Rychlovka v Bodicích

Přišel vhodný čas na návštěvu Slovenska, Renča ještě neporodila, Kamilek psal diplomku a tak jsem využila pozvání a vydala se k Míši na rychlou návštěvu sama. Takže místo pěti jsme jeli na výlet jen čtyři, já a moji tři liptovští průvodci.

Pribylina je skanzen v nádherné přírodě kousek od LM a tak jsme museli využít slunečného počasí a zajet tam. Jedná se o nejmladší přírodní muzeum na Slovensku, v podhůří Západních Tater. Prohlídku si můžete užít dospělý za 3 EUR nebo 1,5 EUR každý student. V areálu jsou převážně stavby ze zatopené oblasti Liptovské Mary. Vesnický život prezentuje obydlí krejčího , kováře, dělníka. Vyšší vrstvu potom prezentuje "kaštiel". Najdeme tady taky školu, obchůdek, hospůdku, která se nám velice zamlouvala, nebo kostel. Pokud někdo sledoval Slovácko sa nesúdí, tak z fotky určitě výčep poznává. ;)Gotický svatostánek Panny Marie byl z části převezen do Prybiliny z Liptovské Mary, která byla zatopena, aby vznikla nynější přehrada. Mezi cenné artefakty patří například oltář z 16. stolení. Všechny lavice jsou původní a je s podivem, že vypadají pořád tak dobře.
Byl to dobrý nápad, kdyby už jen kvůli tomu, že jsme sourozencům udělali nějakou tu společnou fotku.

V areálu se nachází taky železniční výstava. Staré železniční vagóny mohou být pro někoho zajímavé, ale prach a starý hangár na přitažlivosti moc nepřidá. Koupit si můžete nějakou železniční pohlednici od malých brigádníků, kteří jsou profesionálové a nebojí se turisty oslovit s jejich nabídkou. Za to parní lokomotiva, která se slunila venku, nadchla všechny! Její troubení je slyšet na dálku a lidé v dobových kostýmech přidali na atmosféře, takže její pyšná krátká projížďka stála za to. Později jsme měli zjistit, odkud vlastně všichni ti vyfešákovaní přišli. Ten den se totiž konal sraz veteránů na parkovišti tamního hotelu. Přijížděli auta staré, starší i mladší, motorky - já si tam vyhlídla krásnou bílou čezetu i sajdkára. Pokud chtěl být někdo opravdu "in" dal si záležet i na oděvu a tak se nejednalo jen o přehlídku kár - něco pro chlapy, ale i krásných hadříků - něco pro nás dámy. ;) Rozloučili jsme se pak i s Jánošíkem, celým skanzenem a pomalu zpět.

Liptovský Hrádek jsme při cestě zpět nechtěli minout. Jedná se o zříceninu vodního hradu, která se nachází v komplexu místní restaurace a hotelu. Ke zřícenině se asi nedá dostat bez toho, aniž by byl člověk hostem restaurace nebo nevěsta při focení.;) Ale krásné je už jen posezení u jezírka před hradem se skaliskem s malou kapličkou na vrcholu. Po skalním chodníčku je pak možno se dostat k vyhlídce u uherského kříže.

Nedělní počasí nám vůbec nepřálo a tak jsme se prošli s Conny a pak po obědě mrknout tam, kde Miša právě pracuje. Koliba Gréta je pěkným místem ke strávení dovči u Liptovské Mary, pokoje pěkné, čisté, mě zaujaly ale chatky, pro cca deset lidí, kde vyjde pobyt na 212 EUR na jednu letní noc.
Ve čtyři pak na vlak, abych v pondělí mohla opět v Brně zasednout ke svému pracovnímu stolu. Mišut, takže zase někdy! Co tak nějaký relax v lázních?! :)

Deštivý Birmingham

Náš, pro tento výlet, poslední cíl byl Birmingham - druhé největší město Anglie. Sem jsme dojeli navečer, po úžasných nákupech na Oxford street v Londýně. Vydali jsme se hledat hostel, ve kterém jsme měli strávit poslední noc v Anglii.

Jednou z dominant Birminghamu je nákupní centrum Bull Ring, jehož součástí je obchodní dům Selfridges, jehož architektem byl architekt Kaplický, který je pro většinu české populace známý především díky svému návrhu „chobotnice“ Národní knihovny v Praze.









Selfridges je obrovský obchodní dům, který se může pyšnit největším oddělením klenotů a kosmetiky v celé Evropě. My přijeli večer a obchoďák se nám vůbec nezdál stříbrný, naopak úplně modrý. Jo, vymyšleno to bylo krásně!

