Hong Kong

Ještě předtím, než jsme měli přistátát po těch měsících v Evropě, jsme si udělali minibreak v Hong Kongu a dobře jsme udělali! Nejen proto, že sedět v letadle 24 hodin s dvouhodinovou přestávkou by bylo na palicu, tak i proto, že jsme mrkli na jednu z dalších světových metropolí, a tak jsme doufali, že si ty ostrovy (Kowloon, Lantau, Hong Kong...), na kterých se město Hong Kong nachází, užijeme. Když jsem ráno vylezli z letadla do letištní haly, velice mě překvapilo, že tam nemají klimatizaci. No nebyla to tak úplně pravda, což jsem pochopila okamžitě po vkročení na autobusovou zastávku před halou, kde nás oba snad ve vteřině oblil pot a začala tvrda aklimatizace - vzdušná vlhkost snad 90% a 30 stupňů byl přece jen šok po tom podzimním Zélandu. Linka A21 nás hodila skoro až před "hotel" a my neměli ani tak problém najít budovu smotnou, jako správný výtah a vyznat se v té změti chodeb, jo hodně lidí a málo místa, nějak se to teda udělat musí...Nenechali jsme se přesvědčit od "naháněčky", že nás na naše místo odvede, protože jsme na podvodníčky tohoto druhu byli upozorněni snad tisíckrát v mailech.

CO v HK vidět? My chtěli zažít to co v Číně, mumraj a tu atmosféru! Hong Kong je ale podle mě úplně jiný, jde silně cítit ten britský vliv (i když je od roku 1997 zpátky pod Čínou, ale má po minimálně 50 let zaručenou svobodu podnikání a obchodu), Evropanů je tu taky dost a to nejen turistů! Anglicky se domluví člověk úplně všude, což je obrovská výhoda proti námi navštívených místech v Číně. My si ale i tady našli místa, která jsou těm starým čínským podobná - jako třeba stánky v bočních uličkách na Hong Kong island, po nejdelších eskalátorech na světě jsme se dostali přes SoHo až nahoru, odtud pak se pomalu prošli, pokukali nabízené zboží a mňamky - sušené krevetky, čerstvé ryby a mořské plody...i když z těch čerstvě zabitých ryb a rybích hlav otevírajících se při posledních záchvěvech života se mi trochu šoufl dělalo.

Pokud máte náladu se pobavit při smlouvání nad vesměs lacinými tretkami a rádoby starožitnostmi, můžete skočit na Hollywood Rd.

Jestliže ale chcete strávit chvilku v rozjímání, pokud vás ale nebudou rušit davy turistů, můžete sjet k největší bronzové soše Buddhy na světě na ostrov Lantau. My nasedli na metro, vystoupili na Tung Chung, poslední zastávce žluté linky, zašli na brzký oběd a vzali bus 17, 20 HKD (mnohem levnější varianta proti lanovce) k Li po klášteru. Sama hodinová cesta busem byl zážitek, hlavně když začali kolem nás ty malé čínské babičky zvracet do připravených igelitových sáčků! Ójéééé, škoda, že jsem v nesprávný moment odvrátila zrak od přírody za oknem a chtěla promluvit ke zlatinkovi....když jsme zmerčila nafouknuté škraně, otevřený pytlík a v něm houpající se rýži či co to měla paní na oběd, taky mi zrovna valno nebylo. K soše vede nějakých 280 schodů, které se dají ale hravě zvládnout, když se těšíte na výhled a pohled na toho velikána.

Na úpatí se pak choulí klášter Po Lin s chrámy, kde si můžete zapálit některou z "vonných" tyčinek či tyčí. :D I v centru HK island je možné skočit Man Mo do stále funkčního chrámu, kde se nesmí sice fotit, ale asi málokdo odolá.

Na Kowloonu jsme navštívili Ladies market, kde se na pár ulicích dá koupit každá cetka nebo tretka, kabelka nebo řemínek. Prodavačky jsou tu ale ze smlouvání spíš unavené, takže ne zřídka smlouvat ani nehodlají nebo přímo na stánek napíšou, že ceny jsou fix a hotovo! Turistů jsou kvanta a on příjde zase někdo jiný.

Když už by se vám podařilo zůstat v HK přes noc, určitě skočte na Star Avenue v osm večer a pokochejte se laserovou show, která je známá jako A Symphony of Lights. Nás trošku zklamala, ale i tak to byl zážitek.

