Pak jsme narazili na spadané stromy, sice odtáhnout nešly :), ale co, obejít to nebyl až tak velký problém, tak jsme pokračovali dál v cestě.
Vyjeli jsme na cestu a já šlápla do pedálů. Ani jsem si nevšimla, že za mnou Kamil nejede, v nejbližší obci jsem se rozhodla počkat, ale když pořád nejel, rozhodla jsem se mu jet naproti. S nadávkama, že je teda fakt pomalý jsem se rozjela, ale po chvíli mě všecko přešlo, když mě míjela sanita, už to bylo o strachu, co se tomu mému milému stalo - bez mobilů na výlet už nikdy. Se slzami v očích jsem ale šlapala dál a hledala na silnici stopy krve, bez brýlí, jsem ale na kopci uviděla rozmazanou siluetu svého milého...Stál tam s kolem na trávníčku a čekal si...On vlastně na cestu skoro ani nevyjel, protože se mu urvalo lanko od přehazovačky! Snažil se to spravit, ale bez ničeho to fakt nešlo, tak jsme se vydali na cestu k domovu. S malou zajížďkou, to jsme ale neměli, protože při racingu v písečných dunách si ještě stihl rozbít i sedadlo, takže domů dojel jak po velice dlouhém a náročném cyklocrosu.
Sice jsme moc nenajeli, ale něco jsme pro zdraví udělali - velice se nasmáli, na tento výlet budeme vzpomínat opravdu dlouho.
Žádné komentáře:
Okomentovat