Déšť a Taiwan

Kde se vzal, tu se vzal, přišel velký déšť. Manu jako správný vedoucí nám jednoho dne oznámil, že z důvodu přetrvávajícího deště, nebylo možné pikat kiwi, a tudíž není co balit – nastává pro nás čas volna. A v případě, že déšť neustane, bude volno delší. Tak jsme jedno pondělí večer koncem května dobalili poslední biny, které jsme měli. Mělo nám však několik věcí naznačit, že asi mají za lubem něco víc, než jen volno. Jelikož se celý packhouse čistil, všechny krabice vytáhly z lajn, ale všichni se tvářili, aspoň pokud jde o supervizory, že se tak za tři dny uvidíme znovu. Dostali jsme pozdrav na dobrou noc a dovětek, že si máme každý den kontrolovat infolinku kvůli novinkám. Druhý den nám však ráno psala Zuzka, že dva Čilani se byli ptát, jak to bude s prací a bylo jim řečeno, že s prací je v Kaimai šedu konec a veškeré ovoce, až přestane přetrvávající déšť, bude dodáváno jen do Coastu. No co, nějak nás to netrápilo. Výplaty byly na obzoru ještě dvě, ubytování zaplaceno taky do konce týdne, takže jsme si deštivé počasí užili hlavně v teple domova u Nevilla a v posteli, když venku lilo jak z konve. Když už se však blížil konec týdne a my přemýšleli, co dál, vydali jsme se v pátek, kdy jsme byli pozvání na Taiwan párty, do Apaty. Žvásty Manu o „fantastic job“ jsme měli za celou sezónu dost, ale asi měl pocit, že nám to musí znovu zopakovat, takže nám oznámil, že Kaimai pro letošní rok (z důvodů velkých dešťů) skončil, a že nám ještě jednou děkuje za „fantastic job“ a další sra.ky ;). Co už, byli jsme na to připraveni, tak jsme se nehroutili. Aspoň jsme si u Megan vyřídili kontrakty, vyzvedli výplatní lístky za předposlední výplatu, nechali si vystavit reference (třeba se v budoucnu budou hodit :D) a dali valé celé Apatě a všem v něm.

Taiwan párty byla úžasná. Holky z práce byly velice rády, když jsme přijali jejich pozvání na ochutnávku jejich kuchyně. Nakoupili jsme víno, brambůrky, usmažili pár bramboráků, aby okusily i ony něco našeho a vydali se k nim. Od začátku do konce to byla jedna velká legrace, samé fotky, všichni se chtěli s námi fotit (nám to ani nevadilo, na to už jsme byli zvyklí z Číny), a hlavně holky se mohly přetrhnout ve vaření. Sice nás nejdříve zarazilo, když pro 8 lidí dali na stůl dva talíře s nudlemi a mořskými plody, ale brzo nás ujistily, že v jejich zemi je běžné, že jídlo má sedm chodů, a že jídla ještě bude ten večer dost. Mě docela překvapilo, že všichni ke svému talíři dostali „obyčejné“ lžičky a vidličky, čekal jsem, že budeme všichni jíst hůlkami, ale holky se k tomu nějak neměly. Ale nevadí, bylo to přece jen lepší. Nudle byly vynikající a já, který moc mořské plody nemusím, jsem byl unešen, mušle v jejich podání neměly chybu, kuře obalené ve vajíčku, usmažené s rýži bylo perfektní zákrm za mušlemi, rýže s tofu předčila očekávání a pro mě nejlepším zážitkem bylo smažené kuře v těstíčku – bravurně pikantní, šťavnaté a velice chutné. Okamžitě jsme si vyžádali recept, takže suroviny musíme nakoupit na zpáteční cestě v Hong Kongu. Jako dezert se podával čokoládový dort se zmrzlinou, cheese cake a citronový koláč. Jídla bylo přehršel a po počátečních obavách jsme měli co dělat, abychom vše nabízené snědli. Konečně jsme se i dozvěděli, co bylo tou vynikající přísadou v Šanghajských nudlích, které jsme si v Číně tak zamilovali – byl to sezamový olej. Večer rychle a báječně utekl, rozloučili jsme se s holkama a byli velice rádi, že je potkali. Samy nám řekly, že jsou velice rády, že nás poznaly. Myslely si totiž o Východoevropanech, že jsou špinaví a líní, ale my jsme jim ukázali, že jsme podobní jako ony, dbající na čistotu a pracovití ;). Po výměně fotek z večera a kontaktů už byl pomalu čas se vydat na kutě. U Nevilla jsme skončili s naším bydlení a protože další práce se nerýsovala, šli jsme spát znovu do auta :D, no co, nevyděláváme, tak aspoň ani neutratíme;). Byl to sice nezvyk spát po více než dvou měsících v autě, ale zvykli jsme si rychle a spí se nám jako v opravdové posteli. Do konce nám zbývá už jen pár dnů a spoustu věci na vyřizování, takže čas utíká strašně rychle.