A pokud budete mít času víc, skočte do Ocean Parku nebo Disneylandu, nám byl doporučen Ocean Park od jedné z místních, co jsme potkali na Zélandu, ale po cestě jsme měli Disneyland a tak jsme zašli aspoň na čumendu, protože návštěvu nám čas holt nedovolil.

Chuť hangi a dva dny v lihu

Předposlední sobotu před naším odjezdem, byla naplánovaná poslední párty, které jsme se chtěli zúčastnit. Šlo o jakousi rozlučku našeho maorského kamaráda Patricka s jejich tradičním Hangi a s tím spojenou oslavu narozenin Vojty. Protože jsme se pořád nemohli rozhodnout, co koupíme, trvalo nám to skoro celou sobotu, než jsme něco vybrali. Nakonec to vyhrál „tvrdý“ alkohol. Vydali jsme se na cestu o něco dřív, abychom dojeli na čas, když se nám „vysrala“ ta pětka na autě. Bylo něco po čtvrté, když jsme dojeli na místo a zjistili, že jsme jedni z prvních. Pozdravili se s části Patrickovy rodiny a s Malaisanem Wennem, pomohli s přípravami a čekali, až se objeví první návštěvníci. Podle pokynů, které jsme dostali pár dní předem, jsme měli nejpozději v pět hodin odpoledne být na místě, jelikož potom začne jídlo a na něj již všichni musí být. No když bylo skoro pět, bylo nás tam jen o dva více, než když jsme dojeli. Mezitím dorazil i David s manželkou Paulou, ale zbytek nikde. Patrikovi bratři mezitím dovezli tradiční Hangi a jali se jej servírovat do připravených ohřívačů. Bylo trošku trapné, když o půl hodiny později, nás stále bylo málo. Patrikova rodina, již lehce nervózní, neustále koukala na dveře a vyhlížela zbytek hostů, převážně z Česka. Jak jsme se na začátku dozvěděli, mělo tam být pár Maorů, pár Kiwi lidí a zbytek (asi 80 %) tvořili Češi. Takže to nakonec byla spíše česká párty a tak to i vypadalo:D.

Byli jsme rádi, že jsme se mohli na párty rozloučit se všemi, se kterými jsme chtěli, bylo to příjemné poznat takové lidi a čas v jejich společnosti utíkal rychleji a mnohem příjemněji. Nám už tady zbývá sice jen pár dní, ale za tu dobu musíme vyřídit ještě spoustu věcí – nakoupit suvenýry domů a dárky pro naše blízké, vyřídit si vrácení daní (přece jim to tady nenecháme že;)), prodat Milouše a pomalu ale jistě se vydat na cestu směrem k Aucklandu, kterýž to bude naší poslední zastávkou Nového Zélandu a pak už jen nasednout do letadla směr Hong Kong (ze kterého se určitě ozveme nějakým tím příspěvkem:)) a z Hong Kongu směr Londýn a jsme zase konečně po osmi měsících „trajdání“ po světě doma.

Konec dobrý všechno dobré!!!!! A už se na Vás všechny moc doma těšíme!!!!!

Déšť a Taiwan

Kde se vzal, tu se vzal, přišel velký déšť. Manu jako správný vedoucí nám jednoho dne oznámil, že z důvodu přetrvávajícího deště, nebylo možné pikat kiwi, a tudíž není co balit – nastává pro nás čas volna. A v případě, že déšť neustane, bude volno delší. Tak jsme jedno pondělí večer koncem května dobalili poslední biny, které jsme měli. Mělo nám však několik věcí naznačit, že asi mají za lubem něco víc, než jen volno. Jelikož se celý packhouse čistil, všechny krabice vytáhly z lajn, ale všichni se tvářili, aspoň pokud jde o supervizory, že se tak za tři dny uvidíme znovu. Dostali jsme pozdrav na dobrou noc a dovětek, že si máme každý den kontrolovat infolinku kvůli novinkám. Druhý den nám však ráno psala Zuzka, že dva Čilani se byli ptát, jak to bude s prací a bylo jim řečeno, že s prací je v Kaimai šedu konec a veškeré ovoce, až přestane přetrvávající déšť, bude dodáváno jen do Coastu. No co, nějak nás to netrápilo. Výplaty byly na obzoru ještě dvě, ubytování zaplaceno taky do konce týdne, takže jsme si deštivé počasí užili hlavně v teple domova u Nevilla a v posteli, když venku lilo jak z konve. Když už se však blížil konec týdne a my přemýšleli, co dál, vydali jsme se v pátek, kdy jsme byli pozvání na Taiwan párty, do Apaty. Žvásty Manu o „fantastic job“ jsme měli za celou sezónu dost, ale asi měl pocit, že nám to musí znovu zopakovat, takže nám oznámil, že Kaimai pro letošní rok (z důvodů velkých dešťů) skončil, a že nám ještě jednou děkuje za „fantastic job“ a další sra.ky ;). Co už, byli jsme na to připraveni, tak jsme se nehroutili. Aspoň jsme si u Megan vyřídili kontrakty, vyzvedli výplatní lístky za předposlední výplatu, nechali si vystavit reference (třeba se v budoucnu budou hodit :D) a dali valé celé Apatě a všem v něm.

