Přiblížil se den našeho odletu a tak jsme už po oslavě Willieho 55. narozenin ani jinou akci nepodnikali, protože jsme se museli sbalit. Práce to nebyla zrovna lehká, i když jsme tam spoustu věcí nechali, ale jiná spousta je zase nahradila...;)Byla neděle a my v domnění, že máme spoj tak akorát jsme se s nikým ani den předtím neloučili. Pravda ale byla, že jsme si spoj našli pěkně blbě, což jsme zjistili až ráno, a tak loučení ani neproběhlo. Bohužel ani s Williem. :( Prostě nebyl na nic čas a odjeli jsme jak nějací zloději. Ale nezoufáme, protože jsme se určitě neviděli naposled a loučit se budeme ještě mockrát.
Letos jsme odlítali z Edinu, a tak jsme měli možnost zažít ještě ruch a šum města, kdy zaplní ulice divadelní soubory a umělci, kteří se snaží upozornit na sebe a získat diváky jejich představení. To je prostě Fringe. Byl už téměř podzim, a tak jsme se pestrostí krásného města kochali při skotském mrholení.
Letos jsme odlítali z Edinu, a tak jsme měli možnost zažít ještě ruch a šum města, kdy zaplní ulice divadelní soubory a umělci, kteří se snaží upozornit na sebe a získat diváky jejich představení. To je prostě Fringe. Byl už téměř podzim, a tak jsme se pestrostí krásného města kochali při skotském mrholení.
Zjistili jsme si pak odkud nám jede bus na letiště (víc spojů z různých míst, my tentokrát jeli MHDéčkem z High Street za 1,2 GBP, resp. 1,5 GBP protože jejich kasička nevrací, takže mějte přesně), dokoupili poslední nutnosti i blbosti a počkali na ranní letadlo, které nás hodilo zpátky do vlasti.
Žádné komentáře:
Okomentovat