Každé studium jednou skončí a to moje skončilo 3. září 2009, kdy jsem udělal státnice. Po náročných několika měsíčních přípravách došlo i na mě
:).
S podporou své milované polovičky Vladěnky jsem se vydal do jámy lvové před zkušební komisi, abych ukázal své dosavadní znalosti z ekonomie, veřejné ekonomiky a správy a obhájil svou vlastnoručně napsanou diplomovou práci :). Štěstí mě v danou chvíli neopustilo a tak jsem s úlevou asi kolem jedné hodiny odpoledne vyslechl, že mé státní závěrečné zkoušky dopadly výborně, což de facto znamenalo, že skončil můj studentský život - škoda :(, a můžu si před jméno začít psát titul, což ale zas tak často nebude ;). Ale i přesto zůstávám stále ten stejný Kamil, jaký jsem byl do teď :).
Abych se o tuto radostnou zprávu podělil s ostatními, přichystala nám škola slavnostní ceremonii - Promoce. Ty mé letošní se odbyly 9. října 2009 na půdě mé almamáter v Karviné. Jak je
zvykem, přijdou se na vás podívat blízcí, známí, přátelé a kamarádi.
Jelikož většina kamarádů končila se mnou, setkali jsme se spolu skoro všichni. Na tu slávu se přijela podívat má babička s dědou, strejda Vašek, teta Alenka se strejdou Jirkou, bratrancem Vojtou a sestřenicí Bětkou, má mamka s taťkou (bráška bohužel kvůli pracovním povinnostem nemohl :( ) a vzácnou návštěvou byla "skoro" tchýně Anička, "skoro" švagr Marťa a moje milovaná polovička Vladěnka z Hodonína. Po slavnostním
Spondeo ac policeor (Slibuji a zavazuji), předání desek s diplomem skončila má studentská léta definitivně a jedinou vzpomínkou mi budou zážitky, vzpomínky (i nějaké skripta doma ještě snad najdu) a desky jenž mají chránit to, na čem vás v uplynulých letech života podporovali rodiče, blízcí, přátelé a kamarádi.
Jinak než focením tato slavnostní chvíle ani dopadnout nemůže. Pofotit se s každým, rodiči, přáteli, kamarády "studenty", ale i s lidmi se kterými přijdete v průběhu studia i práce do styku - konkrétně Evču, Fany, Hanku, Inku, Katušku, Mirku, to vše musíte stihnout, chcete-li mít památku na celý život.
Zvykem bývá tuto slávu pořádně zapít a zajíst. Spolu se vzácnou návštěvou z Hodonína, kteří u nás nocovali, jsme se vydali na oběd do Staroslovanské restaurace v Třinci, kde proběhla promoční hostina. Po vydatném obědě a pár přípitcích jsme se vydali k nám domů, kde měla oslava završit. Jedlo se, pilo, hodovalo, "skoro" tchýně Anička přivezla výborné moravské koláčky, po kterých se jen zaprášilo. Oslava se protáhla až do nočních hodin, a ranní vstávání do Polska nebylo vůbec lehké ;). Ale diplom se zapil bezvadně, tak doufám, že budu mít do budoucna co nabídnout :D.
S podporou své milované polovičky Vladěnky jsem se vydal do jámy lvové před zkušební komisi, abych ukázal své dosavadní znalosti z ekonomie, veřejné ekonomiky a správy a obhájil svou vlastnoručně napsanou diplomovou práci :). Štěstí mě v danou chvíli neopustilo a tak jsem s úlevou asi kolem jedné hodiny odpoledne vyslechl, že mé státní závěrečné zkoušky dopadly výborně, což de facto znamenalo, že skončil můj studentský život - škoda :(, a můžu si před jméno začít psát titul, což ale zas tak často nebude ;). Ale i přesto zůstávám stále ten stejný Kamil, jaký jsem byl do teď :).
Jinak než focením tato slavnostní chvíle ani dopadnout nemůže. Pofotit se s každým, rodiči, přáteli, kamarády "studenty", ale i s lidmi se kterými přijdete v průběhu studia i práce do styku - konkrétně Evču, Fany, Hanku, Inku, Katušku, Mirku, to vše musíte stihnout, chcete-li mít památku na celý život.
Všem, kteří mě v mých studentských letech podporovali ze srdce moc děkuji, vám patří uznání a dík, že jste to se mnou po těch několik let vydrželi, podporovali mě, když jsem se hroutil :), povzbuzovali, sdíleli se mnou mou radost a neúspěch. Hlavně mým rodičům bych rád poděkoval za to, že mi umožnili vystudovat, podporovali mě a měli pochopení pro mé studijní vrtochy, děkuji jim i za jejich finanční podporu, protože vím, že je mé studium stálo spoustu peněz, úsilí i odříkání.
Děkuji také Evči, Hance, Inuš, Mirce, Katušce, Pavle a všem, se kterými jsem v průběhu studia přišel do styku, a se kterými mi bylo velice dobře.
Nemůžu opomenout Lenku, Gabku, Klokana, Martina, Evču, Zuzku a další, kteří byli mými spolubojovníky v úsilí o dosažení titulu a taky spousty dalších známých - Anet, Myška, Péťa, Adam, Alenka ...
Posledním, ale zároveň hlavním komu bych chtěl poděkovat je má duše, mé srdce, moje milovaná milunka Vladěnka.
Vám všem ještě jednou z hloubi svého srdce DĚKUJI !!!
P.S. A snad v budoucnu ještě někdy možná znovu :D
Žádné komentáře:
Okomentovat