Taiwan párty byla úžasná. Holky z práce byly velice rády, když jsme přijali jejich pozvání na ochutnávku jejich kuchyně. Nakoupili jsme víno, brambůrky, usmažili pár bramboráků, aby okusily i ony něco našeho a vydali se k nim. Od začátku do konce to byla jedna velká legrace, samé fotky, všichni se chtěli s námi fotit (nám to ani nevadilo, na to už jsme byli zvyklí z Číny), a hlavně holky se mohly přetrhnout ve vaření. Sice nás nejdříve zarazilo, když pro 8 lidí dali na stůl dva talíře s nudlemi a mořskými plody, ale brzo nás ujistily, že v jejich zemi je běžné, že jídlo má sedm chodů, a že jídla ještě bude ten večer dost. Mě docela překvapilo, že všichni ke svému talíři dostali „obyčejné“ lžičky a vidličky, čekal jsem, že budeme všichni jíst hůlkami, ale holky se k tomu nějak neměly. Ale nevadí, bylo to přece jen lepší. Nudle byly vynikající a já, který moc mořské plody nemusím, jsem byl unešen, mušle v jejich podání neměly chybu, kuře obalené ve vajíčku, usmažené s rýži bylo perfektní zákrm za mušlemi, rýže s tofu předčila očekávání a pro mě nejlepším zážitkem bylo smažené kuře v těstíčku – bravurně pikantní, šťavnaté a velice chutné. Okamžitě jsme si vyžádali recept, takže suroviny musíme nakoupit na zpáteční cestě v Hong Kongu. Jako dezert se podával čokoládový dort se zmrzlinou, cheese cake a citronový koláč. Jídla bylo přehršel a po počátečních obavách jsme měli co dělat, abychom vše nabízené snědli. Konečně jsme se i dozvěděli, co bylo tou vynikající přísadou v Šanghajských nudlích, které jsme si v Číně tak zamilovali – byl to sezamový olej. Večer rychle a báječně utekl, rozloučili jsme se s holkama a byli velice rádi, že je potkali. Samy nám řekly, že jsou velice rády, že nás poznaly. Myslely si totiž o Východoevropanech, že jsou špinaví a líní, ale my jsme jim ukázali, že jsme podobní jako ony, dbající na čistotu a pracovití ;). Po výměně fotek z večera a kontaktů už byl pomalu čas se vydat na kutě. U Nevilla jsme skončili s naším bydlení a protože další práce se nerýsovala, šli jsme spát znovu do auta :D, no co, nevyděláváme, tak aspoň ani neutratíme;). Byl to sice nezvyk spát po více než dvou měsících v autě, ale zvykli jsme si rychle a spí se nám jako v opravdové posteli. Do konce nám zbývá už jen pár dnů a spoustu věci na vyřizování, takže čas utíká strašně rychle.

