Sledujeme Vás

Tak, počínaje dneškem vás všechny, kteří jste navštívili naše stránky, monitorujeme :). Přidali jsme si počítadlo. Tak ať nám číselka nabíhají.

Hutisko

Už na plese OPF jsme se domluvili, že bysme mohli zajet někdy na chatu, nejvíc se pozdával poslední víkend v dubnu a protože Ráďa s Ondrou zajistili ubytování a my jsme byli pro, do Rožnova jsme odjeli a užili si tam krásný slunečný víkend.

Ráno se sice Kamilkovi moc vstávat nechtělo, ale jak můžete vidět, velice brzo ho to ale přešlo a plní očekávání jsme se vydali na cestu směr RpR.

Protože jsme byli v Rožnově jako první a nebudeme přece
trčet na nádraží a čekat na ty "loudy" :), vyšli jsme si -
na náměstí, kde jsme poseděli na sluníčku - a zpátky,
takže žádná velká procházka.

Po nákupu zásob a ubytování se jsme se vydali na procházku k Radegastu a zašli na oběd, který nám všem chutnal, jen Raduška měla jenom polívku - nebylo jí, chuďatu, moc dobře.

Procházka byla příjemná, i když to tak nemusí vypadat, dokonce jsme se s Irčou na chviličku staly vedoucími - Ondra se gentlemansky držel při nemocné Raduš.










Nechali jsme se vyfotit a nikdo z nás asi nečekal, že u Radegasta potkáme známé z OPFky :) dali jsme si pivko u imaginárního stolku a vydali se na cestu zpátky, kde nás čekal výborný oběd.

V Hutisku jsme se podívali, jak podle Rádi vypadá samota, kde bydlí Ondra - každý máme jinou představu o samotě...ta Ondrova je asi jako - teď mě nenapadá žádné vhodné a přitom vtipné přirovnání, takže doplním, jak mě políbí můza :)

Večer jsme se mrkli na fotky, něco vypili a zavítali na místní disco trisko. Pan taxikář byl hodný, vzal nás všechny, i když Raduš musela na ležáka.
Líbilo se nám tam, ale přišla únava...













Díky za každé nové ráno, i za to v/na Hutisku - žádný bolehlav, sluníčko a kafíčko - pohoda!!!

Nedělní vyjížďka

Protože bylo krásné nedělní odpoledne, rozhodli jsme se, že si protáhneme těla na kolech. Původní plán byl mnohem delší trasa, než kterou jsme nakonec ujeli. První část cesty vypadala tak idylicky - projížďka lesem, žádný stres...


Pak jsme narazili na spadané stromy, sice odtáhnout nešly :), ale co, obejít to nebyl až tak velký problém, tak jsme pokračovali dál v cestě.

Vyjeli jsme na cestu a já šlápla do pedálů. Ani jsem si nevšimla, že za mnou Kamil nejede, v nejbližší obci jsem se rozhodla počkat, ale když pořád nejel, rozhodla jsem se mu jet naproti. S nadávkama, že je teda fakt pomalý jsem se rozjela, ale po chvíli mě všecko přešlo, když mě míjela sanita, už to bylo o strachu, co se tomu mému milému stalo - bez mobilů na výlet už nikdy. Se slzami v očích jsem ale šlapala dál a hledala na silnici stopy krve, bez brýlí, jsem ale na kopci uviděla rozmazanou siluetu svého milého...Stál tam s kolem na trávníčku a čekal si...On vlastně na cestu skoro ani nevyjel, protože se mu urvalo lanko od přehazovačky! Snažil se to spravit, ale bez ničeho to fakt nešlo, tak jsme se vydali na cestu k domovu. S malou zajížďkou, to jsme ale neměli, protože při racingu v písečných dunách si ještě stihl rozbít i sedadlo, takže domů dojel jak po velice dlouhém a náročném cyklocrosu.

Sice jsme moc nenajeli, ale něco jsme pro zdraví udělali - velice se nasmáli, na tento výlet budeme vzpomínat opravdu dlouho.

Semestr na HTW Dresden

Jsem sice už nějaký ten pátek zpátky, ale pobyt v Drážďanech je nezapomenutelný. Ráda vzpomínám na ty, které jsem tam poznala a taky na věci, co jsem tam zažila. Na stránkách můžete najít odkaz na blog od Leňas (výobrné spolubydlící i kamarádky), ta psala průběžně a taky od Adama, který si svůj blog taky pečlivě aktualizoval.

