U Aleše a Irči na konci světa;)

Protože už to máme fakt za pár, museli jsme se ještě setkat, abychom se dozvěděli novinky, mimochodem úúúúžasné, kouknout na Rádiny profi fotky ze svatby a taky proto, aby se mohli kluci opít, btw. zvládli to i za nás ženštiny. :)))







Olomouc je super, ale i okolí stojí za zmínku, jak Týnec, kde Irča bydlela, tak i Hostkovice, kde má domov teď. Věděli jsme, že se jim s Aldou bydlí dobře, ale že i tak krásně jsme se dozvěděli až na místě. Kdysi dávno myslel, že je to na konci světa. Teď ale může říct, že místo je to akorát, do práce i přírody chvilka, tak co víc si přát. Uchvátili nás arkády, jejich domácí hospoda, rostlinstvo i živočišstvo, Rafík i Daník jsou mazlíci! A taky jsme se měli dozvědět, že si vlastně všecko zvládne udělat Aleš sám a to klobouk dolů!
Děkujeme za pozvání jak majiteli, tak výborné hostitelce. Irenko, jste super!!! Doufáme, že vám to budeme moct co nejdřív oplatit!Touto návštěvou jsme vlastně nahradili naše dubnové beskydské setkání, protože to příští bude bez nás. :(

Víza do Číny

Člověk, který se rozhodne jet do Číny, mimo Hong Kong - neexistuje vízová povinnost, si musí vyřídit víza opravňující jej ke vstupu.
První plán byl vyřídit si je na ambasádě v Praze, jak jsme ale postupem času zjistili, víza jsou tu dražší a i cesta je pro nás časově náročnější. Proto jsme se informovali i na zastupitelství ve Vídni, tam ale jako Češi žádat nemůžeme, otevřené dveře jsme však měli na velvyslanectví v Bratislavě. Na náš mailový dotaz jsme dostali odpověď během deseti minut a tak bylo vše vyřešeno. Stránkové hodiny, jak tady tomu říkají, jsou v úterý a čtvrtek od 8:30 do 11:00. Ambasáda ČLR se nachází na ulici Jančova 8, kde vchod je z ulice Čmelín. Víza se vydávají jak na běžícím pásu. Stačí přinést vyplněný formulář, který je možno stáhnout v angličtině zde nebo slovenštině tady, na slovenských stránkách najdete i legendu, co chtějí do políček vyplnit, kdyby si někdo nebyl jistý. Jedna přepážka, kde v úterky a čtvrtky se dopoledne žádá a odpoledne ve tři se vydává.
Úředník se zeptá, jaký typ a jestli chcete nebo nechcete urychlení. Vypíše PICK UP form a dá i instrukce k zaplacení.Proč jsme se rozhodli pro Bratislavu? Cesta tam je kratší a rychlejší, tudíž i levnější, navíc když člověk využije nabídky CityStar /Hodonín - Bratislava a zpět za 274 CZK/. Velvyslanectví v Praze si účtuje 50 EUR a nevíme, jaký je poplatek za vklad na účet...V Bratislavě stojí vízum 40 EUR a poplatek je směšných 0,40 EUR. ČSOB pod Hradem vklady na účet čínské ambasády nepřijímá, ale pobočka na nám. SNP a ještě jedna, kterou jsem zapomněla, ano. Je to rychlé a bez problémů. Pracovníci mají zkušenosti, takže když náhodou něco, tak vás požádají o doplnění údajů.

Nevím, jestli jsem si právě proto, že už mám tu Čínu v hlavě, všímala věcí s ní spojených víc ...ale právě probíhá ve Staré tržnici výstava spojená s Tibetem. Můžete si zatočit na tradičních modlitebních mlýncích, to tedy venku, jako upoutávka na tuto akci. Co najdete vevnitř, nevím, bylo ještě zavřeno.
Na Hvezdoslavově náměstí pak byla šikovně udělaná reklama - výstava o čaji. Sice o Liptonu z Keni, ale všechno se točí kolem čajovníku čínského, ať zelený nebo černý, oba jsou vyráběny z jednoho druhu. Takže když pijeme černý čajík, vlastně pijeme zelený, jen oxidací upravený, velice zjednodušeně řečeno. :) Krásné fotky a člověk se dozví dačo nové.

Po úspěšném a hezkém dni, bych si dokázala představit, že bych se do Bratislavy přestěhovala a třeba tam i chvilku žila, není tak rušná jak Praha, je to kousek do milované Vídně i krásné Budapešti.

Návštěva u Hromků

Není to tak dávno, co nám přišla krásná SMS o tom, že se narodil Tomášek. Dávno, nedávno je to přece jen čtyři měsíce a Kamča ho ještě neviděl. No a to jsme museli ještě do odletu změnit, protože až se vrátíme, tak za sebou bude mít už svůj první rok! Pak už si ho půjčíme na to pískoviště :).