Ráno po probuzení napsat pohledy a vydat se na cestu do města. Celý výlet jsme měli nádherné počasí, až v den odletu se ukázalo typické anglické počasí, mlha, déšť, zima a vlhko - dobře, že jsme o to nepřišli! Měli jsme tady jen pár hodin, takže jsme se o památky velice ani nezajímali, ony tam taky skoro žádné nejsou....je to prostě průmyslové město a tak jsme se mezi kapkami deště prošli centrem, zašli na poštu a utratit poslední hotovost.






















Kdybych si měla vybrat, příště bych letěla za nákupy asi sem, sice to lítá z Prahy, ale cesta do města stojí 1,7 GBP, docela rozdíl oproti desíti v Londýně. Zastávka megabusu je nedaleko od centra a když se kohokoliv zeptáte, určitě poradí, poslouchejte ale dobře, protože tam nejde rozumět snad nikomu a neudělejte z býčího ringu, ring balónový, tak jak se to podařilo mně.:D

Sunny LoNDoN

V Londýně jsme nebyli prvně a tak jsme neměli ani moc v plánu běhat po památkách, co nás zajímalo, byly obchodní centra a obchody.

Buckingham jsme ale nechtěli minout, když bylo tak hezky, tak jenom procházka v St. James parku kolem by stála za to. Palác ve Westminsteru slouží britské královně a edinburgskému vévodovi od roku 1837, kdy se sem přemístila Victorie, má neuvěřitelných 775 místností, kdy 188 je jen pro "služebnictvo". Když jsme tam byli my, byli tam i oni, což signalizovala vlající vlajka. Významná historie se táhne od roku 1761, kdy koupil George III Buckingham House svojí ženě. Od té doby prošel mnoha přestavbami, kdy jeho nynější podoba pochází z r. 1913. V srpnu a září, kdy královna pravidelně podniká svoji cestu do Skotska, se otevírá 19 palácových pokojů, pokochat se člověk může např. Throne nebo State room, kdy cena pro tento rok - 15 GBP studenti, 16,50 GBP dospělí, prohlídka pak trvá cca 2 až 2,5 hod. Nebo je možno koupit Roayal Day Out za 29,5 nebo 26,5 GBP - logicky je pak prohlídka obsáhlejší.
Před vstupní branou se tyčí 25 m vysoký mramorový památník královny Victorie - Queens Victoria Memorial. Kolem Victorie “Victoria, Regina Imperatrix” jsou pak bronzoví andělé - pravdy, spravedlnosti, dobročinnosti, či jak jinak přeložit "charity", nad celým památníkem se pak tyčí pozlacená socha "victory". Každý den kolem probíhá výměna stráží /11:00 - 11:30/.

Procházka parkem člověka zavede kousek od parlamentu, my tam obdivovali policajty a koně a říkali si na co tak asi čekají.......stačilo popojít o ulici dál! :) Právě probíhal protest - Srí Lanka a Tamilové. Protestovali proti genocidě.
Jeden pochod, který zaznamenala média se konal už v lednu...U tesca jsem narazila na kanadskou turistku, která byla vyplašená a vůbec netušila o co se jedná, pravda, stejně jako já. A tak jsme tam spolu čekaly na ty naše chlapy, než ten dav vyfotí, a pozorovaly některé z Tamilů, kteří se demonstrace taky "účastnili" s nankuem nebo sandwichem v ruce.
Konflikt se táhne od 40. let, kdy se Tamilové /asi 20% z celého počtu obyvatelstva/ cítí utlačovaní a stěžují si na nerovnoprávnost ze strany sinhálské většiny. Před necelými čtyřiceti lety tu vzniklo hnutí Tamilských tigrů - neoficiální správa tamilského území a jedna ze světových teroristických organizací. Spory přerostly v občanskou válku roku 1983, od té doby emigrovalo na 800 tisíc Tamilů a 70 tis. lidí bylo zabito. Snaha o příměří byla ale přerušena a výsledek - vláda přišla s prohlášením o vítězství. Jak informoval idnes.cz: Separatisté uznali svou porážku, ale srílanská vláda jejich nabídku na složení zbraní odmítla s poukazem na to, že v bojové zóně už nejsou žádní civilisté. Není proto důvod boj přerušit.

Přes Temži k "oku", kde se sem tam mihl nějaký Tamil, který bude moct říct, že byl u toho, ale s hambáčem nebo zmrzlinou v ruce. No i tak se dá zapojit do historických akcí.

Náhodně jsme taky narazili na Benátky - jak je ten svět malý! Little Venice a Regent´s canal. V roce 1820 byl otevřen Grand Union Canal, v té době se zde usazovali umělci, malíři, spisovatelé a taky prostitutky. V současnosti je přece jen oblast víc "nóbl".
Ubytovat se můžete kdekoliv, my našli Dover Castel, kde na přivítanou dostanete panáka nebo nějakou sodu. A my si k panáku dali i pivo, dokonce i český Staropramen!