Ráda bych se zmínila o těch, kteří mi tam přirostli k srdci opravdu hodně a na které moc ráda vzpomínám a které ráda zase někdy (doufám brzo) uvidím.

Moje spolubydlící Leňas byla výborná, vlastní názor, chytrá. Měly jsme si co říct a spojovala nás taky naše vášeň - brouzdání po obchodech a vyhledávání slevněných pěkných kousků. Naše přípravy na akce a party - skočit do Lidlu koupit pivko nebo víno a při zkrášlování pomalu upíjet, nejsme alkoholičky!, byly jsme vlastně donuceny finanční situací, přece nepropijeme všecky peníze, když je můžeme utratit někde na nákupech :D

Když jsem viděla Peťana poprvé, tak jsme si myslela, že to bude jeden z pražských blbečků, ale
byl to omyl, za co jsem ráda. Mockrát jsem z něj měla pocit, že je Moravák víc než já. Asi je to tím, že má ve Znojmě prarodiče a je členem Rosenky - folklorního souboru. Má rád bílé vínko a vždycky přivezl nějaké dobré od kamaráda ze Bzence, miluje oranžovou barvu - to jde vidět i z fotky. Je schopný a vtipný, zásadový a výborně se hodí ke svojí Míše - ať jim to dlouho vydrží!

Adam, jeho humor a hlášky, které možná ani vtipné být neměly, ale v kontextu tak vyzněly. Člověk, se kterým bych se pravděbodobně nikdy do kontaktu nedostala. Teď už je zasnoubený se svojí Slávkou a možná plánují svatbu. Bratislava sice není tak daleko, ale nevím, jestli se my dva ještě potkáme, ale pokud by tomu osud chtěl, budu moc ráda. S Peťou byli výborní společníci, jak při výletu do Lipska nebo návštěvě matinee - o kterém psal na svém blogu. Po zjištění, co vůbec to matinee před premiérou je a procházce po Semperoper zezadu, jsme si zašli na oběd, který byl teda mnohem lepší zážitek, i když jsem se i na matinee nasmála, ale spíš celé té situaci než obsahu.

Luboš a Radka, přijeli s náma z OPF, ale v kontaktu jsme byli míň.....

Fotky z výletů a dalších milých lidí jsou na http://picasaweb.google.com/podrazilova

Plesová sezóna 2008

Bylo by škoda, kdybysme se nezmínili o dvou plesech, které jsme letos navštívili, bylo více méně po plesové sezóně, ale stálo to fakt za to!

První ples jsme si užili v Hodoníně. Ačkoliv nejsme zrovna sportovní typy, vyrazili jsme s ostatníma na ples sportovců.

Nevím, jak se to mohlo stát, ale Světluš a Kamil si ten večer rozuměli možná víc než oba čekali :) I když je fakt, že jsem je údajně k tomuto činu přesvědčila a motivovala k lepším výkonům, samozřejmě z pohledu fotografa, musela jsem fotku udělat zajímavou :)

A moje reakce?

Ale vypadá to, že i Pavlík (v pozadí v zápalu tance) je v klidu, takže miláčci naši - odpouštíme vám :D
PS: Tento příspěvek berte s rezervou, vůbec jsme neměli důvod se na Kamilka ani Světlanku zlobit, natož jim něco odpouštět - není co.

Děkujeme všem - Světluš s Pavlem, Renči s Lukášem, Zdeňce s Tomem, Martě a Radkovi i Ivě s Marce - za dobrou akci!

Ples OPF pro nás začal být zajímavý až po půlnoci a nějaké te tequile nebo vínku, záleží na tom, kdo co pil - v mém případě kde co:D Sama se divím, jaké taneční kreace jsme vytvářeli, prostě se ples taky vydařil. Přišli jsme na kolej o půl šesté, poměrně velká změna podle původního plánu, kdy jsme měli v noci odjíždět směr domov a ráno už počítat na test z matiky, ale prostě nevydalo a v sobotu ve dvanáct jsme byli v Hodoníně jak na koni. Přes snahu jsme nebyli schopni se vyhrabat z postele, ale odpočali jsme si a v neděli jsme na to konečně sedli. Test nakonec nedopadl vůbec špatně, takže spokojenost se vším, jen ta hlava na druhý den po plese mohla bolet míň.

Krásný víkend v Belgii

Po dvou nočních v Kauflandu jsme se rozhodli, že peníze vydělené na inventuře smysluplně využijeme a koupili jsme si letenky do Bruselu, výběr padl právě na toto město, protože čas příletu i odletu nám umožnil strávit celé tři dny v Belgii.