Nejlíp je mu u maminky a tatínka. Ale ani Kamilek nebyl úplně out, co se týče držení miminek, narozdíl ode mě. :( Pokrok jsem sice udělala - už se nerosím jen při představě, že bych malého měla chytnout a mohlo by se něco stát, ale ta jistota mi prostě chybí, ale všechno zvládnu....časem.:D Tomášek je hodný jak andílek, veliký a šikovný!
Všichni by si ho hned vzali domů, jak je krásný a sladký, takový malý bobíšek. Opravdu se rodičům moc povedl. Přejeme mu, aby rostl jako z vody a mamka s taťkou z něj měli jenom velkou radost. Jak se vrátíme, tak se moc těšíme, až to malinké robátko znovu uvidíme.
S holkama jsme ještě mezitím, co se v péči střídali Lukáš s Kamilkem, trochu podrbaly, ale pak už se Tomík přihlásil o jídlo a tak jsem nechali malého ať se hezky napapá, rozloučili se s Renčou a Lukem a vydali se dom.

Reňa má 30!

Září i říjen jsou ve znamení veselí a zábavy. I druhý říjnový víkend jsme se bavili - Reňa slavila své třicáté narozeniny a to je nějaký důvod na pařbu!Přáli jsme smskou, no ale jak jsme byli pomatení z termínů svateb, tak jsme místo 26.9. psali až o týden později, ale gratulace byla upřímná, i když opožděná... Na živo jsme měli možnost Reni popřát 10.10., kdy se konala narozeninová oslava.

Sešlo se nás čtrnáct na Družbě, kde jsme dole začali a nahoře jsme pak šli trsat na oldies. Je super, jak se člověk zase sejde s ostatníma a vidí, jak se všichni mají a jak jim to v párech sluší.Staré fláky jsou zárukou toho, že tancovat půjde téměř každý a taky že jo!!! Tančilo se, jedlo a pilo, čím pozdějš bylo, tím větší sousta jsme si do úst strkali. :D
Iva přišla s Ondrou, který pro nás není neznámý, ale jako partnera ho přivedla mezi nás poprvé. Aspoň jsme se pobavili o Zealandu, zjistili, jak to tam měl on a víme, čemu se případně vyvarovat.

Každý je tak stár jak se cítí, známe se nějaký ten pátek :) a všechny vypadáme pořád na sedmnáct (nebo kolik nám bylo), když jsme se začaly s holkama vídat. Takže dámy, jen tak dál! Máme v Hodoníně krásné maminy i budoucí nevěsty! ;)

Promoční veselí

Každé studium jednou skončí a to moje skončilo 3. září 2009, kdy jsem udělal státnice. Po náročných několika měsíčních přípravách došlo i na mě :).











S podporou své milované polovičky Vladěnky jsem se vydal do jámy lvové před zkušební komisi, abych ukázal své dosavadní znalosti z ekonomie, veřejné ekonomiky a správy a obhájil svou vlastnoručně napsanou diplomovou práci :). Štěstí mě v danou chvíli neopustilo a tak jsem s úlevou asi kolem jedné hodiny odpoledne vyslechl, že mé státní závěrečné zkoušky dopadly výborně, což de facto znamenalo, že skončil můj studentský život - škoda :(, a můžu si před jméno začít psát titul, což ale zas tak často nebude ;). Ale i přesto zůstávám stále ten stejný Kamil, jaký jsem byl do teď :).Abych se o tuto radostnou zprávu podělil s ostatními, přichystala nám škola slavnostní ceremonii - Promoce. Ty mé letošní se odbyly 9. října 2009 na půdě mé almamáter v Karviné. Jak je zvykem, přijdou se na vás podívat blízcí, známí, přátelé a kamarádi. Jelikož většina kamarádů končila se mnou, setkali jsme se spolu skoro všichni. Na tu slávu se přijela podívat má babička s dědou, strejda Vašek, teta Alenka se strejdou Jirkou, bratrancem Vojtou a sestřenicí Bětkou, má mamka s taťkou (bráška bohužel kvůli pracovním povinnostem nemohl :( ) a vzácnou návštěvou byla "skoro" tchýně Anička, "skoro" švagr Marťa a moje milovaná polovička Vladěnka z Hodonína. Po slavnostním Spondeo ac policeor (Slibuji a zavazuji), předání desek s diplomem skončila má studentská léta definitivně a jedinou vzpomínkou mi budou zážitky, vzpomínky (i nějaké skripta doma ještě snad najdu) a desky jenž mají chránit to, na čem vás v uplynulých letech života podporovali rodiče, blízcí, přátelé a kamarádi.
Jinak než focením tato slavnostní chvíle ani dopadnout nemůže. Pofotit se s každým, rodiči, přáteli, kamarády "studenty", ale i s lidmi se kterými přijdete v průběhu studia i práce do styku - konkrétně Evču, Fany, Hanku, Inku, Katušku, Mirku, to vše musíte stihnout, chcete-li mít památku na celý život.Zvykem bývá tuto slávu pořádně zapít a zajíst. Spolu se vzácnou návštěvou z Hodonína, kteří u nás nocovali, jsme se vydali na oběd do Staroslovanské restaurace v Třinci, kde proběhla promoční hostina. Po vydatném obědě a pár přípitcích jsme se vydali k nám domů, kde měla oslava završit. Jedlo se, pilo, hodovalo, "skoro" tchýně Anička přivezla výborné moravské koláčky, po kterých se jen zaprášilo. Oslava se protáhla až do nočních hodin, a ranní vstávání do Polska nebylo vůbec lehké ;). Ale diplom se zapil bezvadně, tak doufám, že budu mít do budoucna co nabídnout :D.