Nakupování v Londýně, to si zažije a užije asi každý turista! Nás zajímal především T.K.Maxx a tak jsme si na stránkách našli, kde má být ten největší...koupili jsme teda celodenku na dvě zóny za 5,9 GBP/os. (pokud vám na čase až tak nezáleží, chcete něco ušetřit a nebudete se pohybovat na velké vzdálenosti můžete si koupit celodenku jen na busy za 3,8) a vydali se k Hammersmith. Velikost obchodu nás ale moc neohromila, podle Dundee se nám zdál spíš menší, ale i tak jsme zde strávili snad tři a půl hodiny! Je to takový labels outlet - jejich motto: "Big labels, small prices", kdy si můžete koupit rifle Tommy Hilfiger za 19,99, značkové triko za pět nebo apartní "klobouček" za deset, já se aspoň pobavila jejich zkoušením. Chce to mít ale chuť, čas a trpělivost. ;) Sports direct je po UK taky poměrně rozšířený. Nevíme, jestli jsou to všechno opravdu originály, pravděpobodně neeee, ale Umbro, Lonsdale atp. koupíte fakt za pakatel. No a Primark - tak to je taky story sama pro sebe, věci pro denní nošení si tam vybere asi každý. Na spodní prádlo do La Senza a pro boubleky Evans, New Look, River Island, Top shop a spousta dalších obchodů na vás čeká - teda na vaše peníze. ;) Na Oxford Street koupíte všecko, vyhraďte si na ni celý den a připravte se na davy lidí, sakra rozdíl proti Hammersmith. Zboží je levnější než v ČR a to ještě nepřišla sales-mania období.
Pokud chcete nakupovat fakt stylově, pak můžete navštívit třeba Fortum & Mason nebo Harrods, ale s batohem na zádech bych tam nešla. ;)
Číst o nakupování ale není ono, musí se to zažít, takže našetřit a vyrazit!

Na jihu UK

Brighton tvoří souměstí spolu s Hove a vybrali jsme si jej nejen kvůli moři, ale taky pro královský pavilon, který nás na fotkách hned na první pohled zaujal. Do Brightonu se za necelé dvě a půl hoďky dostanete s National Express busy, my si vybrali spoj v 8.00 z Londýna a v 10.10 jsme už dýchali čerstvý přímořský luft (pokud vychytáte nějakou akci, můžete se tam dostat za 1 GBP, tak jako my - najít na www, zaplatit, vytisknout a ukázat řidiči, really easy:))

Každý rok v květnu pořádají Brighton a Hove umělecký festival. To, o co bysme eventuálně měli zájem, bylo ale už vyprodáno a tak jsme si místo užili i bez kulturního festivalového vyžití.

Royal Pavilon je bývalý královský palác určený pro prince regenta začátkem 19. st. a proč nás zaujal a my si vybrali právě Brighton? Stačí se podívat - to ta jeho indická architektura! I když jsme byli v UK, podle fotek bysme vám mohli lehce nakukat, že jsme si odskočili do Indie. ;) V okolním parku se může povalovat na trávě kdo chce, taky je teď velmi rušným místem díky probíhajícímu festivalu, takže hraní na tibetské mísy, ukázky kdejakých performance nejsou žádnou vyjímkou. Jak jsme vypozorovali, je také oblíbeným místem pro konání svatebních obřadů.

Brighton Pier, celým názvem The Brighton Marine Palace and Pier, je otevřen od roku 1899 a je největším místním molem. Zábavu si tu najde ten, kdo miluje kolotoče, protože se dá říct, že celé molo je jedním zábavním parkem... Na každém kroku se dá koupit něco na zub a posedět přitom pod arkádami. Kdo chce mrknout do akvárka, může navštívit místní Sea Life.

West Pier je o něco starší, byl postaven r. 1866, jeho historie však není příliš pozitivní. O pár let později byl uzavřen pro rekonstrukci. Sice patřil mezi dvě nejvýznamnější památkově chráněná mola v UK, ale nic nezabránilo tomu, že v březnu 2003 podlehl pavilon žhářskému útoku a hned v květnu téhož roku i koncertní hala byla úmyslně zapálena a tím zničena. Od té doby si jeho krásu můžeme jen domýšlet ze zbytků konstrukce, které zůstaly v moři jako jakýsi památník.