Odlet před sedmou z Vídně, o půl deváte jsme vystoupili na Bruselském mezinárodním letišti, koupili si jízdenky na vlak za 2,8 EUR na Grand Central. Do objednaného hostelu - http://www.2go4.com/ - jsme se hned tak nechystali a rozhodli jsme se si užít Brusel hned od rána s batohy na zádech, které nám nevadily, protože jsme sbalili jen to nejnutnější, jsme přece správní cestovatelé :D














V Bruselu není vůbec problém najít WiFi, proto jsme taky mohli vyřídit maily a resty.










Evropský parlament nás trochu zklamal, Kamila trochu nasral :), ale když už jsme v centru a ohání se používáním všech jazyků členských zemí, ale v češtině jsme tam téměř nic nenašli...nad tím se člověk zamyslí.














Měli jsme po celou dobu našeho výletu pocit, že jsme chodili po cestách, které nás vždycky dovedly k cíli, ale trvalo to mnohem dýl.

Druhý den jsme se vydali do Antverp. Nasedli jsme na Bruxells Nord na IC a tradá.
Využili jsme víkendových slev a koupili si zlevněnou víkendovou jízdenku. Za necelou hoďku jsme vysedli na krásném asi pětipatrovém nádraží...








Opět, jak bylo naším zvykem, jsme zvolili okliku a šli k přístavišti.
Podél řeky jsme došli k centru. Blízko krásného náměstí jsme navštívili katedrálu, která je obrovská, visí v ní obrazy od Rubense, krásná, za studentské vstupné 3 EUR to určitě stojí za to! Zůstane ale asi už napořád bez druhé věže.












Prohlídli jsme si i krásný Rubensův dům a v jeho blízkosti jsme navštívili trh, kde si člověk může dát mušle "na stojáka", ochutnat tisíc druhů oliv, ovoce, ořechů... Atmosféru tam není možné popsat, to se musí zažít.

Byla by ostuda, kdybysme se v Antverpách, největší burze diamantů na světě, nepodívali do muzea diamantů. Prohlídka byla zajímavá, ale trošku zdlouhavá, možná proto, že zvukový průvodce v češtině nenajdete, tak musíte poslouchat angličtinu nebo němčinu. Cizí jazyky ovládáme :D, ale nebudeme lhát a přiznáme, že ne všemu jsme rozuměli.

Než jsme vyrazili na cestu back to Brusells, koupili jsme si výborné belgické pralinky a třešňové pivo, musíme přece ochutnat to, čím jsou tak známí!

Využili jsme toho, že jsme byli ještě poměrně fit a vyrazili k Atomiu. Večer je úžasné! Pak ještě na pivko a šup do postele v našem 14-ti lůžkovém pokoji.









Ráno zase brzké vstávání, tentokrát byl naším cílem památník ve Waterloo. Prošli jsme se zase solidně, protože nám nikdo neřekl, že je lepší jet autobusem z Bruselu přímo až k památníku. Ve městečku Waterloo byly obě dámy na informacích moc hodné a dokonce jedna mluvila anglicky! To nás potěšilo, protože při dotazování se na nedělním tržišti jsme museli použít téměř vymyšlená francouzská slovíčka, aby nás někdo navedl do centra k informacím.

Procházka pěkná, ale dlouhá, při které jsme zavítali taky na blešák, ale nic jsme si nekoupili, tahat se s tím se nám nechtělo, ale oběd -
hot dog na belgický způsob - jsme si dali, zapili pivem



a za chviličku už nás čekal památník. Byl trošku vysoko, fotka se strnulým úsměvem napovídá něco o mém vztahu k výškám :)















Rozloučili jsme se s čurajícím panáčkem a tím se náš krásný výlet uzavřel, tak jak dveře od letadla, které nás bezpečně dopravilo až na vídeňské letiště...

Začínáme...

Rozhodli jsem se, jako mnoho ostatních, zveřejnit taky něco z cest a míst, které jsme navštívili. Třeba někoho pobaví, inspiruje, někomu třeba budou informace užitečné. Určitě se taky zmíníme o nějaké té akci, které jsme zažili, prostě co budeme pokládat za zajímavé, zveřejníme. Nevíme, jestli si ho vůbec někdy někdo přečte...všecko ukáže čas a naše aktivita a šikovnost při vytváření :)