Všem, kteří mě v mých studentských letech podporovali ze srdce moc děkuji, vám patří uznání a dík, že jste to se mnou po těch několik let vydrželi, podporovali mě, když jsem se hroutil :), povzbuzovali, sdíleli se mnou mou radost a neúspěch. Hlavně mým rodičům bych rád poděkoval za to, že mi umožnili vystudovat, podporovali mě a měli pochopení pro mé studijní vrtochy, děkuji jim i za jejich finanční podporu, protože vím, že je mé studium stálo spoustu peněz, úsilí i odříkání.
Děkuji také Evči, Hance, Inuš, Mirce, Katušce, Pavle a všem, se kterými jsem v průběhu studia přišel do styku, a se kterými mi bylo velice dobře.
Nemůžu opomenout Lenku, Gabku, Klokana, Martina, Evču, Zuzku a další, kteří byli mými spolubojovníky v úsilí o dosažení titulu a taky spousty dalších známých - Anet, Myška, Péťa, Adam, Alenka ...
Posledním, ale zároveň hlavním komu bych chtěl poděkovat je má duše, mé srdce, moje milovaná milunka Vladěnka.

Vám všem ještě jednou z hloubi svého srdce DĚKUJI !!!

P.S. A snad v budoucnu ještě někdy možná znovu :D

A+A Kuki

Další z naších letošních svateb byla naplánována na 3. října 2009 a vdávala se má sestřenice Aneta s přítelem Adamem. Jejich svatba proběhla v nově zrekonstruované obřadní síni městského úřadu v Českém Těšíně, kde se nás sešla plná rodina společně s kamarády novomanželů a ostatních gratulantů. Svatba to byla nádherná, i ti o kterých byste to neřekli ukápli slzu štěstí :). Ale úsměvy na tváři nevěsty a ženicha dávaly všem jasně najevo, že jejich štěstí je neutuchající, však taky proč ne po tolika letech báječného života, společných zážitků, pohody a nakonec ženichovo "ANO" nenechalo nikoho na pochybách o tom, že se rozhodli správně.

Svatební hostina a zábava se odbyla v Hotelu Polanka v Písku u Jablunkova, místo velice romantické a pro svatební zábavu přímo stvořené. Ženich se ukázal jako velice schopný "zametač" při rozbití talíře a při přenášení nevěsty přes práh vtančil s nevěstou do sálu bez nejmenšího škobrtnutí.

Novomanželé Kukuczkovi se o své hosty dokonale postarali, na výběr byl nespočet jídla a pití, originální se ukázalo svatební meny. Při vzájemném krmení bylo vidět jaká výborná souhra panuje mezi oběma novomanželi. Po fotografování novomanželů se rozproudila zábava, která trvala až do ranních hodin. Přestávky mezi tanci vyplňovaly svatební hry, které ukázaly vynikající shodu mezi Anet a Adamem v činnostech rozdělených do manželství i na tom, jak těžké může být poznat zadek od ženicha :D. Ale všichni se při těchto hrách velice dobře bavili a bujarý smích a veselí neustávalo ani v pozdních nočních a ranních hodinách.Přejeme tedy novomanželům do jejich společného života hodně štěstí, lásky, tolerance, úsměvů, žádné starosti, trápení ale jen a jen krásné a slunečné dny. A věříme, že se zase brzo sejdeme (hlavně na té jejich diamantové svatbě). A ještě jednou ze srdce BLAHOPŘEJEME !!!!!

P.S. A příští rok nás čeká další svatba, tentokráte to bude sestřenice Myška se svým nastávajícím Peťou alias Lásečky. Termín jejich svatby je stanoven na 25. září 2010. Už se moc těšíme !!!!!