuspěla s NO, I DON´T WANT TO, IT DOESN´T MATTER, IT´S NOT IMPORTANT INFORMATION FOR YOU atp., musela jsem prchnout, protože jsem se obávala, že někde za rohem budou nohsledi a budou ještě otravnější.

Nasedla jsem na 3 a pryč! V ten moment mi ani nevadilo, že jedu "na černo", když jsem byla ale v bezpečné vzdálenosti, začaly se vynořovat obavy, dech mi těžkl a pocity zloděje KOH-I-NOORu, který se bojí, že ho co nevidět čapnou. Měla jsem ale štěstí a tak jsem žádnou pokutu nedostala, díky bohu, bylo by to fakt trapné, kdyby mě revizor buzeroval před tolika lidmi...
Tak a je čas pomalu se chystat do kina a na poslední pivko v DD...

Poslední pivko se nekonalo, bohužel, ale holky z NYC trvaly 140 minut, takže dost dlouho, aby kluci čekali nenajezení a taky ti šťastní, co jdou spát, musí ráno vstávat. SitC ve filmu se mi líbil stejně jako seriál. Skončil happy endem, jak jinak, ale byl vtipný, tak jak známe z TV, ale pokud někdo čeká namáhání bránice od začátku do konce, tak se nedočká a bude zklamán, je vážnější... Někomu se bude zdát možná přeslazený, nevím, já jsem spokojená, byl výborný. Měla jsem trochu obavy, že mi bude vadit němčina, protože znám český dabing, ale vůbec ne.
Za tři hoďky už budu sedět v autobuse a těšit se za svým milým. Bylo mi tu dobře, počasí vyšlo, viděla jsem Peťu i Lenku, udělala jsem si výlet, utratila peníze, takže jsem plán více méně splnila! :)

Loučím se, Drážďany, a doufám, že se zase brzo uvidíme!

CZ Stammtisch

Přijela jsem a opravdu jsem se trefila do termínu! Právě se totiž připravoval česko ruský Stammtisch - party, kde můžete ochutnat typická jídla, která ta která skupina zahraničních připraví. Výborná příležitost, kde se studenti potkají, i když třeba studují jiné obory, bydlí jinde a normálně v kontaktu moc nejsou. Místem konání byl tradičně klub Aquarium, právě měli "akci" - Pilsner Urquell za 1,60 EUR, takže většina chodila s lahváčema se stříbrem u hrdla, rozhodně lepší i günstiger volba než Staropramen za 1,80, ne?

Potkala jsem staré známé, poznala i ty, pro mě už neznámé - zahraniční, co přijeli na letní semestr. Češi nabídli bramboráky, buchty, zelňačku a výbornou česnekovou pomazánku, při konverzaci to bylo znát, aspoň teda se mnou:) Rusi měli bramborový salát, nějaké sladké koláče a ještě něco.
Peťa krásně přivítal všechny příchozí a představil celou českou skupinu, s Radkou pak předvedli polku v krojích, což mělo úspěch, ale není se čemu divit, protože jim to šlo!

Aby se hosté nenudili, vymyslel taneční hru - kdy se tančí v párech, jeden má však koště, jakmile hudba přestane hrát, partnerky si pánové musí vyměnit a v heslu "Kdo dřív příjde, ten dřív mele." na toho posledního nebo nejpomalejšího zbude metla. Všichni se při této kratochvíli pobavili, někdy se zdálo, že pány to s koštětem baví dokonce víc než s tanečnicemi.

Protože bylo uvnitř horko, valná většina byla venku, ať kuřáci nebo nekuřáci. Když tu zmiňuju vedro, tak tentýž názor měl někdo z pokojů nad klubem, protože pokládal za nutné nás zchladit a tak na nás pár šťastných spadla sprška. (Buďme rádi, že to byla voda a že nevylíval/a třeba nočník!)
V nejlepším přestat, takže když jsem si povídala s Iris a ta mi pořád vykládala, jak je super, že jsem tu a že přišla jen kvůli mě (ha ha ha) a jedním dechem, že chce přijet do ČR a že teda za mnou, všecko jí ukážu a že chce být pozvaná na svatbu.... to bylo trochu zu viel, pomyslela jsem si svoje a protože jsem byla stejně i domluvená s Kamilkem, že se kdyžtak ještě kolem dvanácté ozveme, šla jsem domů.