Nejen práce

Když nám v pátek řekli, že už se pomalu končí sezona ke konci a budeme mít víkend off, radostí jsme zrovna neskákali, ale všecko zlé, k něčemu dobré, a tak jsme se mohli sejít na pivku s fajn lidma. Jako první s tím došla naše QC Sandra, ale nakonec se neukázali :(. Na osmou jsme se domluvili se Zuzkou, Kubou a Davem, manželka mu odjela do Taupa na koníčky, tak měl volný večer.:) Pravda, nevěděli jsme, kde se onen bar nachází, tak jsme poprosili Davida, aby na nás počkal na benzince a trefili tam. Ani bychom ho nepoznali! Vyfešákovaný, tak jak ale ostatně každý, vypadal úplně jinak než v práci. V baru jsme potkali naši supervizorku Judy, jela hned po práci, takže měla už pár piv za sebou. ;) První pivo, jsme si nechali načepovat (za 4,50 NZD), ale bohužel není jak to naše, bez pěny, jiná chuť, ale co, byl to Zéland. Další piva už jsme raději kupovali v láhvích. Překvapením pro nás bylo, že tady prodávají skleněné láhve o objemu 750 ml, takže docela pohoda (i cena byla přijatelná – 7 NZD). Pivo už mělo i pěnu, tak hned vypadalo líp i chutněji ;). Vypili jsme jich jen pár, přece jenom každý byl autem a museli jsme se dopravit domů, i přesto jsme zůstali jedni z posledních hostů, a kdyby hospodský nezhasl venku, kde jsme seděli, asi bychom seděli ještě další hodinku. Jak ten čas letí, když se dobře bavíte, máte kolem sebe příjemné lidi a legraci. S Davidem jsme se rozloučili s tím, že se zítra ozveme a domluvíme na tu večeři. Pár dní před tím nám v práci řekl, že by bylo fajn, kdybychom přišli k němu na večeři. Byli jsme překvapení, ale i rádi, ještě nikdy nás takhle v zahraničí nikdo nepozval k sobě domů na večeři ;). Jak jsme si slíbili, v sobotu se David ozval, abychom dojeli v 6 večer. Jeho žena byla sice ten den v Taupo na přehlídce a parkurovém závodění koní, ale na večeři už bude doma, takže poznáme i ji. Zajeli jsme tedy do obchodu, nakoupili víno, abychom nedošli s prázdnou, udělali jablkový dezert, aby ta večeře měla příjemnou sladkou tečku. O půl šesté trošku nervózní jsme vyrazili na cestu. Podle popisu jsme dům našli skoro hned, ale kousíček jsme přejeli, tak jsme se museli vracet. Když jsme zaparkovali, ve stejný moment zrovna dojela Paula, Davidova manželka. Měla být doma už kolem 5, a tak jsme byli trošku zaskočení, přece jenom, když zrovna dojedete domů, a máte hosty před bránou, nemáte na nic čas, ani se zajít pořádně vy… :D. Ale všechno proběhlo v pohodě. Představili jsme se navzájem a usadili nás do příjemného obýváku. Velice jsme s Vladěnkou obdivovali jejich kuchyň, ale nepřekvapilo nás to, když David, předtím než začal pracovat s námi na kiwi, pracoval ve firmě na výrobu kuchyní. David se činil jako hostitel a za chvíli se pokojem linula líbezná vůně hovězí pečeně. My mezitím vykládali s Paulou, prohlídli si jejich svatební album a porovnávali své zkušenosti z jednotlivých krajin, kde bydlíme. Občas jsme narazili na zkreslené představy o naší zemi a Evropě, ale čím častěji se s tím člověk setkává, tím více mu přijde, že přece jenom tito lidé jsou na tom podobně jako my. Taky máme o různých zemích různé mínění a myšlenky a přitom tomu tak ani nemusí být. Za chvíli naší hostitelé prostřeli a my zasedli k bezvadnému stolu z masivního dřeva, který se mi velice líbil a uvažuji o něčem podobném i do našeho budoucího bydlení. Večeře byla vynikající – hovězí pečeně výborně kořeněná až se rozplývala na jazyku, opečená kumura (sladké brambory) a šťáva z masa byly luxusní. Nakonec jsme se ještě dorazili naším jablkovým dezertem, což byla opravdu sladká tečka na závěr. Protože už bylo něco po deváté a my nechtěli zbytečně otravovat, vydali jsme se domů, kde jsme pro tento večer byli sami, jelikož Nevill byl na oslavě narozenin kamarádovy přítelkyně. My si tento večer báječně užili a přes počáteční rozpaky na něj budeme velice vzpomínat. Kdo ví, třeba se s Davidem a Paulou, setkáme i u nás. Jako poděkování za jejich pohostinnost, jsme je pozvali k nám do ČR, až pojedou navštívit Davidovu rodinu ve Skotsku.

Dear David and Paula,

thank you very much for very pleasant dinner and nice evening in your company. We are looking forward to seeing you in our country ;). You are very nice, lovely and honest couple. We wish you everything well and soon babies. Thank you very much once again.