Königstein a jeho pevnost byla mým pátečním prvním cílem. Městečko nedaleko českých hranic, které si žije svým poklidným životem, kočky tu honí myši před kostelem, lidé nespěchají. Možná ale jen proto, že bylo ráno a městečko se teprve líně probouzelo.
Pevnost s rozlohou 9,5 ha patří mezi největší v Německu, byla vyhledávána při válečných konfliktech jako úschovna státních pokladů, uměleckých děl a samozřejmě místo, kam se jela šlechta schovat, když bylo už moc zle.
To jsem přece musela vidět, takže jsem se vydala po červené a žluté k Festung, značku jsem mimo jiné viděla jen na začátku cesty a to, že jdu správně, jsem tušila, protože tam jiná cesta nebyla a taky manželský pár přede mnou a nějací Češi
za mnou mi dávali tušit, že to teda bude správná cesta. Protože jsem ale chtěla dodržet plán, musela jsem švihnout a tak jsem nasadila, pro mě téměř smrtelnou, třetí kosmickou, abych už byla nahoře. Netrvalo ale dlouho a začala jsem si říkat, kdy u
ž tak budu na vrcholu. Když jsem předcházela Němce a notovali jsme si, že dnes je teplo a že se potíme a je to schwer, musela jsem se zeptat, jak daleko to teda ještě je. Paní mi oznámila drei viertel, ale z informace jsem byla trochu zmatená - znamená to, že máme třičtvrtě cesty za sebou nebo že mě ještě třičtvrtě čeká? Ale netrvalo dlouho a spatřila jsem za stromy zeď mého cíle.Na místě jsem se podivila, kolik lidí tu je, vždyť já jsem skoro nikoho neviděla, ale valná většina přijela autem nebo se zájezdovým autobusem - jejich problém, přišli o krásnou vycházku lesem a zůstal jim litr vody, co my vypotili. Protože jsem toho času zase tolik neměla, ponechala jsem 4 EUR za zlevněné vstupné v peněžence a mrkla jen z venku, udělat nějakou fotku a zase dolů, abych stihla vlak, který jsem stihla s jazykem na vestě a jen tak tak, navíc foťák vypověděl službu, protože baterky došly a náhradní byly, nevím jak se to mohlo stát, taky prázdné.
Vlak jsem použila jako šatnu, vyměnit boty i triko, protože v těch zavřených teniskách příjemně nebylo. V Pirně jsem naskočila do RB, který mě zavezl do Stolpen, dalšího bodu na mém seznamu. Cesta nebyla šptaná a docela ubíhala, ale dvojčata na vedlejší sedačce měla asi jiný názor - asi se holky nudily, protože po slovních atacích a nadávkách došlo i na kopání, škrábání a plivání...no každý jsme si cestu krátili jinak, já pozorováním krajiny a když jsem na kopci viděla hrad, hned jsem byla spokojenější. Stolpen mě přívítal odérem, který neměl až tak daleko od toho, co táhl z tašky, kde jsem schovala tenisky. Do městečka bych se dostala pořád podél silnice, ale když jsem spatřila ukazatel - kratší cesta - vydala jsem se touto. Byl to kopec, ale cesta určitě
kratší - nahoře jsem zase zjistila, že všichni ostatní přichází z jiného směru, asi ale přijeli busem.Tady jsem si zaplatila vstupné za 2 EUR a návštěvu musím doporučit. Můžete tu vidět mučící nástroje, přečíst si něco málo o železné panně, všechno si osahat, je tu expozice věnovaná milence Augusta II. Silného. Ve sklepech je fakt příjemně, takže to ocení snad každý, když je venku tak horko, jak je v posledních dnech. Možná vás vystraší, tak jak mě, když si v poklidu čtete o nejhlubší čedičové studně na světě a z jejích útrob se ozve duch - první úlek obrovský, ale výborný nápad od kastelána (dole ve sklep
ení si ho můžete pouštět za 10 centů do nekonečna). Taky si můžete dát pivko na nádvoří nebo vylézt do jedné z věží a kochat se krajinou. Myslím, že nezapomenutelným záž
itkem musí být i některá z akcí, které se tu konají.Prohlídku jsem si opravdu užila a začala jsem hledat zastávku busu, který by mě hodil zpátky do Pirny. Paní, co mi ukázala, že právě tam, kde stojí ten autobus, tak to je zastávka a jezdí každou hodinu, tak zase v poklusu jsem naskočila, říkala jsem si, když je to do Dresden, tak by to přes Pirnu jet mohlo, ale nejelo, takže jsem se svezla zpátky do DD (už nikdy víc, cesta a hlavně vzduch tam byl tak únavný, že jsem snad půl cesty prospala), ale aspoň jsem si koupila provizorní baterky, abych vyfotila aspoň ještě něco z výletu a zase S1 do Heidenau a Weesensteinu, kde jsem byla zvědavá na zámek.
