Konečně bydlíme!

Nadešel čas, asi nejvyšší :), kdy jsme se rozhodli opustit naše milované autíčko a nastěhovat se do něčeho „lepšího“. Podali jsme si tedy inzerát s tím, že hledáme ubytko za 150 NZD pro oba a mezitím hledali na nástěnkách sami, ale skoro všecko bylo za tu cenu pro jednoho. Jak nás překvapilo, když jsme po krásně stráveném Velikonočním pondělí měli v hlasovce zprávu od sympaticky znějícího kiwáka. :) Chviličku nám trvalo, než jsme se domluvili na scuku, a proto jsme týden strávili v Te Puna Holiday Park, kde to bylo dobré, jen by ty sprchy a WC mohly být přímo v domečku… (ale hlavní bylo, že celý byl jen pro nás dva). Navíc manažerka byla nesympatická kráva!

Hned při prvním setkání na nás Nev udělal dobrý dojem. Smáli jsme se tomu, že je to v místech, kde jsme strávili asi tři noci a říkali si, že je to moc daleko od práce (asi 15 km), takže najdeme lepší místo. Neville – náš pan domácí – nám ukázal celý svůj nově postavený dům, kde žije sám, strávili chvilku v příjemném hovoru a dořešili podrobnosti ohledně bydlení. Nechtěli jsme moc otravovat, sami jsme na druhý den vstávali do práce, tak po příjemné půlhodince jsme se vydali zpátky do našeho domečku v Te Puně. Co nám nešlo ale vůbec na rozum, že přistoupil na naši cenu, s tím, že tedy budeme platit elektriku jednou měsíčně, ale že se můžeme nastěhovat kdykoliv budeme chtít, protože stejně nezamyká. V pátek jsme teda sbalili věci a po práce se vydali na nové místečko. Nev nám ještě stihnul oznámit, že nebude celé čtyři dny doma, ale že ať se nastěhujeme, kdy chceme a uděláme si u něj domov, trochu šokovaní jsme uposlechli a stali se na ty dny pány domu – samozřejmě jsme toho nezneužili! Ale ten pocit volnosti v celém baráku jen pro nás byl úžasný a zabydleli jsme se velice rychle. Spolu s panem domácím s námi bydlely dvě kočky (i když kočky moc nemusíme) Suzina a Bobcat a ještě jsme „přiženili“ párek krásných higlandských volů (aniž bychom tušili, jaké s nimi budeme mít v budoucnu trable). Ale místo a výhled nádherný, to se popřít nedalo. Vybalili jsme si svoje věci, oprali, co se dalo, vyskládali všechno naše jídlo, v lednici zabrali půl mrazáku a poličku v chladničce. Bydlelo se nám úžasně a my byli velice rádi, že po dlouhých (ale příjemně strávených) dnech v autě zase konečně bydlíme jako normální lidi!