Pláž je kamenitá a tak trochu nepříjemná pro bosé chodidla, ale spoustu lidem to vůbec nevadilo, pokud se někdo ale nechce čvachtat, může se projít po místním muzeu rybolovu, které je volně přístupné nebo si zajít na něco do jednoho z barů, nás zaujal ten s živou hudbou. Borci byli super a taky pro všechny velké lákadlo, protože měli opravdu nával. Povečeřet na pláži byl výborný nápad, ale bohužel nebyl jen náš, ale i tak jsme si to užili a jediné co chybělo byla lahvinka nějakého dobrého vínka. Soukromí jsme si ale užili ráno, když jsme zašli před snídaní mrknout k moři - klid, nikde nikdo, sluníčko, šumění přílivu a trochu větrno...a tak jsme si smočili jen nožky. Dobrá zpráva pro nudisty - v Brightonu se jedna z mála nudistických pláží UK nachází - kde přesně vám neřekneme, protože my tam naše tělesa určitě vystavovat nechceme a tak nás přesná lokalizace nezajímala, ale kdo hledá, určitě najde! ;) Město není tak velké a všechno se dá v pohodě obejít pěšky.

Určitě bychom vydrželi mnohem dýl, ale náš harmonogram už nám velel přesunout se za jiným druhem zábavy do Londýna.

Chata Vřesovice

Pálení čarodějnic jsme strávili skoro všichni v práci, a tak jsme byli rádi, když přišel pátek a my vyrazili do Vřesovic na plánovanou chatu! Sraz byl u kaufu, kde naše ladies ještě nakoupily nějaký ten dlabanec, který nám pak s úsměvem a chutí kuchtily po celý víkend. Strašně moc jsme se těšili a když jsme vyjeli, nemohli jsme se už ani dočkat, kdy tam budeme. I když nás bylo jen šest, strávili jsme nádherný, zábavný, slunečný víkend....Zabydlení bylo raz dva, a aby to šlo ještě rychleji, házeli mi kluci věci přímo do okna, kde jsem je chytal. Samozřejmě piva a kořalečka se nesla naokolo, byla by to neskutečná škoda, kdyby se náhodou rozbila. ;)

Rozbalili jsme stůl, zahráli si pinec a holky se usadily venku pod altánkem ke kávě. Probrat program dne, co se bude vařit a co budeme dělat večer. My, jako správní chlapi a zálesáci, jsme šli shánět dřevo do lesa (kde jsme potkali divoženku schovávající se ve svém lesním příbytku) a naše dívenky se pustily do vaření pro naše prázdné žaludky - i když jsme všechny zkušené kuchty, porce pro šest jsme nějak neodhadly - na rizoto osm sáčků rýže nebyl žádný problém (i když pak v noci přišlo vhod, pořád ho zbylo až až a spolu se špagetami se v neděli muselo vyhodit).
Akce foťák, neboli lekce č. 1, nedopadla přesně podle představ, ale každý si z toho něco odnesl. Přinejmenším ostatní nás poznali za navztekana:))) A že se někteří předvedli;).

Během odpoledne jsme si užili opravdu legraci, zanedlouho novopečený tatínek Lukáš nám nachystal báječné grilované maso a špekáčky, tak po těch jen zahořelo v ohni. Kamilek si našel zábavu na celý víkend - houpačky. A že ho to chytilo na dlouhou dobu! Houpal se pořád jako šílený a lákal všechny ať se jdou pohoupat s ním.

Jóóó, pánové se nám večer rozjeli, domina a její otrok, koňské závody, tance na schodech a Pavlovo úžasné protáhnutí mezi zábradlím a schody asi 15 cm škvírou:). Věřím, že se holky našemu programu, který jsme pro ně připravili zasmáli a výborně se pobavily minimálně tak jako my. A kouzelné sušenkaaa, karameeeeel, čokoláááááááááda se o víkendu opravdu chytily.

Druhý den nás čekala návštěva posledního z Vodičků a jejich malá Terezka. S tetama byla v sedmém nebi a i když tam neměla žádné caparty k ní, byla hodná jak princezna a dokonce paní doktorka, takový ultrazvuk se pravda hned tak nevidí!

Malá procházka nám rozhodně neuškodila, když člověk v práci celé dny sedí, a tak jsme obešli po okolí. Na Cimburku jsme už byli, takže žádná velká túra se stejně nekonala.

Aktivity nás bavily do noci a Pavlíkův tanec s vlky, Lukášův kreslený rytíř nebo hříva neměli chybu. Sousedi pařili do rána a jejich hukot byl pravda trochu rušivý, ani bez rozbitého nádobí se to neobešlo, jak nám posléze pan správce s chutí vylíčil.

Nakonec v neděli jen dojíst zmrzlinu, která nám zbyla od soboty a vydat se na cestu domů. Prodloužený víkend jsme si bezvadně užili a věříme, že i ostatní se dobře bavili a moc se jim líbilo.

Už se těšíme na další setkání, to nejbližší určitě už s malým Tomáškem! Takže brzy naviděnou!;)