Weesenstein je zastávka na znamení, takže pokud jedete, nezapomeňte zazvonit nebo se odvezete až do Glashütte nebo Altenbergu, když to přeženu, ale pravdou je, že poměrně hodně zastávek je na této trase na znamení, takže je třeba si to hlídat.Zámek byl 700 let přestavován a tak vznikl velice netypický komplex budov. Koňské stáje najdete v pátém patře, o dvě patra níž (pod
sklepními klenbami) pak obytné prostory pro panstvo. Jak jsem tam chtěla být co nejdřív, protože už se dostavovala únava z celodenního výletování, vybrala jsem si schůdky, které mě měly dovéz
t až na nádvoří. Je fakt, že mi trochu divné bylo, že je tam branka, ale nebyla zamčená, tak jsem vešla, ale jen proto, abych zjistila, že mě čeká mříž. Takže dolů a obejít, zase jsem si to chtěla zkrátit kolem lešení, ale ani tudy cesta nevedla, ale zjistila jsem, že Weesenstein opravují čeští zedníci, protože všude byly krabky od cigaret Moon za 49 CZK (asi v akci - velká nálepka, tak proto to vím) a jiné s nápisy varujícími před kouřením. Do třetice jsem šla už na jisto, protože jsem viděla, kudy jdou ostatní. Zámek má krásnou zahradu, kde jsou vystaveny obří fotky připomínající povodeň v roce 2002, sídlo dostaloopravdu zabrat. Neexistuje tu žádné nádvoří, jak známe z českých zámků. V komplexu jsou dva dvorky, velikostí dvorkům plně odpovídá, restaurace a zámecký pivovárek.
Škoda, že jsem neměla čas, abych se šla mrknout dovnitř, protože to určitě stojí za to. Ale musela jsem k poslednímu z mých cílů - barokní zahradě v Heidenau Großsedlitz.
Ukazatele mě nasměrovaly, tak jsem se vydala na cestu, která byla značena jako 20 minutová pro zamilované a starší manželské páry, nevím, jak dlouho jsem šla, ale byla jsem roztrpčená, když jsem vylezla z lesní cesty a místo barokní zahrady pole lán. Takže polem nepolem, bez malotraktoru, ale pěšky, jsem šla dál. Nakonec jsem ji našla! Vstupné jsem neplatila, protože bylo už dost pozdě, takže jsem v té krásné zahradě byla vlastně "na černo", protože vzkaz dával jasné instrukce - kupte si vstupenku v automatu nebo běžte, pokud máte Museumsticket. Ale co vy? Řídili byste se jimi? Já jsem si zahrála na turistu nentudom, takže i kdyby něco - prostě nerozumím, co mi chcete.
Všecko mě více méně ten den vyšlo, i ty fontánky přestaly stříkat, až když jsem si je zvěčnila.
Nádherný den měl taky krásný konec, zašli jsme s Peťou a Leňas na večeři a pak projít Neustadt, který o víkendových večerech pulzuje životem a je cítit zábavou, alkoholem, rychlým občerstvením, vodní dýmkou... Usínala jsem s tím, že jsem v jednom dnu stihla opravdu hodně a viděla moc krásných míst.
